Má cesta k Pravoslaví V.
Minule jsme tady probrali znamení kříže, jeho sílu a moc a také praktické použití nějakého kovového nebo dřevěného křížku. Dotkl jsem se přitom jednoho tématu, a to posvěcení náprsního kříže. Dnes bych tedy více rozebral právě toto téma: Svěcení předmětů.
Když někdy na to přijde řeč, mezi křesťany, tak ti mi zpravidla řeknou, že je to blbost. Zajímavé, protože zároveň věří, že existují prokleté předměty, ve kterých sídlí démon, jako různé šamanské pomůcky, čarovné prostředky, věštecké karty nebo křišťálová koule, homeopatické léky a další… Tak proč by nemohl existovat předmět, ve kterém nesídlí démon, ale Svatý Duch? Ano: Existují prokleté věci, a stejně tak existují i posvěcené věci (ale i osoby): Z Bible známe hodně příkladů, např. Izraelité, když zabírali domy po Kanaáncích, tam se objevovaly nějaké skvrny ve stěnách na kamenech (Lv.14:33–53). Měli se pokusit tyto skvrny odstranit, vyškrábat, vypatlat místo novou hlínou, nebo kněz zabil ptáka nad pramenitou vodou, nachytal do ní krev a yzopem pokropil (vysvětil) tou vodou to místo, ale když nic nepomohlo a zjistilo se, že ten kámen je tak nasáklý nějakou nečistotou, prokletím (magií předchozích obyvatel?), museli ho ve zdi vyměnit za nový a ten starý vyhodit na smetiště a už nikdy ho nesměli použít. Někdy museli celý dům zbourat... Takže v této biblické pasáži čteme i o prokletých předmětech (kameny ve zdi) i o posvěcených, jako třeba posvěcená voda. V tomto případě ji světili krví ptáka, jinde v Bibli čteme, že spálili jalovici a její popel vmíchali do vody, kterou pak používali k očišťování (Num.19:1–9). Dnes už nejsou zvířecí oběti, a tak se voda nesvětí mrtvými ptáky a kravami, ale trochu jinak, k tomu se dostaneme níže...
Když si Izraelité na poušti vyžádali od Árona zlaté tele, tuto modlu Mojžíš spálil, rozemlel a vysypal do vody (5.M.9:21). To znamená, že zlato, které bylo použito k výrobě modly, zničil a vyhodil, už je nepřetavil a nepoužil na něco jiného: Bylo prokleté.
Když se vzbouřil Kórach se svojí skupinou a propadli se do země, zůstaly po nich ležet měděné kadidelnice. Izrael je měl posbírat, protože byly posvěcené (Num.17:1-3).
V Danielovi čteme, že Bůh potrestal babylonského vladaře za to, že pil víno z posvěcených nádob. Byly zasvěceny Hospodinu a Jeho domu, nebylo možné je použít pro světské účely, pouze pro chrámové účely (Dan.5:1–3, resp. celá 5. kapitola).
Pokud si myslíte, že dnes už se to s těmi nádobami tak nerozlišuje, tak si vezměte příklad z běžného života, např. já mám jiný hrnek na kávu a jiný na čaj, nikdy bych si nenalil čaj do svého kávového hrnečku. A i kdyby se to nějakou náhodou stalo, tak to bych ještě přežil, ale když chodím do hor, nosím si termosky s čajem a s kávou. Tyto termosky bych nikdy nezaměnil, protože i čaj i káva po sobě nechávají na stěnách těchto termosek takový povlak či pachuť, zaměnit tyto nápoje by asi bylo hodně cítit... fuj! Dále: Lidé běžně mají různé skleničky: jiné na limonádu, jiné na červené víno, jiné na bílé víno, jiné na koňak, jiné na whisky. Jsou nože na maso, nože na zeleninu, na ovoce, na stejky, na ryby... Vidličky na běžné jídlo, jiné vidličky na dorty... Lžičky čajové, lžičky na podávání léků, lžičky na zmrzlinu atd. Takže jako máte doma nebo jako Vám předloží v restauraci různé nádobí při různých příležitostech, tak se také rozlišuje nádobí na běžné použití a nádobí používané čistě na církevní účely, a právě toto se posvěcuje, ukládá na zvláštní místo, speciálně se s ním zachází...
Co Nový Zákon? Tady čteme, že Apoštol Pavel se dotkl šátků a zástěr (posvětil je). Ty pak lidé nosili k nemocným a opouštěli je zlí duchové. Nedotkl se tedy přímo nemocných svýma rukama, ani se za ně nemodlil, prostě se dotkl rukama nějakých předmětů, a tyto předměty byly jeho dotekem tak nasáknuté svatostí, že před nimi prchali démoni (Sk.19:11,12). Je jasné, že se potom lidé do takových šátků třeba nevysmrkali 8-)
Bible je plná takových ukázek prokletých i posvěcených předmětů. Jsou to nejen předměty, byla prokletá i celá města, národy nebo dokonce stáda dobytka… Čteme tu o posvěcených chlebech, o posvěcené vodě, oleji, chrámovém nádobí, ale i o zasvěcených osobách.
Jsou to nejenom biblické příklady, ale setkáváme se s tím i v životě. Možná jste slyšeli, že existují nějaká místa, kde se často nevysvětlitelně dějí automobilové nehody (existují o tom policejní statistiky), nebo naopak jsou místa hojně navštěvovaná, lidé se sem chodí uklidnit, načerpat, je tu prostě něco pozitivního. Takže existují místa, kde je fyzicky cítit nějaké prokletí nebo požehnání.
Takže posvěcení. Pojďme na to: Podle učení Církve existuje sedm svátostí, tedy to, co posvěcuje člověka: Křest, pomazání olejem (které symbolizuje působení Svatého Ducha, resp. křest Duchem Svatým), Večeře Páně, zpověď (svátost smíření), pomazání olejem nemocných, manželství a kněžství.
Křest Vám smaže všechny předchozí hříchy, tedy Vás očistí (posvětí), začnete nový (posvěcený) život. Pomazání olejem se děje spolu se vzýváním Svatého Ducha, aby na Vás sestoupil, Duch však není vidět, olej je tedy viditelným znamením něčeho neviditelného, co se s Vámi stalo, pak je to ještě vidět ve Vašem životě, jak ve Vás tento Duch působí, jak Vás to změnilo 8-) Večeře Páně, to je jasné, zevnitř se naplňujete Tělem a Krví Krista, což Vám dává Život (J.6:50–58) a pak také tento Život, který je ve Vás, přetéká ven, vyvěrá zevnitř Vás a působí na svět kolem Vás. Svátost smíření, to je, když jste se očistili křtem a pak jste se nějak od Boha odklonili nebo se pošpinili (prostě „šlápli jste vedle“ 8-), tak se vracíte k Bohu, ve zpovědi vyznáváte svá prohřešení a znovu jste čistí (J.13:10). Prostě navazujete s Bohem zpátky vztah, který jste nějak porušili. Pomazání olejem nemocných, to když Vám něco chybí, tak vzýváte Boha, aby napravil Váš nedostatek (Jk.5:14,15). Manželství posvěcuje vztah muže a ženy, ale i dětí, které z tohoto vztahu vzejdou (1.Kor.7:14). Kněžství posvěcuje (zmocňuje) kněze ke službě Církvi, a tento kněz zase ze svého zmocnění (pověření) posvěcuje (očišťuje) i ostatní věřící, např. tím, že právě on dělá ty křty, pomazání, oddává manžele, přijímá Vaše vyznání ve zpovědi, pomazává nemocné, vysluhuje a podává Večeři Páně.
Vsuvka: Když tu píši o manželství, že posvěcuje manžele a děti, tak v Pravoslavné Církvi je jedno zajímavé proroctví o příchodu antikrista: Tento člověk nepravosti, syn zatracení, bude potřebovat ze sebe odstranit veškerou svatost (tedy jistě nebude pokřtěn, pravděpodobně to bude Žid). Právě protože manželství posvěcuje, on bude nemanželské dítě, ale nejen to, bude ze sedmého pokolení nesezdaných párů (sedm je číslo plnosti, takže nejen, že bude nesvatý, ale sedmkráte nesvatý). Tato osoba bude zároveň celosvětovým politikem, a teď si představte, že třeba před sto lety by si nikdo neuměl představit, že by nemanželský syn dosáhl nějaké pozice ve veřejném životě, víme, že šlechtici odklízeli někam do ústraní své levobočky... No a jaká je dnešní doba? Stále více se manželství považuje za „pouhý papír“, např. když jsme my byli v porodnici, tak zdravotní sestra nám dala vyplnit nějaké papíry a řekla Lucce, kam má vyplnit jméno svého přítele. Lucka odpověděla, že otec dítěte není její přítel, ale manžel. Tato sestra se na nás podívala úkosem. Natolik dnes není manželství v úctě, je čím dál běžnější, že lidé spolu žijí nesezdaní. Ale není to pouze veřejné mínění, které se proměnilo, děje se to i v oficiálních kruzích, např. současný papež vyhlásil v katolické církvi, že kněží mohou nechat přistupovat k Eucharistii páry, které spolu žijí a nejsou přitom manželé – to nebylo možné dva tisíce let! Z toho je vidět, že se blíží příchod antikrista: Nastává doba, když se někdo představí jako světový lídr a bude dítě nesezdaných rodičů, tak ho veřejnost přijme, nebude s tím mít nikdo problém… Podle toho, že tento člověk bude nemanželské dítě po sedm generací, se dá i odvodit, kdy přijde, když si spočítáme, odkdy se nemanželské děti považují za rovnocenné těm manželským – ale nedá se to přesně vypočítat, pouze odhadnout. Rozhodně je vidět, že doba jeho příchodu se blíží. Když jsem toto proroctví slyšel poprvé, vzpomněl jsem si, že když jsem v mládí, před svým obrácením, poslouchal metalovou hudbu, kde samozřejmě působí mnoho satanistických skupin, ať už skrytě, nebo se tak přímo deklarují, na jednu píseň. Jmenuje se „sedmý syn sedmého syna“ Vyhledal jsem si text v češtině a začalo mi to zapadat do sebe...
Takže jsme si výše řekli o svátostech, ale vedle nich podle učení Církve existují ještě svátostiny. Jaký je mezi nimi rozdíl? Tak třeba kněz někoho oddá, to Vy nemůžete, ale můžete manželům požehnat.
A právě svátostiny jsou i námi zde probírané posvěcené předměty, za chvíli půjdeme do hloubky…
Existuje rozdíl v pojmech „posvětit“ a „vysvětit“, např. sňatek Vám posvěcuje soužití s partnerem, můžete si nechat posvětit byt, ve kterém žijete, auto, kterým jezdíte, armády si běžně nechávají posvětit zbraně, v poslední době např. je velice rozšířené mezi motorkáři nechat si začátkem jezdecké sezóny posvětit motorky… Vysvěcené pak bývají kostely, oltáře v nich, a také kalich, který stojí na tomto oltáři a který je určen k přijímání Večeře Páně, tzn. vysvěcením se „odděluje“ pouze k tomuto účelu, nesmí se použít jako obyčejná nádoba. Když máte posvěcené auto, tak s ním můžete jet jak na službu Bohu, tak třeba na nákup, používáte ho tedy i k církevním účelům, i ke světským, ale když máte vysvěcený kostel, ten je určen k modlitbě, už tam nemůžete udělat třeba v pátek diskotéku. Byt nemáte vysvěcený, ale posvěcený, takže v něm se můžete i modlit, i tancovat. Je to srozumitelné?
Možná si pomyslíte, že to jsou nějaké katolické zvyky, že protestanství to všechno zjednodušilo, stačí nám číst Bibli, modlit se, věřit a vyznávat. Určitě byly takové pokusy, to takto zjednodušit, ale nevěřím, že vzešly ze samotných protestantských kruhů, spíše se domnívám, že do tohoto prostředí to přišlo zvenčí, od zednářů, sluhů ďábla (Sk.20:28–30), kterým vadí svatost v jakékoliv podobě, a tak infiltrovali do církví a zaváděli zde tyto novoty, aby odstranili to, co je jak biblické, tak prověřené staletími, jak logické, tak i funkční (opravdu to funguje 8-). Svatost je překážka příchodu antikrista, proto je od něj a jeho sluhů, kteří mu připravují cestu, veden boj proti svatosti, je tu propagace hříchu a bezbožnosti. Bezbožná, hříšná, ale i odzbrojená naivní církev antikristu nebude překážet.
Tito zednáři (světovládný spolek, resp. spolek usilující o světovládu) jsou vůbec fikaní: Např. jim satan propůjčí nějaký dar, třeba uzdravování, nebo věšteckého ducha. Oni pak snadno infiltrují do církví, kde je přijmou, protože si myslí, že uzdravují nebo prorokují z Boha. Pokud nejsou opatrní (1.J.4:1), skočí na to a otevřou jejich působení vrata dokořán...
Takže tyto pokusy o odzbrojení byly v protestanství, stejně jako je vidíme v katolické církvi, kdy papež pořádá nějaké „sešny“ se šamany a podobné věci. Např. nedávno začal doporučovat kněžím, aby žehnali homosexuálním párům a zavádí další nesmysly... Takže opět jsou to kroky proti svatosti, snaha zesvětštit církev tak, aby byla světská a ne svatá… Mimochodem, když už jsem naťukl ty homosexuály, víte, jak vzniká homosexualita? Je to napsáno v listě Římanům, hned v první kapitole: „Lidé zaměnili uctívání Boha za uctívání člověka, proto je Bůh vydal napospas svým vášním“. Toto samozřejmě v římskokatolické církvi vidíme, že tu uctívají člověka: papeže, kterého nazývají „jeho svatost“, přičemž za svatého lze člověka považovat až po jeho smrti (logicky: Dneska může být největší milius a zítra někoho zavraždí... Teprve po smrti člověka se dá zhodnotit celý jeho život). O papeži katolíci říkají, že je hlava církve, což je další připisování větší úcty člověku, než mu náleží, my víme, že Hlava Církve je Kristus. Asi ne náhodou Apoštol Pavel toto své varování o souvislosti uctívání člověka s homosexualitou píše právě do Říma?!
Ale protestanté si dávejte pozor, víte, jak se to říká: „Jaký je rozdíl mezi protestanty a katolíky? Katolíci mají jenom jednoho papeže“ 8-) Takže jestli uctíváš nějakého Drápala, Bubíka nebo Bonkeho, tak si dávej pozor, aby ten problém nepotkal Tebe nebo někoho ze Tvé rodiny...
Ale není to pouze uctívání člověka, ale i čtvernožců (Ř.1:23–27) a sami víte, jak je dnes rozšířen kult domácích mazlíčků…
Takže nepřítel se snaží bojovat proti Církvi, přičemž ji nepotřebuje nutně zrušit, maká na tom, aby ji pokroutil, znetvořil, odzbrojil a oslabil (kontrast k: Ef.5:26,27), odvedl Ji od svého poslání, aby neplnila svůj účel. Překáží mu mocná Církev, nevadí mu bezmocná a nemocná církev, naopak, tím se vysmívá Bohu, co to má na zemi za skvadru. Svět nevidí Boha, ale vidí církev a podle ní si dělá úsudek o Bohu, takže jestli chce ďábel pokazit představu lidí o Bohu, pokazí církev, podobně, jako to kdysi udělal se Židy: Ř.2:24
Útoky na Církev zvenčí satanu moc nevycházejí, proto posílá své služebníky do Církve, aby Ji ničili zevnitř.
Jenže průnik nepřítele do církevních institucí a zavádění novinek, nebo naopak rušení starých pravd (kterými se tady zabýváme) je jedna věc; druhá věc však je prostá víra a selský rozum běžných věřících, dětí Boha: Vzít pravdu z lidských srdcí je složitější, než ji vzít z církevních pravidel…
Jak je to tedy s tím protestanstvím? Při jeho vzniku se všechny ty věci, o kterých zde píši, určitě okamžitě nezrušily, byla tu kontinuita se starší církví, např. Luther zakázal odstraňovat obrazy z kostelů, které převzali od katolíků, křtili zde děti atp. Bylo potřeba ještě mnoho let, než nastala pro nepřítele „vhodná doba“ toto vše odstranit. Podle mého mínění tato doba nastala (opět ne sama od sebe) v období po Velké Francouzské revoluci, kdy vznikaly a šířily se různé filozofie, které byly namířeny proti Církvi a některé prvky z těchto nových filozofických proudů se uchytily i uvnitř církví… Druhý pohled na věc: Tyto změny satan zaváděl postupně, nenápadně, formou metody „vařená žába“: Jednou za čas vsunul nějakou novinku do církevního učení nebo praxe, jednou za čas z ní něco odstranil, a tak pomalu postupuje, v podstatě dodnes, akorát jak se mu krátí čas, tak je nervózní a ty své metody urychluje… Je tedy velký rozdíl: Protestanté před pěti sty lety a protestanté dnes. Jeden kamarád mi tvrdil, že protestanství je nejlepší víra. Zeptal jsem se ho, které protestanství má na mysli, jestli to ze šestnáctého století, sedmnáctého, osmnáctého, devatenáctého, dvacátého, nebo jednadvacátého? Odpověděl mi, že samozřejmě to z jednadvacátého, protože právě to už nejvíce objevilo, poznalo a vyčistilo předchozí chyby. No, to je divné: Já myslel, že to nejlepší křesťanství bylo v prvním století, když ještě žili Apoštolové, přímí svědci Kristova života, Jeho slov, učení a zázraků?! Postupem času jsme spíše než získali, tak ztratili…
Nemění se jen protestanská praxe, ale samozřejmě i katolická: Mluvil jsem se studenty teologie, jak protestantské, tak katolické. Řekli mi, že jim během studia učitelé řeknou: „Teď si v učebnici vyškrtněte tuto část, to už se neučí, a napište si tam toto“: a nadiktují jim nový text. Za čas se stáhnou učebnice a vydají se nové, už pozměněné. A takto se mění nejen učivo, ale postupně celý život uvnitř těchto církví… Pravoslaví se však během staletí nemění, proto k Němu mám důvěru, že pochází z prvního století, od Apoštolů. Právě proto, že nemění ty věci, tak nám dnes může připadat starobylé –no, prostě je původní.
Takže ponechme teď katolíky, kteří už tak jsou nešťastní ze současného vývoje, někteří opouští římskou církev, jiní se pak modlí za to, aby byl odstraněn současný papež a byl na jeho místo dosazen jiný kardinál... Pojďme se podívat, co v protestantských církvích? Na nějakou dobu se tady nepříteli podařilo odstranit spoustu praxe, ale vydrželo to jen pár desítek let a zase se k ní lidé vrací.
Tak např. jsem výše psal o posvěcení bytu: Přiznejte se, kolik z Vás, když se nastěhovalo, tak si pomazali byt olejem? 8-) Sami cítíte, že nemůžete jen tak napochodovat a začít bydlet, že je to vážný předěl v životě, že to vyžaduje nějaký akt, bez kterého by to jaksi nebylo „úplné“ No ne?
Když jsem chodil do letniční církve, tak tam byl jeden zemědělec, který vzkládal ruce na traktor a modlil se za něj, tvrdil, že od té doby, co to dělá, tak sklidí více brambor než předtím. Tak mohu si dát posvětit auto? No, jestli si mohou v letniční církvi posvětit traktor… 8-) Znám sestru z charismatické církve, která si posvětila klávesy, na které hraje chvály… Má s tím velké problémy, protože je to Romka a její příbuzní na ní naléhají, aby jim zahrála na svatbě nebo na nějaké oslavě. Ona to odmítá s tím, že klávesy zasvětila Boží službě a nikdy na ně nehraje při jiné příležitosti. Rodina to nechápe a vyčítají jí to. Ale já jí chápu.
Protestanté třeba odsuzují uctívání ostatků svatých, které je běžné v Pravoslavné Církvi (též v římskokatolické). Když jsem poprvé navštívil Herrnhut, byl jsem se podívat v tamní biblické škole, kterou provozují letniční a charismatičtí křesťané (organizace se jmenuje YWAM). Ředitel té školy mě vzal na hřbitov, vyprávěl mi, že sem svezli kosti misionářů, kteří odsud v historii vyšli šířit Evangelium do světa a zemřeli tam. Ze všech koutů světa vykopali jejich kosti a svezli je na toto místo, kde je uložili do hrobů. Řekl, že sem často chodí a z těch hrobů nasává sílu k misii, že ty kosti jsou nasáklé misijním povoláním, a ať to zkusím také: Ať chodím mezi hroby a nasávám tu sílu, že mi pomůže v mém misijním povolání. Byl tu se mnou ještě jeden pastor z české charismatické církve, také chodil a „nasával“ 8-)
Když jsem byl ještě v letniční církvi (to jsem pořád, Pravoslavná Církev vznikla na Letnice 8-), tak tam se často kázalo proti mnišství, že nemáme utíkat před světem, ale máme žít ve světě a v něm šířit víru. Během jedné cesty na Balkáně jsme se s Luckou náhodou dostali do ženského kláštera, mluvili jsme tu s jeptiškami. Dovnitř jsme nemohli, to byla část vyhrazená ženám, ale mluvili jsme spolu v zahradě. Řekly nám, že se tu uchýlily před světem, aby se modlily. Ptali jsme se na jejich život a službu, řekly, že mají jednu hodinu denně nějakou povinnost, třeba uvařit nebo umýt nádobí, a pak si čtou Bibli a modlí se. Při své druhé návštěvě Herrnhutu jsme s Luckou přišli do „Ježíšova domu“ (Jesus Haus Herrnhut). Žily tu věřící ženy (všechny protestantky) z různých částí světa, z Německa, Koreje, nevím ještě odkud, a také z Česka. Dovnitř jsme nemohli, to byla část vyhrazená ženám, ale mluvili jsme spolu v zahradě. Řekly nám, že se tu uchýlily před světem, aby se modlily. Ptali jsme se jich na jejich život a službu, řekly, že mají jednu hodinu denně nějakou povinnost, třeba uvařit nebo umýt nádobí, a pak si čtou Bibli a modlí se.
No, proč ne? Z mnichů povstali nejlepší misionáři: Někde si to v ústraní (v Boží přítomnosti) pořádně promodlili, žili plně s Bohem, nerozptylovali se světskými záležitostmi a pak vyrazili na misii a dělali opravdu mocné činy a přivedli ke Kristu hodně lidí. Já si jednou za čas vyjedu někam do přírody, vypnu mobil a chodím lesem, kde se modlím. Kdybych to nedělal, semele mě rodinný a společenský život, světské starosti, pracovní tempo, civilizace a to všechno... Den dva si tu vyčistím hlavu, soustředím se na Boha a pak zase funguju. A teď si představte takový mnich, že je v tom lese ne dva dny, ale dva roky (nebo dvacet let 8-) To musí být paráda! Ten to musí mít v sobě dobře srovnané 8-) Ve skutečnosti to chtějí všichni: Každý chce mít nějakou chatičku a těší se na víkend, že vypadne z města. Něco si tu pak lidé vrtají v záhoncích (u každého kláštera jsem viděl záhony 8-) a těší se, že až budou v důchodu, byt v paneláku nechají dětem a půjdou do té chatky nastálo. Než jsem opustil Apoštolskou církev, tak tam měli nějakou celostátní konferenci, na které jeden pastor pronesl, že by ta církev měla mít klášter, následovala bouře smíchu, všichni to odmítli. Podle mne věděl, co říká a bylo by to dobře. Stejně je to dnes moderní: Znám mnoho protestantů, kteří jezdí do klášterů na duchovní obnovu. Jeden kamarád (také pastor AC) mi řekl, že tam byl a bylo to skvělé: Zamkli ho do cely, sebrali mu mobil a jenom okénkem mu tam podávali jídlo. Strávil tam asi tři dny. Kdo to zažil, chce si to zopakovat 8-)
Jednou vyšla v časopise Život víry reportáž o evangelických jeptiškách v Německu, tak pak už snad v tom mém bývalém sboru se přestali trefovat do lidí, kteří se rozhodli zasvětit cele svůj život Bohu (Mt.19:12)?
Co ikony? Nedávno jsem byl modlit se v domě IHOPP, vedeným opět charismatiky. Na hlavní stěně byla ikona Andělů ze slitovnice. Přítomní se před těmito ikonami klaněli Bohu. Ještě u vstupu do sálu byla po straně ikona Ježíše.
Také letniční a charismatici začali používat prapory různých barev, každé barvě připisují různý význam, symboliku. Všelijak s nimi mávají, pokrývají se jimi, podle nějakého schématu střídají prapory různých barev… Začali s tím poměrně nedávno, když jsem byl čerstvý křesťan, nevídal jsem to ve sborech, objevilo se to až za nějaký čas a docela se to rozšířilo. V Pravoslaví se prapory používají ne 20, ale 2000 let. Také jsou různých barev a používají se při různých příležitostech, jak během bohoslužeb, tak se i někdy nosí v průvodu kolem kostela anebo se jde průvod městem, k řece, na nějakou horu atp. Zkuste se podívat na nějaký historický válečný film, uvidíte tam, že mezi vojáky byli služebníci Církve, kteří tyto prapory zvedali nad vojskem, to jim pomáhalo vítězit nad nepřítelem. V některých těch filmech je i vidět, že se tyto prapory vyvěšovali nad branami měst, takže kdo šel do města, prošel pod tímto praporem…
Nejsou to pouze ty typické prapory na dřevěných žerdích, ale také různé pruhy látek, šátky či šály (šál znamená pruh). Tak např. během mé poslední návštěvy modlitebního domu IHOPP jsem si během chval klekl a modlil se. Přistoupila ke mně jedna sestra a pokryla mi hlavu žlutým pruhem látky. Sestoupil na mne Svatý Duch a přinesl mi pokoj, opravdu: Skvělé! No, víte, když jdu na pravoslavnou liturgii, tak po zpovědi mi kněz vždy pokryje hlavu žlutou šálou a vždy cítím, jak na mne sestoupí Svatý Duch a přinese mi pokoj 8-) Zase: Skvělé! Tuto žlutou šálu si v určité chvíli kněz nasazuje i na sebe. Takže aby mi někdo dal přes hlavu žlutou šálu, tak kvůli tomu nemusím jezdit do Prahy nebo na nějakou konferenci chval, stačí mi jít v neděli do chrámu 8-) Chudáci ihoppáci, těm to v jejich sborech nedovolí, musí si praporky nosit s sebou v kufříku a vyndavají je jen, když nastane nějaká příležitost 8-(
Ale už na to přicházejí i v jiných církvích, např. v evangelické církvi se od nedávna rozvěšuje ta duhová vlajka komunity LGBTQ+ Tak proč tam celou dobu nedali prapory s křesťanskými symboly, a teď tam dávají ty duhové prapory? Konečně chápu ten verš: „Všechno je možné tomu, kdo věří“ 8-)
No jo, ale je to v Bibli, o těch praporech? Samozřejmě: Ž.20:6 Ale nedělají to pouze křesťané, vezměte si třeba Tibet: Tam lámaisté rozvěšují popsané praporky na šňůrky, ve větru se to třepotá a roznáší to nad územím to poselství, které je natištěné na vlaječkách, což upevňuje nad lidmi tu duchovní moc těch lámaistů. Četl jsem o misionářích, kteří tam vstoupili, na to území, že se srazili s nějakou duchovní mocností. Bylo jim opravdu fyzicky špatně a občas museli přejít hranici do Číny, kde se zotavili a pak zase na nějaký čas šli do toho Tibetu, ale nikdy tam nevydrželi dlouho. Tak silné jsou ty praporky! Bohužel, teď je to moderní vyvěšovat i v Česku, když to někde vidím, tak se tomu vyhýbám, nebo se proti tomu musím postavit. Rozhodně pod to nelezu, když to někde visí, tak to obejdu.
No není to jen Tibet: Co udělal Hitler? Všude nechal vyvěsit prapory s hákovým křížem, a to ovlivnilo mentalitu lidí, že si je podmanil pod svoji vládu, napřed ovládl mysl lidí a pak i jejich životy, i ti, kdo dříve nebyli nacisté, tak vystupovali ze svých stran a vstupovali masivně do NSDAP. Když německá armáda chtěla ovládnout Kavkaz (ropná naleziště), tak jedna skupina horolezců vylezla na Elbrus, aby tu vyvěsila vlajku svojí divize, přikládali tomu význam, když tu bude viset jejich vlajka, že budou postupovat. Nějakou dobu vítězili, ale pak tam vyšplhala sovětská expedice, vlajku sundali a Němci začali prohrávat. Nešlo pouze o Kavkaz, Elbrus je zároveň nejvyšší hora Evropy, takže šlo i o změnu sil evropských armád na bojišti... Druhá světová válka skončila fakticky vyvěšením sovětské vlajky na střeše říšského sněmu v Berlíně. Pamatujete na ty komunistické 1.Máje? Zase všude na veřejnosti vlajky a režimu loajální obyvatelstvo. Nebo Američané, kteří chtěli uplatňovat vládu nad celým světem: Vyvěsili svoji vlajku na Měsíci. Jsou to nejen politici, kdo znají tento princip, vlajky si vyvěšují skauti, hasiči, sportovní kluby, firmy... Tak proč ne křesťané?
Tak jdeme dál, co třeba svěcená voda? To neuznáváme, že? Nebo snad ano? 8-) V Praze jsem potkal křesťany, kteří šli celí nadšení z bohoslužby nějakého afrického kazatele (samozřejmě letničního charismatika 8-) a vyprávěli mi, co dělal: Prý nalil vodu z vodovodu do sklenice, do ní se modlil a četl něco z Bible, a potom z té sklenice odlil každému do malé skleničky a řekl, ať z ní dají napít doma svým nemocným, že se uzdraví, že takto to dělají u nich v Africe běžně: Když nemocní nemohou přijít na vzdálené místo, kde se dělá bohoslužba, ani kazatel nemůže obchodit všechny ty vesnice, tak udělá tuto vodu a přítomní ji roznesou do těch vesnic. Až se pacienti uzdraví a mohou zase chodit, tak pak přijdou na ty bohoslužby.
Nedávno jsem byl v jednom ukrajinském sboru, tam mi řekli to samé: Mají síť menších církví různě po Evropě, ale ten hlavní vedoucí působí někde ve Francii. Když pastoři těch církví jedou na konferenci do Paříže, tam jim ten šéf rozdá vodu, kterou „posvětil“, rozlije jim to do skleniček, oni to přivezou domů a další neděli to ve sboru vypijí všichni dohromady, nebo se tím postříkají a tím získají požehnání od svého hlavního představitele.
V Praze jsem byl na jedné konferenci pořádané českou charismatickou církví, kde hlavní řečnice měla blok modliteb za nemocné, ale i za lidi s nějakými těžkostmi: Během modliteb je také kropila vodou z lahvičky, řekla, že od té doby, co se modlí s použitím vody, má lepší výsledky ve svých modlitbách. Pořadatelská církev tuto ženu (myslím, že byla Holanďanka) pozvala znovu, i když věděla, že se zase bude modlit spolu s užitím vody. To asi znamená, že s tím byli nejen srozuměni, ale že s tím i souhlasili?!
Kadidlo: Jednou jsem byl na návštěvě v církvi, která pořádala konferenci s nějakým americkým prorokem, který u toho hrál na kytaru. Vzal melodii z písně „Smoke on the Water“ a zpíval: „Smoke on the Altar“ 8-) Kadidlo je vůně, v nebi to voní (protože je to zahrada 8-), tak proč by nám to nemělo vonět v Církvi? Mudrci z Východu přinesli Ježíši kadidlo, tak proč bychom Mu ho nepřinesli i my? V nebi Anděl klade před Boží trůn na oltář kadidlo (Zj.8:3,4), tak proč bychom ho nedali i my na oltář?
Takže vidíte: Přestože všechny tyto různé praktiky byly někdy v nějaké historické etapě protestantům vzaty, tak si k tomu hledají cestu zpět.
Další oblast, která se vrací mezi protestanty, je kněžství: To protestanství rozšířilo na všechny věřící, a to podle verše 1.Pt.2:9, kde se píše o královském kněžstvu. Podle výkladu tohoto verše jsme tedy všichni kněžími a není už třeba zvlášť mít kněze. To první je pravda, ano, jsme všichni kněžími Ježíše Krista, když se jde nějaký nevěřící člověk poradit, nebo požádat o modlitbu, tak asi zajde za někým, koho zná, třeba za Pepou nebo Honzou, protože o nich ví, že jsou křesťané, asi nepůjde hned za pastorem, protože žádného nezná nebo k němu nemá důvěru, prostě proto, že ho nezná zblízka. To druhé, že už nepotřebujeme kněze, není pravda, což dokazuje i praxe různých církví a nedávno jsem četl v časopise, že protestanství dnes znovuobjevuje kněžství…
O jaké praxi to mluvím? No tak církve ustanovují a instalují nějaké kazatele, a dokonce je zaměstnávají. Když se někdo žení, tak nejspíš neřekne sousedovi: „Franto, oddej mě, třeba tady na balkóně“ – Jde za kazatelem a domluví si to v kostele. Kazatel mu také může dát osvědčení o sňatku pro matriku. Kazatel během svatby ustřihne nůžkami roh občanského průkazu, kdyby jej ustřihl Franta, tak by to byl přestupek proti § 65 Zákona o občanských průkazech, a tento přestupek by spáchal i ženich, že mu to dovolil.
Nejde jen o zákony, ale především o mentalitu: Např. jsem pořádal misijní výjezd. Přihlásil se jeden křesťan z letniční církve a ptal se mě, jestli s námi pojede nějaký pastor, aby se za nás na výjezdu mohl modlit. Nebyl spokojen s mojí odpovědí, že my všichni jsme součástí Církve, že se my budeme modlit za sebe navzájem… Cítil tu potřebu speciálně oddělené osoby pro službu Bohu.
Takže vidíte: Prostě je to v lidech, sami tíhnou k tomu, co je správné. Ti pak, kteří tomu vzdorují, mají různé divné myšlenkové a větné konstrukce, kterými se snaží to vyvrátit, když to poslouchám, tak jen kroutím hlavou. Ale po tom, co to ti lidé konečně „vyvrátili“, tak často jdou a udělají pravý opak toho, co právě řekli 8-)
Takže teď už se mi snad nedivíte, zvláště kdo znáte moji povahu, že jsem nemohl zůstat v církvi, kde např. řeknou, že neuznávají uctívání kostí světců a pak jdou na hřbitov a jsou u vytržení nad kostmi misionářů a čerpají z nich energii. To radši budu v Církvi, která se přizná, že uctívá kosti světců a pak jde a čerpá z nich energii. O tomto tématu bude některá z příštích kapitol 8-)
Tak zpět k těm předmětům, nebo víte co, probereme napřed prostory: Zmínil jsem vysvěcený kostel. Zase se to někomu může zdát jako blbost, ale kolikrát jsem zažil, že se nějaká církev scházela v pronajatých prostorách, ale cítili, že to není dobře: Dejme tomu, ještě když to bylo v nějaké školce nebo škole, tak tam se třeba neděje nic špatného, tak jim tam ta neděle tak nevadila, ale třeba sbor, který jsem navštěvoval jeden čas, se scházela v tanečním sále, kde byla den předtím v sobotu nějaká diskotéka, či technoparty. Co tu všechno zaznělo, ty sprosté texty písní, návštěvníci, jak mluvili mezi sebou (a o čem?). Samozřejmě tu tančili polonazí (možná i úplně nazí?), nadrogovaní atd. Pak tu bylo cítit, že tu pouštěli nějakou barevnou hudbu, to je taková mlha, do kterých svítí reflektory, ale celkem to smrdí, druhý den to tu bylo cítit. Musel jsem ráno před bohoslužbou přijít, pustit větrák a uklízet tady plechovky od limonád, vajgly apod. Samozřejmě ještě se do té atmosféry otisklo to, proč se konají takové akce: Sjíždějí se sem mladí lidé navázat partnerství, třeba jen na jednu noc… A v této atmosféře chcete dělat bohoslužbu, uklidnit svoji mysl, která už tak dostala během týdne zabrat na pracovišti, ve škole a v supermarketu. Chcete se soustředit na Boha, setkat se zde s Ním, přijmout požehnání a vyjít posílen zase čelit světu a měnit jej. A „něco“ Vám to nedovoluje, ruší to Vaši mysl a soustředěnost, jste roztěkaní a rozpolcení.
Prošel jsem mnoho církví a vesměs mohu říci, že většina z nich nakonec zatoužila po vlastních prostorách, aby si tu vytvořili svoji atmosféru, nebo pokud netoužili po vlastních prostorách, snažili se najít pronájem v prostorách jiné církve, a ne v nějakém světském zařízení. Tam, kde to udělali a vybudovali si své prostory, jsem viděl další zajímavé věci, tak např. jeden sbor vystavěl budovu, vymalovali, ale hned nezačali s bohoslužbami: Nejprve si tu udělali rozpis, podle kterého se tu střídali křesťané a jejich úkol byl přečíst nahlas celou Bibli. Kdo dočetl svůj úsek, dal do Bible záložku, přišel další křesťan a pokračoval na tom místě, a takto celé, dokud nahlas nepřečetli celou Bibli. U toho se různě otáčeli tak, aby mluvili postupně do všech stěn. Byl jsem mladý křesťan, tak jsem tomu moc nerozuměl a ptal jsem se pastora, proč to dělají? Odpověděl mi, že to pronesené Boží Slovo se otiskne do zdí a potom on, když bude kázat, tak z těch zdí to bude vyzařovat zpět do křesťanů, takže nebudou jen slyšet Boží Slovo od něj zepředu ze stupínku, ale to Slovo do nich bude pronikat ze všech stran do jejich hlavy a těla (do jejich bytosti). No, měl pravdu: Pronesené slovo má moc, ať už ho pronesete k člověku nebo ke stěně, sami víte, jaký je rozdíl, když přijdete někam, kde se lidé mají rádi a říkají si hezké věci, nebo k někomu, kde se doma hádají a křičí po sobě. Nebo když vstoupíte do prázdné místnosti, která je dlouho neobývaná a nikdo tu už dlouho nic neříkal, je tu taková divná tíha. Tuto tíhu pociťují i lidé, kteří jsou sami a nikdo k nim nemluví… Podle odborníků to škodí asi tolik, jako kdyby vykouřili 15 cigaret za den 8-( Někdy si tito lidé pouští rádio, a někdy začnou se samomluvou… Tuto tíhu musí také pociťovat křesťané, kteří neslyší mluvit Boha, neslyší Boží hlas, to musí být pravá hrůza!
No, tak přesně takto, jak to udělali v tomto (letničním) sboru, že mluvili do stěn, tak přesně takto se dělá vysvěcení kostela, kaple, oltáře apod.: Čtením Božího Slova a modlitbami. Plus ještě navíc se zapálenou svící, kadidlem, svěcenou vodou a svěceným olejem. Citované Boží Slovo a modlitba, to určitě chápete, ale co ty ostatní věci? Hned si to vysvětlíme:
Stejně tak, jako ti křesťané se modlili a četli Bibli do těch zdí, tak takto se to dělá, že se modlíte a čtete Boží Slovo nad svíčkou, vodou, kadidlem či olejem a ony se také posvěcují. Pak vezmete třeba tu vodu, pokropíte s ní dejme tomu doma stěny obývacího pokoje, no a to Boží Slovo a modlitba působí v těch zdech, v té místnosti… Nebo zapálíte svíčku a vůně (posvěceného) tajícího vosku se šíří prostorem a ulpívá na závěsech, záclonách, polštářích apod. Víte, že i světští, nenáboženští lidé si doma zapalují vonné svíčky či tyčinky, prodávají je Vietnamci. To s tou svíčkou nebo s kadidlem je vlastně opak toho, co se stane, když třeba doma jste neopatrní a zapálíte u sporáku utěrku, nebo připálíte jídlo, víte, jak se pak ten smrad drží v bytě a nejde dlouho vyvětrat. No a lidský hřích vlastně také „smrdí“, resp. lidský hřích otevírá dveře působení démonů, kteří smrdí. Ale Svatý Duch voní, proto se nad svíčkami, kadidlem a olejem vzývá Svatý Duch, aby je prostoupil, pak to zapálíte a nejen, že z toho stoupá fyzická vůně (vůně je hmota, protože se uvolňují částečky této hmoty, které vdechujete nosem, proto můžete vlastně tuto vůni cítit), ale také se uvolňuje a šíří prostorem vůně Svatého Ducha 8-)
Může pronesené slovo změnit povahu či dokonce podstatu věci? No to se dá změřit: Lucka mi vyprávěla, když ještě za svobodna chodila na křesťanskou mládež, že jednou jim tam vedoucí mládeže dal dvě jablka. K jednomu měli mluvit hezky, chválit ho, zpívat mu. Ke druhému jablku měli být hnusní, proklínat ho, nadávat mu a takové věci. Pak měli asi dvě hodiny program, nějakou hru, vyučování, cokoliv, a za dvě hodiny si šli prohlédnout ta jablka: To první se lesklo, vypadalo dobře a po rozkrojení bylo vidět, že je zdravé. To druhé jablko už vypadalo podivně, rozkrojili ho a bylo vidět, že začíná být nahnilé. Tak rychle to šlo…
No, a teď si uvědomte, že to jablko je také vlastně z vody. Nebo modlili jste se za někoho, kdo byl uzdraven? Vzkládali jste na něj ruce? No, lidské tělo je také tvořeno většinou z vody, takže jestli jste se modlili za člověka, tak jste se vlastně také modlili za vodu 8-)
Voda je vůbec zvláštní: Z vody povstala země (Gn.1:9), vodou během potopy Bůh obmyl zemi od hříchu, skrze vodu (moře) vyšli Izraelci z Egypta, vodou Levité očišťovali národ, skrze vodu Jordánu prošli Izraelci do zaslíbené země, vodou křtil kajícníky Jan Křtitel, koneckonců my jsme se pokřtili ve vodě. Během křtu Ježíše ve vodě se zjevil Bůh Otec a Syn a Svatý Duch (Bůh promluvil z nebe, označil Ježíše za svého Syna a Svatý Duch se zjevil v podobě holubice). Proměněním vody ve víno Kristus zahájil svoji veřejnou službu, skrze tento zázrak poprvé ukázal lidem, že je Bůh. Voda vyšla z Ježíšova boku spolu s krví, takže dodnes nás uzdravuje nejen Kristova krev, ale i Kristova voda, o čemž se moc nemluví, ale je to pravda. Kristus zaslibuje, že z nás bude proudit živá voda... Bůh celou dobu používá vodu, tak proč by ji nepoužívala Církev, která reprezentuje Boha na zemi?
Mimochodem kopule na střechách kostelů symbolizují také kapky vody, staroslovanské slovo kapuľa či kapola, což značí kapka, se přetvořilo do dnešního slova kopule. Etymologicky s tím souvisí ještě slovo koupel či koupele, nebo sloveso kapal, kapala, třeba ve větě „kapala voda z vodovodu“. Tyto kupole na střechách chrámů jsou pak obrazem (symbolem) toho, že jsme jako křesťané vstoupili do země, jež je zavlažována shůry, tedy oproti Egyptu, kde Izraelité v otroctví šlapali čerpadla, kterými se dostávala voda ze země napovrch. No, my jsme se v otroctví satanu také pěkně namakali a teď jsme svobodní a Bůh nás zavlažuje shůry 8-)
Co ale to svěcení vody? Podstata obřadu svěcení je vlastně „oddémonizování“, neboli vrácení do původního stavu. Když Bůh stvořil svět, všechno bylo velmi dobré, ale Adamovým hříchem svět, a tedy i hmota, propadl zkáze. Hmotný svět už není tak dobrý, jako původně. Ale na konci dějin přijde Kristus a všechno obnoví, tedy nejen vrátí věci do původního stavu, ale ještě je vylepší (nové nebe a nová země). Toho, že se to stane, se ďábel hrozí, potom totiž ztratí vládu nad světem. Kristus Apoštolům říká: „Cokoliv rozvážete na zemi, bude rozvázáno v nebi“. Celý svět určitě nemůžeme „rozvázat“ ze hříchu, kletby a zmaru, protože to si vyhradil Bůh, že to vše obnoví na závěr (1.Kor.15:24,25), proto se to dělá s vodou: Během obřadu se oddémonizuje – posvětí, voda se tedy „promění“, a to připomíná démonům, že jednou bude proměněn celý svět. Z toho mají fakt hrůzu a před tímto znamením prchají. Podívejte se třeba na pohádku „Hrátky s čertem“, tam je to pěkně znázorněné 8-)
Tak může se po modlitbách voda proměnit? Nejlepší důkaz o tom poskytl ústav vědeckého ateismu v Moskvě v sovětské éře: Ateisté se rozhodli, že vyvrátí náboženské mýty, proto založili tento ústav. Připravili si tady přístroje, pozvali jednoho pravoslavného kněze a řekli mu, že vezmou kapku vody z připravené nádoby a tu vyfotografují pod mikroskopem. Potom ať on udělá nad nádobou obřad svěcení vody, poté z ní vezmou zase kapku a opět ji vyfotografují. Pak porovnají obě fotografie, potvrdí, že jsou stejné a nic se nestalo, dokáží tak, že svěcení vody je pověra. Udělali tedy první fotku molekul vody, kněz se chopil svého díla, pak vzali kapku a opět vyfotili molekuly, no a jak to dopadlo? Vědci viděli, že se molekuly přeskupily do jiného obrazce. Podivili se tomu, ale kněz jim řekl, že nejen, když jako služebník Církve bude dělat obřad svěcení vody, ale i oni, jako ateisté, když nad vodou přečtou modlitbu „Otče náš“ a udělají rukou nad vodou znamení kříže, že se také promění. Zkusili to a vida: Opět se změnila struktura molekul vody.
Tento ústav udělal ještě více pokusů, pak se rozpadl a z vědců se stali věřící, dnes je v Rusku jen málo ateistů. Zato v Evropě jich je hodně.
Když jsem výše napsal, že proměněná voda ukazuje démonům, že jednou bude proměněn (obnoven) celý svět, tak to není pouze voda, co jim to připomíná. Děje se to také u obrácených, znovuzrozených lidí: Kdo se znovuzrodil, ten je nové stvoření (2.Kor.5:17). Sám jsem to poznal na sobě, když jsem se obrátil ke Kristu: Nejen, že se změnil můj duch (nitro), moje mysl, životní hodnoty, pohled na svět, na bližní, ale změnil se mi i obličej, začal jsem jinak vypadat. Změnilo se mi tělo (byl jsem uzdraven). Tato proměna člověka, v jeho obrácení a pokání, je také horor pro démony, je to ukázka toho, jak se jednou všechno promění. Proto démoni nechtějí, aby se lidé obrátili ke Kristu, brání jim v tom, odrazují je od toho, strojí jim překážky, aby se to nestalo. Také brání církvím v evangelizaci, protože kdyby se evangelizovalo, tak se obracejí lidé. A když už se přeci jen někdo obrátí, tak ho strašně svádějí, aby upadl do hříchu, aby pošpinili to nové stvoření: Nemohou zvrátit ten proces, tak to aspoň zamažou špínou, aby to nebylo vidět. A lidem kradou to povědomí, že jsou nová stvoření, aby si mysleli, že je všechno jako dřív. To proto, aby dělali věci po starém, a ne v moci toho nového stvoření.
Vedle toho, že se tedy po modlitbách působením Svatého Ducha mění voda v jinou vodu a člověk se mění skrze Krista v jiného člověka, ještě se mění chléb a víno v Tělo a Krev Krista, to je pořádný šok pro démony! To jim totiž připomíná rovnou dva fakty: Smrt Ježíše a zároveň Jeho druhý návrat na zem: 1.Kor.11:26 To první jim dalo pořádnou ránu do palice a to druhé je úplně rozmačká! Ale o tom někdy příště podrobněji 8-)
Když se tu dnes bavíme o posvěcení kostelů či předmětů, jednou jsme měli zajímavý rozhovor: Lucky kamarád spadl ze střechy a zlomil si nohu. Navštívili jsme jej v nemocnici a on navrhl, že se spolu pomodlíme. „Tak jo“ řekl jsem a chtěl jsem začít. Kamarád řekl, že radši půjdeme do nemocniční kaple. Vzal berle a nějak se tam dobelhal. Sedli jsme si tu, pomodlili se a on tu chtěl ještě posedět, že je tu dobrá atmosféra. Přišla řeč na to svěcení a kamarád to začal vyvracet, že je to blbost. Zeptal jsem se ho, proč se tedy nechtěl modlit na pokoji, ale v kapli? Sám přece cítí rozdíl v těch místnostech. Tento rozdíl právě spočívá v tom, že ta kaple je vysvěcená, ale ten pokoj ne. Odporoval tomu a pak vyndal lahvičku s olejem, kterou si prý koupil v Jeruzalémě, a že bychom ho mohli tím olejem pomazat. Opět se rozproudil hovor na téma svěcení oleje, zase říkal, že je to blbost. Poradil jsem mu, ať si tedy přečte, co se píše na té lahvičce. Samozřejmě tam byl nápis „Svěcený olej“ 8-) Bohužel, křesťané si při svých návštěvách Jeruzaléma kupují olej, který posvětili rabíni. Pak se jím mažou a postupně se stávají Židy, takový to má vliv. Pár jich znám, kteří takto konvertovali. Měli bychom si kupovat olej posvěcený křesťanskými biskupy.
Takto to funguje i v jiných náboženstvích. Občas chodí po českých městech mniši z hnutí Hare Krišna, možná jste je někdy potkali? A co dělají? Nabízejí lidem sušenky. Byl jsem kdysi v centru tohoto hnutí a viděl jsem, co tam dělají: Vyrábějí tyto sušenky a jiné pokrmy, nad nimi pronášejí nějaké hinduistické modlitby. Ptal jsem se jich na to, a protože si mysleli, že jsem jejich příznivce, prozradili mi to: Obětují sušenky Krišnovi, pak je roznáší po městech a nabízí lidem. Kdo je sní, v něm pracuje to hinduistické zasvěcení a ten člověk nevědomky přijímá jejich učení. Takto získávají své následovníky.
Další zajímavost: Poslední dobou je v módě rychlé občerstvení „Kebab“ – ten se samozřejmě připravuje z „halal“ masa. Co je to halal? Nejen, že to arabsky znamená „povolené“, tedy to, co může jíst muslim, ale připravuje se v halal nádobách, maso zpracoval halal zaměstnanec a zvíře, ze kterého je toto maso, zabil halal řezník, který u toho pronáší patřičné verše z Koránu. Maso je tedy „posvěcené“ Alláhem. No, a teď: Hodně lidí v Evropě jí halal Kebab, a hodně lidí v Evropě konvertuje k islámu, např. z Česka už prý studuje tisíc mužů na imáma v některé arabské zemi… Může být mezi tím souvislost? Minimálně časová shoda je patrná. Stejně tak se chodí lidé najíst do vietnamského bistra nebo do čínské restaurace, no, ale také se hodně Čechů stalo budhisty…
Samozřejmě, že pokud se jako křesťané pomodlíme za toto jídlo skrze Krista, tak nás to neovlivní, ale když to sní nějaký nevěřící člověk, bez modlitby… Co to s ním udělá? Také křesťanovi nebude stačit, pokud pouze za jídlo „poděkuje“, jak je to obvyklé, budeš si muset najít speciální modlitbu, která ta cizí svěcení z těch jídel odstraní 8-) Já jednu mám, psal jsem tady o ní v předchozím dílu seriálu 8-)
Může jídlo změnit člověka? Tak např. co tvoří rodinu rodinou? To, že určití lidé společně jí: Každý z rodiny má jinou úlohu, jiné zaměstnání, přes den spolu nejsou, někdo je v práci, někdo ve škole či školce, v noci všichni spí, tak kdy jsou spolu? U televize to nebude: Každý si jede na mobilu nebo na počítači, co ho zajímá. Jedině, když spolu rodina sedí u stolu a jí stejné jídlo, to je spojuje. Pokrevní svazek to není, víte, že mezi příbuznými, kteří jsou pokrevně spřízněni, bývá nejvíce rozepří a soudních sporů… Fyzická blízkost také ne: Není tolik času nebo nálady (bolí hlava 8-), ale společné pravidelné jídlo spolu můžeme mít alespoň jednou za den! V Bibli čteme, že jídlem lidé uzavírali smlouvy (např. Gn.31:44–46), Ježíš svůj první zázrak udělal během jídla (svatební hostina), u jídla se obrátil Zacheus, to je zajímavé: Ježíš mu neřekl „dnes ti musím kázat“ nebo „dnes se musíš polepšit“, ale: „dnes musím s Tebou jíst!“ (Lk.19:5) Sice je tu doslova „musím zůstat v tvém domě“, ale rozumí se, že to znamenalo zůstat na večeři. Apoštol Pavel nám říká, co se s námi děje během Večeře Páně: Tím, že jíme z jednoho chleba, stáváme se mnozí jedním tělem (myšleno Tělem Kristovým, Církví): 1.Kor.10:17,18 Když nám Ježíš chce vyjádřit, jaký osobní, intimní vztah chce s námi mít, přirovnává to ke společné večeři: Zj.3:20 No a nakonec se všichni u jídla spojíme v Jednu Vítěznou Církev, až zasedneme v nebi všichni společně k jednomu stolu během Beránkovy svatební hostiny. No a když se podíváte na začátek, jak to všechno začalo, zjistíte, že to bylo zase u jídla, kdy Adam a Eva jedli před hadem zakázané ovoce…
Tak s kým chceš jíst? S vlastní rodinou, s křesťany, s Ježíšem, nebo s budhisty či s muslimy? Finta je v tom, že to musíš obrátit: Abys Ty nejedl s jinověrci, ale oni s Tebou, tedy aby oni jedli s křesťanem, a pak se sami stali křesťany 8-) Jídlo hraje velikou roli v misii (L.10:3–9), možná o tom někdy uděláme samostatné vyprávění?!
Takže vidíme, že různé náboženské skupiny dělají nějaká zasvěcení a modlitby s jídlem, předměty a budovami, čímž upevňují víru svých přívrženců a získávají takto konvertity. Stejně tak to dělá Kristova Církev: Skrze tyto posvěcené věci upevňuje víru svých členů: Nejen, že člověk během setkání s dalšími křesťany slyší Boží Slovo, ale ještě mu nad hlavou visí prapor, pije svěcenou vodu, někdy mu ji kněz stříká na hlavu, pomazávají ho zde svěceným olejem, vdechuje vůni kadidla a svíček… Všechny tyto věci na něj vzájemně působí, takže si nejde v neděli jenom „nakrmit“ uši, ale vrací se z kostela „prošpikovanej skrz naskrz“ 8-) Prošpikovanej požehnáním, samozřejmě 8-)
Jak tyto všechny věci zapůsobily na mne? O tom zase někdy příště, protože zatím jsme v našem seriálu pořád ještě v rovině knížek, že si to tu čtu v literatuře, zatím jsem se ještě nebyl podívat v této církvi dovnitř, to teprve v našem vyprávění přijde, všechno pěkně popořadě, tak jak to doopravdy bylo 8-)