Má cesta k Pravoslaví IV.
Minule jsem tu vykreslil, jakým způsobem jsem se dostal k pravoslavné literatuře a slíbil jsem, že Vám zde o jejím obsahu povyprávím podrobněji… Nejde jen o to, že jsem měl najednou zásobu čtení v podobě časopisů, knih a webových stránek, které jsem dosud neznal. Jde především o Boží vedení, o to, jak se mnou Bůh jednal: Něco jsem prožíval, dostal jsem se do nějaké situace, vyvstaly mi otázky, a teprve potom jsem ve zmíněné literatuře nacházel odpovědi, takže mi to přesně zapasovalo do té situace, „potkávalo“ se to v mé hlavě, v srdci, v nitru duše a opět tak začala růst moje víra.
Tak např. mě bolel často žaludek. Moc jsme se tomu nedivili, při těch našich cestách do různých zemí, kde jsme jedli místní jídlo, ale hlavně jsme dělali chybu, že jsme podle českého zvyku pili vodu z vodovodu, než někoho osvítilo, že to asi není dobrý nápad 8-) Řešili jsme to mezi cestovateli doporučovanými metodami, tedy jíst pálivé papriky a dát si trochu silného alkoholu k jídlu. Také jsme se zamýšleli, které potraviny jsou zdravé a které nezdravé. Pak jsem přišel na to, že všechny jsou nezdravé, protože vyrůstají z prokleté země. Hospodin proklel zemi kvůli Adamovi, že uposlechl ženu a jedl zakázané ovoce: „Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jen trní a hloží…“ Dříve jsem to trní a hloží chápal jako rostliny na poli, ale teď jsem pochopil, že ty „trny“ jsou i v jídle, které člověk vypěstuje, jsou to nějaké látky, které nám škodí. To, že potraviny něco takového obsahují, je skryto i v jejich názvu, všimněte si, že ve slově „potrava“ je skryto slovo „otrava“. Četl jsem o lidech, kteří se třeba uzdravili z rakoviny pomocí hladovky. Nejen, že jídlo obsahuje škodliviny, ale ještě tomu dáváme zabrat smažením, pečením, solením, kořeněním a slazením.
Takže vždycky, když něco jíme, přijímáme do sebe i důležité živiny, a s nimi i něco nezdravého, škodlivého... Tady nepomohou ani chilli papriky, ani alkohol, musíme se modlit! No jo, ale jak? Jestli jsem něco strašně nesnášel, tak to byla rozšířená věta mezi křesťany „Tak kdo poděkuje za jídlo?“ Třeba jsme byli s týmem na misii, kde jsem řešil vše: Organizaci výjezdu, mapy, trasy, ubytování, zajišťoval jsem Bible, připravoval program, co budeme ten den dělat. Dále parkování, bezpečnost, komunikaci s majitelem pensionu, s policií, pak dálniční známky, finance, nákupy, tlumočení, rozdělování humanitární pomoci uprchlíkům, prostě vše. A když už jsem si konečně sedl k nějakému jídlu, tak na mne lidé naléhali, ať se ještě pomodlím, ať „poděkuji“. To mě fakt naštvalo, že už se toho někdo neujal a po všem tom lítání jsem se ještě měl modlit, aby se ostatní najedli. Tak jsem částečně ze stresu, částečně z legrace a částečně pro urychlení procesu, abychom už mohli konečně jíst, udělal rukou nad stolem znamení kříže a řekl jsem jen „Bože požehnej nám toto jídlo, amen!“ Ostatní se tomu buď zasmáli, nebo se urazili, že dělám nějaké „katolické“ způsoby, nebo se jim ulevilo, že už si mohou kousnout… No, a mne přestal konečně bolet ten žaludek.
Takže jsem objevil, jak pomáhá znamení kříže. Později, když nás pozvali nějací pravoslavní křesťané na oběd, tak jsem viděl, že skutečně dělají rukou nad jídlem toto znamení kříže. Když tak o tom přemýšlím, tak se mi vybavuje, co se dělalo dříve, možná si to někdo z Vás pamatuje od babičky na venkově, nebo jste to viděli v nějakém starém filmu: Když se pekl chleba, tak ještě do syrového bochníku se vyřezal nožem kříž, takže po upečení už měl pecen chleba na sobě toto znamení kříže... No, ti naši předci nebyli hloupí 8-) Také, než hospodář rozkrojil chleba, vzal do ruky nůž, požehnal jím bochník znamením kříže a teprve pak jej rozkrojil. No, ti lidé evidentně věděli, co dělají...
Ještě k té kvalitě potravin: Pokud nevěříte, že potraviny samy o sobě obsahují škodliviny, tak vezměte v potaz průmyslové zpracování potravin, kdo ví, co všechno s nimi ty velkopodniky dělají, cpou do nich různá aditiva, konzervanty apod. A komu všemu projdou potraviny rukama, než se dostanou k Vám na stůl, to také nevíme. Měl jsem kamaráda, který chodil do supermarketu na noční směny, doplňovat zboží do regálů. Vyprávěl mi, že se tam dal zaměstnat satanista, který, když doplňoval zboží do regálů, tak ho proklínal, aby lidé, co si to koupí, až to sní, měli rakovinu, bylo jim špatně a umřeli. No tak vidíte, co se děje. Radši fakt nad tím jídlem udělám rukou znamení kříže. Pro jistotu 8-)
Tak není to jen jídlo, na našich cestách po Balkáně jsem si všiml, když jsme v noci jeli po silnici, že nás v protisměru míjejí kamiony, kterým svítil ze žároviček udělaný kříž na čelním skle. Protože to bylo v oblasti, kde se tradují pověsti o upírech, pomyslel jsem si, že tento osvětlený kříž je dobrý „nárazník“ proti zlým duchům…
V jedné pravoslavné knize jsem o tom četl více, tady to vysvětlovali. A přesně se tam psalo o tom, jak máme vše dělat skrze znamení kříže, takže už zmíněné jídlo: Před sebe a před jídlo, které se chystám sníst, mám udělat znamení kříže, protože právě na kříž „připíchl“ Ježíš všechny nemoci. Křížem jsme uzdraveni, takže znamení kříže nám tady slouží jako jakýsi filtr proti těm škodlivinám. Stejně tak, když něco děláme: Před prací se pokřižuji a ona pak jde lehčeji a má pro mne větší smysl, také přináší lepší výsledky. Než zapnu počítač, tak také: Znamení kříže mezi mnou a obrazovkou počítače mi pomáhá věnovat se tomu, na čem zrovna pracuji, nebo třídit si informace, které odsud na mne vyskakují: Přijímám to dobré, co potřebuji a odmítám to zbytečné a pokušení, která jsou samozřejmě na internetu.
Ještě k tomu jídlu: V knize psali, že tím, že se pokřižuješ před jídlem např. v restauraci, ve školní nebo závodní jídelně, tak dáváš najevo ostatním spolustolovníkům, že jsi křesťan. Takže my se snažíme svědčit o Kristu, přemýšlíme, koho oslovit a co mu říkat, jak se představit jako křesťan, velvyslanec Krista na zemi, a ono je to tak jednoduché: Pokřižuješ se, každý to vidí, a kdo se zajímá, může se Tě zeptat, dát se s tebou do řeči, nebo si Tě pamatuje a když má nějaké problémy, vyhledá Tě.
Něco podobného jsem opravdu zažil: Tou dobou jsme hodně pracovali mezi uprchlíky, z nichž většina byla muslimy, někteří sekulární, někteří fanatičtí, ale byli tu i křesťané, sikhové, zoroastristé, nebo různě hledající, bloudící, váhající apod. Když jsme vešli do nějakého prostoru, kde byly desítky, stovky nebo i tisíce uprchlíků, koho z nich vybrat? Koho oslovit? Ke komu si přisednout? Jak rozeznat, ke komu nás Bůh posílá? Pro někoho naše zpráva je, pro někoho není… Ať zbytečně neztrácíme čas s někým, kdo je lhostejný k věcem víry, nebo s tím, kdo je pevný ve své víře, a naopak jak neminout někoho, kdo hledá, zajímá se a rozhovor s námi by mu pomohl? A jak zavést rozhovor? V orientálním světě se musíte nejprve vyptat na zdraví celé rodiny, probrat případný sňatek s někým z Vaší rodiny („Jsi svobodný? Nechceš moji dceru? Už máš ženu? Nechceš ještě druhou? Ne? Tak nemáš sestru pro mého syna“? apod. 8-) Takže než to všechno probereme, uběhne hodina, než navážeme rozhovor o víře. Jak to urychlit?
Bůh mi dal odpověď: Měl jsem vidění, ve kterém bylo, že si na krk mám dát nápadný kříž zlaté barvy. Nechtělo se mi, nikdy jsem nic takového nenosil, ale svěřil jsem se s tím viděním Lucce. Jednou jsme šli za uprchlíky v Bělehradě na vlakové nádraží. Před vchodem byl stánek se suvenýry, jedna paní tu prodávala pohlednice, tretky apod. Měla tu také různé křížky… Nevšímal jsem si toho, takové stánky jsou na všech nádražích hlavních měst. Paní však za mnou zavolala, ať si koupím křížek. Otočil jsem se, dal se s ní do řeči, ale nic jsem nechtěl kupovat. Ukazovala mi na ty křížky. Proč mi nenabízela pohledy, knihy nebo nějaké jiné věci, nebo proč třeba nevolala na Lucku, ať si koupí náušnice? Zasedla si na mne, a že mi prodá kříž. Kroutil jsem se, ale zasáhla Lucka: „Jestli Ti to řekl Bůh, tak to udělej!“ No, víte, že nám dal Bůh manželky, aby nám dobře poradily 8-) Vybral jsem tedy jeden, takový, jaký jsem viděl v tom vidění, ale nedal jsem si ho na krk, řekl jsem, že si jej nechám nejprve posvětit. To jsem také věděl z těch knih, že se to tak dělá.
Cestou domů jsme se zastavili ještě v Srbsku v posledním městě před hranicí a šli do kostela. Zeptali jsme se paní, která tu prodávala svíčky, jestli je možné se sejít s knězem. Řekla, ať přijdeme ve tři odpoledne. Málem mi vypadly oči z důlků: Když jsem se chtěl v Česku setkat s nějakým pastorem nebo s katolickým knězem, schůzka se musela domluvit hodně dopředu. Tady jsme měli přijít asi za dvě hodiny… Nebyla to náhoda, zjistil jsem, že kněz prostě slouží u kostela a je lidem k dispozici.
Ve tři jsme pochybovali, že přijde, ale za chvíli se objevil. Zeptal jsem se ho, jestli by mi posvětil kříž, i když jsem protestant? „Není problém“ řekl a šlo se na věc. Setkal jsem se tu s tolerancí, nevyptával se, k jaké náležíme církvi, neodsuzoval nás… bavil se s námi úplně normálně. Spřátelili jsme se a navštěvuji jej dodnes.
Kříž mi posvětil, pověsil jsem si jej na krk a věci dostaly spád: Přišli jsme někam do houfu uprchlíků (před hranicí jich samozřejmě vždycky najdete dost) a vůbec jsme neřešili, s kým mluvit a s kým ne, přestali jsme organizovat svatby a řešit nemoci babiček a tetiček: Z houfu uprchlíků se vydělila skupinka, přišla rovnou ke mně a zeptali se: „Vidíme kříž, jsi křesťan?“ A když jsem odpověděl, že ano, pozvali mě do stanu, ať jim mluvím o Ježíši. To se stalo pravidlem a dodnes mi kříž pomáhá v kontaktu s muslimy. Paráda.
Šoking nastal, až když jsme přijeli domů a šli do sboru. Křesťané za mnou chodili a děsili se mého kříže: „Jardo! Ty máš na krku modlu!“ „Jak to?“ Ptal jsem se. „No máme přece Ježíše v srdci, tak nepotřebujeme nosit kříž na krku, nebo si ho někde vystavovat.“ Tomu člověku jsem řekl, ať se podívá na pódium za kazatelnu. Na stěně byl všem na očích velký dřevěný kříž. „No jo, toho jsem si nikdy nevšiml?!“ Zase za mnou někdo přišel, že kříž na krku je modla. Poradil jsem mu, ať se podívá na pastorovu ženu, že má také na krku křížek, opět se ten člověk překvapil. Ve skutečnosti tam mělo mnoho žen křížek na krku. V jiném sboru mě zase někdo upozornil, že kříže nepotřebujeme, že máme Ježíše v sobě. Vyvedl jsem ho před sborovou budovu a řekl, ať se podívá na střechu. Byl tam samozřejmě kříž. Opět se ten člověk podivil, že si toho nikdy nevšiml…
Takže ne, že se tito lidé divili, to já jsem se divil, že chodí třeba dvacet let do té církve a nevidí kříž za kazatelnou, na střeše nebo na průčelí sborové budovy. Největší rarita byla, když mě jednou zase napomínal nějaký křesťan a vedle něj stála jeho manželka, která měla také křížek na krku. Nosila ho několik let a vlastní manžel to vůbec nezaregistroval 8-)
Z Bible víme, že pro svět je kříž pohoršení. Proč tedy byl kříž pohoršením pro tolik křesťanů? Tak žijí tito lidé ve víře, žijí v Kristu nebo ještě žijí ve světě?!
Nakonec jsem pochopil, v čem tkví příčina jejich pohoršení: Kříže, které viděli (vlastně neviděli 8-) nebyly posvěcené knězem, proto je neiritovaly. Můj kříž byl posvěcen, to je dráždilo. Ne ten kříž, ale to, co se s ním stalo během církevního obřadu, to posvěcení, to je prostě bilo do očí.
Takže muslimy můj kříž přitahoval, křesťany odpuzoval… Ve skutečnosti kříž neodpuzuje křesťany, ale nečisté duchy, kterými byli tito křesťané obklopeni. Je to možné? To není žádný můj výmysl nebo má teorie, to jsem slýchával v kázáních v protestantských církvích: „Proč by satan posílal nečisté duchy na hříšníky? Ty má jisté: Hřeší, rouhají se, jdou do zatracení, tak proč jim věnovat tolik péče? Ale satanovi vadí křesťané, jejich modlitby, svatý život a to všechno. Proto zrovna na ně posílá zlé duchy, aby je obtěžoval, zaslepil, svedl na nesprávnou cestu…“
Proč satan a jeho poskokové nenávidí kříž? Protože jim připomíná smrt Vykupitele, který svojí smrtí rozdrtil satanovi hlavu, roztrhal dlužní úpis mezi Bohem a lidstvem, obnažil ďábla a dal mu výstrahu, že s ním definitivně skoncuje při svém druhém příchodu, při svém návratu na zem.
Ale co to křižování se? No Kristův Kříž, Ten je jenom jeden, ten nemůžeme mít každý. Máme Ho, ale v duchovním světě (ten materiální, dřevěný, byl rozdělen na části, které jsou ukryty v různých kostelích). Proto si musíme vystačit pouze se znamením kříže. První křesťané byli vystaveni brutálnímu pronásledování, tak třeba nenosili ani křížek na krku, aby se neprozradili, nezobrazovali jej, ani si jej nevystavovali (místo toho si dali rybičku), církve v té době často byly tajné, proto si vystačili s tím, že si znamení kříže dělali rukou na sobě, a už to tak zůstalo, až do dnešní doby…
Má to nějaký význam nebo smysl, křižovat se? Tak víme, že člověk se nevyjadřuje pouze slovy, ale i pohyby těla a různými gesty. Každý rozumí, co to znamená, když někomu ukážete zaťatou pěst nebo když si přejedete hranou ruky po krku. Chápete, co Vám naznačuje člověk, který Vám nastavuje prázdnou dlaň. Každý rozumí, co říkáte, když mu ukážete z pěsti vztyčený palec (nebo prostředníček 8-). Nemusíte na někoho hulákat a pozvete ho k sobě kýváním ukazováčku nebo mávnutím ruky směrem k sobě, psa si zavoláte tak, že si plácáte dlaní do stehna. Když chcete manželce pochválit jídlo, které se jí povedlo, tak spojíte palec a ukazováček a dáte na špičky prstů pusinku. Když Vám někdo nalévá víno a Vy chcete jen trošičku, ukážete palcem a ukazováčkem „jen tak malinko“ (nebo naopak hodně 8-) Můžete nad někým mávnout rukou, pozvednout obočí, ohrnout nos, pokrčit rameny. Souhlas vyjádříte kývnutím hlavou, nesouhlas zavrtěním ze strany na stranu. To vše je univerzální řeč asi všude na světě. Tedy ne v Bulharsku 8-)
No, tak pokud k lidem vysíláme takové signály hlavou, rukou, nebo pomocí prstů na ruce, proč bychom také nevyslali takový signál rukou směrem k Bohu nebo k ďáblu?
Takže jak se křižujeme: Vždy pravou rukou, která symbolizuje pravou víru, ale také Boží Pravice symbolizuje Boží moc, z Písma známe mnoho příkladů, jak Bůh jedná Svojí Pravicí, zkuste si jen zadat do internetové konkordance pojem „Pravice“ a uvidíte, kolik se Vám zobrazí výsledků 8-)
Dále složíte tři prsty (palec, ukazováček a prostředníček, stejně, jako byste nabírali špetku soli) a zbylé dva prsty schováte do dlaně (prsteníček a malíček). Potom se dotknete postupně čela, hrudi, pravého a pak levého ramene. Co to znamená? Připomenutí hlavního Božího přikázání: „Miluj Boha svého celou myslí (tu symbolizuje čelo), celým srdcem (to symbolizuje hruď) a celou silou svou (tu symbolizují ramena)“ Proč ty prsty? Víme, že Bůh stvořil lidské tělo přesně podle nějakého záměru, podle plánu a podle určité předlohy (podle obrazu svého), tedy různé části těla něco symbolizují, např. hlava = Kristus, Hlava Církve. Co symbolizují prsty? Palcem ukazujete na sebe, tedy „já“, ukazováčkem ukazujete na někoho, tedy „on“ a prostředníček symbolizuje něco s mužským pohlavním orgánem, nebudeme zacházet do detailů, ale asi budete znát to gesto, o kterém již dnes byla řeč, ten vystrčený prostředníček ze zaťaté pěsti… No a právě tyto tři prsty jsou symbolem Svaté Trojice a zároveň jednoho Boha (říká se tomu trojjedinost): Palec = Já (víme, že Mojžíšovi se v hořícím keři Bůh přestavil jako „Já jsem“, tedy Bůh Otec. Ukazováček = On („Toto je můj milovaný Syn, Jehož jsem si vyvolil, Toho poslouchejte“), tedy Bůh Otec ukazuje na Syna. Bůh Syn. Prostředníček pak symbolizuje Svatého Ducha, který vše oživuje (rozmnožuje): Sk.9:31 = „Církev vzrůstala počtem, protože Ji Duch Svatý posiloval“ 2.Kor.3:6 = „Litera zabíjí, ale Duch dává život“ Tedy Bůh Duch Svatý.
Tím, že složíte tyto tři prsty dohromady, symbolizujete, že tyto tři Boží osoby jsou jeden Bůh. A co ty zbývající dva prsty? Prsteníček, na ten si dáváme při svatbě prsten, tedy symbolizuje partnerský život, v tomto případě Nevěstu Kristovu, tedy Církev. Malíček je nejmenší, proto symbolizuje děti (které vzejdou z této svatby, z tohoto partnerství), v našem případě je to tedy symbolika nás, Božích dětí. Tyto dva prsty se schovávají do dlaně, protože Kristus řekl: „Já jim dávám věčný život, nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve“ (J.10:28)
Asi jste si všimli, že jsem v návodu uvedl, že se křižujeme z pravé strany na levou, tedy od pravého ramene k levému. Ti z Vás, kteří jste byli kdysi katolíky, si pamatujete křižování zleva doprava. Ti, kdo jsme nebyli katolíky, to známe z filmů 8-) To je dáno tím, že katolická církev se držela latinské formule „Ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého“, latinsky se Svatý Duch řekne Spiritus Sanctus, tedy Duch Svatý. Takto to převedli z latiny do češtiny a dodnes to tak říkají i protestanté, kteří si to vynesli z katolické církve (protestanté jsou bývalí katolíci). Pravoslavní vycházejí z řecké formule, kde se Svatý Duch řekne „Agios Pneuma“, tedy v překladu do češtiny Svatý Duch. Což dává smysl i mluvnicky, také neříkáte „Bůh Svatý“ nebo „Evangelium Svaté“, ale vyslovíte „Svatý Bůh“ nebo „Svaté Evangelium“. Nebo neřeknete „žába zelená“, ale „zelená žába“ „liška mrtvá“, ale „mrtvá liška“ či miminko roztomilé“ ale „roztomilé miminko“ „koleno bolavé“ ale „bolavé koleno“ 8-) Používáme sice obrat „Písmo Svaté“, ale to je archaizmus ze staré češtiny vlivem Kralické Bible.
Jak katolíci, tak pravoslavní tedy při dotyku prsty pravého ramene vyslovují „Svatého“ a při dotyku prsty levého ramene vyslovují „Ducha“ (akorát obráceně 8-) Není to jedno? Není: Lidé, kteří měli vhled do duchovního světa viděli, že z pravé strany nám stojí Anděl strážný a z levé strany pokušitel, našeptávač, který nás chce zmást a zavést na cestu hříchu. Pokud se tedy křižujeme zprava doleva, vzýváme Anděla strážného na pomoc proti tomu duchu-pokušiteli, kterého tak symbolicky odstrkujeme rukou od sebe, podobně jako rukou odháníme mouchu…
To, že se katolíci křižují naopak, koresponduje s tím, kolik je v této církvi hříchů, nepravostí, špatností, nesprávné teologie, pramálo života. Rukou neodhání démona, ale přivolávají k sobě a odstrkují Anděla 8-(
Není to celé „ujeté“ a vlastně to nepotřebujeme a protestantská víra to konečně odstranila, tyto zvyklosti? Neodstranila: Na webu evangelické církve jsem četl vyprávění nějakého starého pána, který si pamatoval z mládí, že se tam běžně křižovali a zamýšlel se nad tím, proč se to vytratilo a kdy? Muselo to být někdy ve dvacátém století, tedy minimálně 400 let a více po vzniku protestanství, celou dobu to tu bylo přítomno. Nebo jsem četl knihu o době národního obrození, jak Josef Dobrovský chodil po vesnicích a vyhledával nekatolíky, od kterých si potom, co získal jejich důvěru, půjčoval „zakázané“ knihy, ze kterých vystopovával starou češtinu a hledal zde inspiraci pro své vědecké práce (rekonstruoval starou češtinu a později vydal českou mluvnici, byl zakladatelem vědních oborů bohemistika a slavistika). V jedné kapitole bylo popsáno, jak se odměnil nekatolíkům za zapůjčení knih: Uspořádal v lese tajnou bohoslužbu (byl vysvěceným knězem), kde vysluhoval Večeři Páně. Než přítomní (nekatolíci!) přistoupili ke Kalichu, pokřižovali se. To bylo v 18. století, takže vidíme, že to bylo běžné mezi protestanty se křižovat. Ještě tu byla popsaná jedna zajímavost: Lidé ve shromáždění se svěřili Dobrovskému, že neměli Večeři Páně asi 30 let, neměli totiž mezi sebou kněze. Z toho je vidět, že ctili kněžské svěcení a apoštolskou posloupnost, bez které si nemohli sami vysvětit kněze. Nedávno mi přítel vyprávěl, že při své návštěvě evangelického kostela v Polském Těšíně mu evangelický farář ukazoval místo v kostele, kde byly instalovány zpovědnice, které pak v padesátých letech vytrhali a zrušili. Takže vidíme, že protestanté měli i svátost zpovědi, která se také zrušila až poměrně pozdě…
Odstranění zvyku křižování se, ale i dalších prvků křesťanské víry, jako již zmíněná zpověď, nebo třeba křest dětí, muselo proběhnout ne opuštěním katolické církve v 16. století, ale mnohem později, vlivem nějakých novodobých filozofií, které se šířily pravděpodobně vlivem Velké Francouzské revoluce a následujícího vývoje událostí, jako sekularizace společnosti, oddělení církve od státu apod.
Ale o těchto tématech, jako kněžské svěcení, zpověď, křest apod. budu více psát v příští kapitole, zůstaňme ještě chvíli u kříže:
Na nějakou dobu tedy křesťané opustili zvyk dělat znamení kříže, ale jen na nějakou dobu, jenom si stále ještě myslí, že už napořád 8-) Jak to? Byl jsem asi před deseti lety v jednom sboru, kde se dělala reklama na nějakou akci, setkání se zahraničním hostem z Nikaraguy, který má vyprávět o probuzení v jeho zemi, které prý začalo tím, že si místní (letniční) církev pronajala vrtulník, se kterým přelétli nad územím státu ze severu na jih a potom ze západu na východ. Během letu pomalu vylévali z vrtulníku olej, pomazali tedy svoji zemi a pak prý propuklo probuzení. No: Ani si neuvědomili, co řekli: Že vlastně nad svou zemí udělali znamení kříže! Pokud tedy letíte vrtulníkem ze severu na jih a pak hned ze západu na východ a rozléváte u toho olej, co je to jiného, než vytvořený kříž z oleje (a z výparů z motoru 8-)?!
Krátce na to jsem mluvil se dvěma sestrami, které se připojily k nějaké modlitební aktivitě za Česko, která probíhala v rámci charismatické církve. Vyprávěly mi, jak to dělají: Vezmou auta a jedou třeba do Varnsdorfu. Tady je start, začnou se modlit a jedou do Dolního Dvořiště na hranici s Rakouskem, cestou se pořád modlí. Pak se přemístí do Aše, zase vyrazí s modlitbou a jedou, stále se modlíc, na východ někam na hranici se Slovenskem. A toto celé asi třikrát za sebou, opět někde od Sněžky na jih na rakouskou hranici a z Rozvadova do Jablunkova a ještě jednou z … do … a odněkud někam… Takový „modlitební maraton“. Takže s automobily ne, že udělali kříž (od severu k jihu a od západu k východu), ale udělali rovnou tři kříže! Vida je, charismatiky!
No jo, pomyslíte si „ale není to nějaký výmysl? Má toto jednání nějaký základ v Bibli?“ No samozřejmě že má: Bůh přivedl Abrahama do kenaanské země, kterou plánoval dát jeho potomstvu do dědictví. Tady mu přikázal, ať se rozhlédne po té zemi od severu k jihu a od východu k západu a ať jí prochodí křížem krážem (2.M.13:12-17).
Všimněte si toho směru od východu k západu, který je tu písemně zaznamenán, to je další důkaz, že se má znamení kříže dělat zprava doleva a ne naopak, takže zase to ti letniční i ti charismatici spletli a drželi se katolického zvyku 8-)
Vidíte, konečně jsem pochopil, proč mám bydlet ve východním cípu Česka: Já pocházím ze západu republiky, Lucka z východu. Chtěl jsem, abychom žili v Čechách, že budeme dělat misii směrem na východ, ale Lucka chtěla, ať bydlíme v Těšíně, no tak vlastně misii dělám směrem na západ 8-) Od východu k západu, jak to řekl Bůh Abrahamovi 8-) A protože Těšín je severní Morava (pardon: Slezsko 8-), tak vlastně když jedu misiovat někam na Moravu, tak jedu ze severu na jih, opět tak, jak to dostal Abraham za úkol 8-)
Znamení kříže tedy můžeme dělat nejen nad Kenaanem, Nikaraguou nebo nad Českem, ale nad svým městem, nad svým polem, studnou, ve svém domě, nad svými dětmi, za volantem nad cestou, která je před námi, nad prací, kterou začínáme, nad studiem, které si otevíráme, nad našimi drahými zesnulými, se kterými se loučíme a které svěřujeme Bohu. A samozřejmě nad sebou, když ráno vstávám, ať mě hříšnému člověku v tomto hříšném světě Bůh pomůže dobře prožít den. Večer, když uléhám, protože se Bohu poroučím i ve spánku, ať mám klidný spánek, sny od Boha a ať ve mně roste to, co jsem do sebe zasel přes den (Mk.4:27), a kdybych se ráno už neprobudil, tak ať se probudím Bohu v náručí 8-)
To není legrace, to se může stát. Vlastně jednou se to stane, ale kdy? To nevíme. Co když už zítra? Tak pro všechny případy 8-) Když už jsme nakousli ta úmrtní témata, podívejte se na film „Taras Bulba“ (literární postava spisovatele Gogola podle skutečného ukrajinského národního hrdiny), jak on umírá 8-) Čas: 1:58:30–2.01:30
Když tvrdím, že protestanté (evangelikálové, letniční a charismatici) opustili znamení kříže jen nakrátko, tady mám další příklad: Byl jsem na různých akcích, jako třeba večery chval, různé konference nebo jsem byl v modlitebním domě. To jsou místa a akce, kde se scházejí křesťané, kterým úplně nestačí chodit jen v neděli do sboru, kde se děje nějaký program podle předem daného scénáře. Hledají, jak sloužit Bohu svými obdarováními, jako modlitba, zpěv, hra na hudební nástroj, nebo tanec. Možná by jim i stačila ta neděle, ale mnoho sborů je k takovým formám uctívání skeptických, nebo se chtějí striktně držet svého předem daného programu a nechtějí se příliš ponořovat do Boží přítomnosti (která je nevyzpytatelná, a proto nebezpečná tím, že něco bude jinak 8-). Proto se tito uctívači a chváliči sdružují v různých modlitebních domech a pořádají si různé večery chval či soboty uctívání. Co jsem tady viděl: Řekli, že každý může mít svůj projev, jako píseň, tanec, modlitbu, prorocké slovo, ale aby se nezapomnělo i na umělecky nadané lidi, postavili ke stěně tabuli s archy papíru, k tomu dali fixky a řekli, že kdo chce, může namalovat obraz, který mu Bůh dává do mysli. Dokonce někde vyčlenili stěnu na graffiti a někdo to posprejoval... Prohlížel jsem si potom ty obrazy a hádejte, co tam bylo: Kříže nebo tvář Ježíše. Takže „z Ducha“ tu ti lidé zase znázornili kříž. Je to prostě v nás, kdo jsme znovuzrozeni. Dokonce vytvořili ikonu Krista, ale o ikonách zase někdy příště...
Tak má znamení kříže moc, nebo nemá? Nedávno jsem četl, že úřady v Saudské Arábii zakázaly létat švýcarským letadlům nad Mekkou, protože tato letadla mají na trupu švýcarskou vlajku, víte jak vypadá, je to bílý kříž v červeném poli. Ministerstvo poutí zakázalo tyto přelety, aby nad hlavou poutníků v Mekce nebyl vyvýšen kříž. Takže i oni cítí, že to má na lidi vliv.
Ještě taková zajímavost na závěr: Když nám v karavanu nefungovalo topení a my jsme se museli s Luckou ubytovat na pensionu, měli jsme z toho pokaždé takový blbý pocit: Visely tu divné plakáty, uvědomovali jsme si (cítili jsme to), že se sem sjíždějí nesezdané páry kvůli smilstvu, působilo to na nás neblaze, měli jsme divné sny nebo neklidné spaní… Pak jsem se dočetl v mé knížečce, že když se jako křesťan musíš ubytovat v neznámém prostředí, máš rukou udělat znamení kříže směrem do rohů místnosti a nad postelí, do které se chystáš ulehnout… No, to dává smysl!
Tak, snad jsem Vám to dnes srozumitelně vysvětlil, kdo to ještě nechápe, ať se podívá na nějaký horor o upírech, tam máte jasně znázorněno, jak se s nimi nakládá a co na ně platí! Tady porozumíte, že kříž je zbraň duchovního boje! 8-) Ale nejsou to pouze upíři, co všechny ty polednice, hejkalové, hastrmani a další? Člověk aby se bál jít do lesa na houby! Nebo jste si vážně mysleli, že to jsou vymyšlené bytosti? Doporučená literatura: K.J.Erben Kytice – tady to je zfilmované. Až se na to podíváte, tak myslím, že si také opatříte kříž 8-)