Islám

10.05.2026 14:21

   Téma, které je aktuální v současné Evropě, jak mezi světskými lidmi, tak mezi křesťany. Před nějakými třiceti lety to nikoho nezajímalo: Žádné muslimy jsme tady neměli, tedy alespoň nepotkávali jsme je ve velkém, ti žili někde „daleko“, takže jsme o nich skoro nevěděli, tehdy se ještě tolik necestovalo do zahraničí, a když, tak někde poblíž, a ne do tak vzdálených exotických krajů, jako později, takže ani na dovolené jste jich tolik nepotkali.

   Za socialismu bylo mnoho arabských socialistických republik (a i jiných muslimských, nearabských) spřáteleno s Československem, takže ve velkých městech jste mohli chytit pár muslimů jako spolužáků na vysoké škole nebo na kolejích, ale ti byli sekulárně ladění. Také tehdejší zpravodajství ty země vykreslovalo v pozitivním světle, jak jsou pokrokové, jdou dopředu za lepšími zítřky atd., takže když jste si pustili zprávy, nepadala na Vás taková hrůza, jako je tomu dnes.

   Vše se změnilo po listopadu 1989, kdy jsme se začali globalizovat, takže od nás lidé začali jezdit do zahraničí a z mnoha zemí naopak hodně cizinců začalo žít u nás, takže i počet muslimů u nás začal růst. Také v těch zprávách začaly převládat negativně znějící zprávy z muslimského světa, o různých vojenských konfliktech, terorismu apod.

   Není to tak, že konečně ta správná svobodná a necenzurovaná televize by nám řekla pravdu, kterou bývalý režim cenzuroval a neřekl nám ji, jde o to, že celý svět se začal měnit, takže se změnil i ten muslimský svět.

   Listopad 1989, který proběhl u nás, to nebyla izolovaná událost, ale byla to součást změn probíhajících po celém světě.

   Tyto změny se dotkly i muslimského světa: Sovětský svaz podporoval mnoho arabských států, které vyzbrojoval, podporoval politicky, rozvíjel s nimi obchod a hospodářskou spolupráci, dodával jim (ale i Československo) stroje, odborníky i dělníky na stavby elektráren, vodních přehrad, papíren, výstavbu potrubní sítě atp. Mladí lidé z těchto zemí studovali v socialistických státech, takže se domů vraceli jako inženýři, stavitelé, lékaři, odborníci na zemědělství a průmyslová odvětví…

   Po pádu socialismu ve východní Evropě a po rozpadu SSSR tuto podporu ztratili a rozvoj už nešel tak dobře, začalo se to tu kazit, rostla nespokojenost obyvatel a příklon k islamismu, fanatismu, terorismu.

   Např. SSSR podporoval v Palestině Jásira Arafata, on měl sekulárně koncipovanou organizaci. Teď si spočítejte, kolik ta jeho parta udělala teroristických útoků (ale ta měla jiný motiv, než Islám), a kolik jich udělal Hamás, který je vystřídal poté, co OOP ztratila podporu, klesl jejich vliv a jejich přívrženci přešli do té islamisticky koncipované organizace…

   Těch příkladů je mnoho, třeba Alžírsko, Lýbie, Egypt, které byly v nějaké míře podporovány zeměmi socialistického bloku: Po pádu socialismu a ztrátě podpory tu také začaly povstávat a sílit teroristické organizace a v médiích jsme četli a viděli o různých atentátech a útocích: Na vládu, na turisty, na etnické menšiny, na sousední státy, a pak už i na Evropu a Ameriku… Ale těch zemí bylo mnohem více, kde se rozmnožily tyto problémy: Etiopie, Sýrie, Jemen, a další a další…

   Co se týče nearabských muslimských zemí, tady je to podobné: SSSR finančně držely nad vodou středoasijské sovětské republiky, které po osamostatnění po roce 1991 se propadly, co se týče životní úrovně obyvatel, a také odsud vyšlo mnoho bojovníků ISIS.

   Takže najednou byly noviny a televize plné podobných zpráv, a my jsme se začali bát:

   Nejhorší to bylo v roce 2015, kdy se kvůli válce v Sýrii vypravilo velké množství uprchlíků do Evropy, noviny byly zaplavené zprávami o statisících muslimů mířících do Evropy, a televize, noviny a internetové články nás tak strašily ještě více…

   Takže najednou to začalo hodně lidí „řešit“, též křesťané, kteří nad to, že sledovali ty zprávy, ještě četli nějaké knížky přeložené ze Západu, kde je podstatně delší tradice přítomnosti lidí muslimského vyznání než na našem území.

   Takže v té době, kdy jsem dělal přednášky pro církve o národech a kulturách, téma Islámu bylo hodně žádané.

   Dnes si moje přednášky už nikdo neobjedná (?), tak jsem si řekl, že bych toto téma mohl zpracovat do písemné podoby, aby bylo někde k dispozici.

   Z čeho vycházím: Když jsem začal dělat misii mezi národy, tedy i mezi muslimy, nejprve jsem o Islámu mnoho načetl: Byly to knihy křesťanských autorů z pohledu náboženství, pak sekulárních autorů, nějakých odborníků na téma, ty byly objektivnější. Potom to byly knihy od samotných muslimů, ať už z pohledu konvertitů, kteří to tady rozebírali, ale i tím, jak začali muslimové dělat na Západě svojí misii, tak se mi dostalo dost do ruky i takových knih, které mají Islám vysvětlit evropskému zájemci. Dále jsem sledoval mnohá videa o tématu, ať už přednášky teologů a historiků, osvětová, která natáčí muslimové, nebo cestovatelská videa, od nějakých lidí, kteří navštívili dotčené země, kde žijí muslimové. Ale mne to zajímalo již dříve, např. Korán jsem poprvé četl v sedmnácti letech, že jsem si Jej zapůjčil v knihovně. Dále jsem se jako začínající misionář zapsal do kursu arabštiny, kde jsem mezi vyučujícími zjišťoval více o tématu. Poté, co jsem podnikl první misijní kroky, začal jsem potkávat muslimy v Česku a z rozhovorů s nimi jsem poznával další aspekty tohoto náboženství. Zajímavé pro mne bylo vyslechnout si jak praktikující muslimy, tak sekulární, ale i konvertity od Islámu ke křesťanství. Když jsem začal jezdit do zahraničí na misijní výjezdy, dostal jsem se i do muslimských oblastí, tedy poznal jsem život muslimů zblízka, ve městech, na vesnicích… Během služby uprchlíkům jsem pak mluvil se stovkami lidí pocházejících z dalších zemí, do kterých se asi nikdy nepodívám, ale oni mi dali obrázek o tamních reáliích, nejen během rozhovorů, ale ukazovali mi v telefonech fotografie, jak se tam žije. V poslední době také sleduji na YouTube ženy, které se vdaly do muslimských zemích a dělají reportáže o tamním životě…

   Takže vedle nějakých zprostředkovaných informací mám i mnoho osobních zkušeností s muslimy.

   Tady řeknu, že je hodně rozporů mezi tím, co čtete a co vidíte na vlastní oči: Nějaký autor píše pro své čtenáře a třeba ví, na co oni budou slyšet, tak aby prodal hodně těch knih, vyzdvihne určitá témata, uvede ty a ty příklady, ale zamlčí něco jiného… Může to být jednostranný pohled. A to je nebezpečí těch knížek, záleží, co se Vám zrovna dostane do ruky.

   Já, když jsem to nejprve vše nasával z těch knih a videí, které byly tendenční, dostal jsem šílený strach z Islámu a z muslimů. Málem jsem na tu misii nevyšel. Nakonec jsem se překonal a moje zkušenosti pak vůbec neodpovídaly tomu, co jsem četl a viděl zprostředkované někým. Později jsem se naučil třídit materiál a našel jsem i dobré knihy a reportáže.

   Mohu Vás upozornit, že ty knihy, které kolují po českých církvích, tak jsou spíše ty méně kvalitní. Nejsou objektivní, ale právě tendenční, psané s určitým záměrem… To se také projevilo v tom, že když jsem organizoval misijní výjezdy, hodně pastorů rozmluvilo zájemcům, aby se mnou jeli, a ty důvody, které mi pak oni řekli, že jim pastor uváděl, to je vidět, že četl právě tohle a věřil tomu. Jak říká Ježíš: „Po ovoci je poznáte (falešné učitele)“. Tedy tady to ovoce bylo: Strach, nenávist k lidem, opovrhování jimi a blokování misijních aktivit.

   Např. jsem zažil misijní konferenci, kterou pořádal jeden sbor a pozval řečníka, nějakého cizince, který žije a slouží v jedné muslimské zemi: Ten tu skákal na pódiu a něco vyprávěl. Můj kamarád se na to chytil a projevil zájem také se vydat do této země na misii. Pořadatel, tedy ten sbor a jeho pastor, mu řekl, že to nejde (všechno jde: „Vše je možné tomu, kdo věří“: Marek. 9:23) a že je to nebezpečné. Jasně, že to byl trik na získání peněz: Tomu hostu udělali číslo účtu, kam posluchači mají posílat peníze a za zprostředkování si pak brali procenta. Stejně jako mnohé ty knížky byly jen trikem, jak získat peníze, v tomto prostředí se doporučovaly a pak prodávaly…

   Např. jeden čas byla hodně doporučovaná kniha „Zeptej se svého muslimského přítele“. To mělo tu základní chybu, že křesťané (v Česku) se straní muslimů, takže mezi nimi nemají přátele. Pak jsem zažil jednoho kazatele, který nasával rozumy z té knihy, přeskočil to přátelství a oslovoval muslimy a používal na ně ta moudra z knihy: Jen se s nimi přel a místo, aby jim pomohl pochopit křesťanství, tak jen vyvolával konflikty a způsobil roztržky. Pak se ti lidé jen naštvali na křesťany 8-(

   Takže začneme: Abychom pochopili Islám, měli bychom se blíže podívat na kulturu, ze které vzešel, tedy mezi Araby. Stejně jako ten, kdo chce pochopit křesťanství, zkoumá kulturní prostředí Židů, ze kterého vyrostlo.

   Takže Arabové: Evropané na ně většinou pohlíží jako na barbary, zástupce nějakého necivilizovaného světa, nevzdělané lidi, teroristy apod. Arabové byli samozřejmě civilizovaní dávno před Evropany:

   Tak např. vynalezli spodní prádlo, které tedy nosili jako první. Jestli nosíte trenýrky, slipy nebo kalhotky, vzpomeňte si na to.

   To souvisí s hygienou: Tu měli Arabové dobře zmáknutou: Různé lázně a prostředky denní hygieny jako parfémy, vonné oleje, růžovou vodu, která se vyrábí z květů růže atd. Jako první si čistili zuby, takovými klacíky, které při žvýkání vypouští nějaké silice či pryskyřice. Tyto klacíky se dají v muslimských obchodech objednt i u nás, a jsou zdravější, než zubní pasta, která obsahuje chemii, která může naleptat žaludeční stěnu a udělat paseku ve střevní mikroflóře.

   Arabové jako první na světě destilovali alkohol (je to arabské slovo, které přejal celý svět). Ten právě používali na výrobu těch parfémů apod. My jsme to nějak spletli a začali jsme jej užívat vnitřně 8-)

   Arabové nedestilovali pouze alkohol, ale i vodu (opět jako první ve světě). Tedy až si budete lít destilovanou vodu do žehličky nebo do chladiče motoru auta, vzpomeňte si na to.

   Hygiena tak, jak ji známe dnes a praktikujeme, se do Evropy dostala až po křižáckých výpravách, kdy vracející se rytíři se s ní seznámili u Arabů a přinesli ji do Evropy.

   S výrobou hygienických potřeb souvisí chemie, tu měli také na slušné úrovni. Slovo „chemie“ pochází z egypštiny (koptštiny), tedy v Egyptě byla na vysoké úrovni (např. odtud pochází inkoust), ten později také zabydleli Arabové, převzali ji a vylepšili.

   Další, s čím začali jako vůbec první ve světě Arabové, to byla síť lékáren. V Evropě první lékárny vznikaly v klášterech, teprve v pozdějších dobách, bylo jich málo a nebyly moc dostupné pro běžné lidi.

   S lékárnictvím souvisí lékařské recepty, ty poprvé zavedli též Arabové. Také vymysleli náplasti. Tak až si budete v lékárně vyzvedávat léky na recept, nebo si lepit náplast na poranění, vzpomeňte si na to 8-)

   Arabové také jako první na světě zakládali nemocnice.

   Lékařská věda, která se u nás v Evropě rozvinula, tak to bylo také díky Arabům: Tato věda vychází ze starých knih řeckých autorů, jako Hippokrates, Aristoteles a další. Byla přítomná v řecky mluvící části Římské říše. Tu, když dobyli Turci, tak pro ně neměly tyto knihy cenu, likvidovali knihovny. Učení Arabové je od nich vykupovali, překládali je z řečtiny do arabštiny a rozvíjeli lékařskou vědu. Teprve po křižáckých výpravách se tyto (ukradené) knihy dostaly do Evropy, kde byly přeloženy z arabštiny do evropských jazyků. Pro zajímavost se podívejte na film Ranhojič.

   Se zdravotnictvím souvisí: Do světových jazyků proniklo původně arabské slovo „masáž“, kterou tedy také vymysleli oni. To původní arabské slovo bylo ve významu „mísit“, tedy hníst, hnětat. Slovo mísit obsahují i slovanské jazyky, třeba čeština, a máme z toho další slovo: Mísa, tedy nádoba, ve které se hněte mleté maso. O těch slovech a jejich vzájemném propojení bude ještě řeč...

   Vedle lékařství, lékárnictví apod., měli Arabové také na vysoké úrovni matematiku, astronomii apod. Tyto vědy převzali od starších kultur a rozvíjeli je, např. v matematice zavedli (od Indů) nulu, která se pak od Arabů do Evropy dostala teprve až ve 12. století. Do té doby se zde používaly římské číslice, které nemají nulu a úroveň evropské matematiky tedy nemohla být velká… Až po přijetí arabských číslic (používáme dodnes) a zavedení nuly se matematika rozvinula i v Evropě.

   Pravděpodobně mince také vznikly u Arabů: Ve Starém Zákoně čteme o zlatých půlměsíčkách, které měli příslušníci protoarabských národů uvázané na šňůrkách na velbloudech (např. Soudců 8:21, ale i jinde). Tento symbol půlměsíce je používaný Araby a dalšími muslimskými národy dodnes. Arabská bohyně Měsíce se jmenovala Manat, z toho je výraz pro Měsíc i v jiných jazycích, např. v němčině Monat nebo v angličtině Moon. Z tohoto Manat pochází i slovo moneta, tedy mince. V době, kdy tyto národy měly tyto půlměsíčky, ostatní národy jen odvažovali kousky stříbra a zlata… Půlměsíčky se již nevážily, ty měly danou váhu, a tedy i hodnotu. Řekové později začali razit mince ve tvaru ne půlměsíce, ale ve tvaru Měsíce v úplňku, tedy kulaté, to se nám dochovalo dodnes.

   Když už jsem nakousl ta arabská slova, jako alkohol, masáž či moneta, tak Vám řeknu další: Nafta. Ale v arabštině to znamená ropa. Ne však ta z hloubkových vrtů, ale taková horní, z vývěrů (ropné studně). Tu sbírali a potírali jí srst velbloudům, jako hojivou mast. Dále tu jsou některé zajímavosti, třeba býk se řekne Saur, což je blízké latinskému Taurus. Nebo země se řekne Ard a německy je to Erde. Kdyby se do toho člověk ponořil, kdo ví, co by ještě našel… Např. kráva se řekne Bakara, to je i příjmení na Slovensku. V nějakých jazycích bakar znamená měď, a kráva má skutečně takovou měděnou barvu. také žena, která kojí dítě, tak se jí zbarví bradavky do měděného odstínu, tedy měď souvisí s tvorbou mléka a kojící ženy mají skutečně véíce mědi v krvi, než ostatní... Ze slovního kožene B-K-R je také slovo Kabír, tedy velký, a skutečně pro pastevce, kteří chovali zejména ovce a kozy, kráva byla velká... Nějaký odborník na arabštinu řekl, že to není jen jazyk, ale celý koncept (komplex) vyjadřující propojení s vesmírem. V těch slovech je ukryto mnohem více...

   Arabové mají velmi vysokou inteligenci: Např. jsem mluvil s jedním, plynulou češtinou, zeptal jsem se ho, kde se učil? Řekl, že jezdil tramvají a poslouchal lidi, za tři měsíce začal mluvit. My se určitě za tři měsíce nenaučíme nějakou řeč. Také Arabové ovládají několik jazyků zároveň, my se naučíme tak dva… Můj učitel arabštiny ze Sýrie mi vyprávěl, že na vysoké školy byl takový nával, že tam nemohli brát každého, tak záměrně udělali supertěžké přijímací zkoušky, aby zúžili počet přijatých studentů. Průměrné IQ je mezi Araby daleko vyšší než mezi Evropany. Holt to jsou potomci Séma, kterým Bůh požehnal: 1.Mojžíšova 9:25-27. Já jsem jednoho sledoval, jak si otevírá displej mobilu heslem: Tam je devět teček a musíte vytvořit prstem nějaký obrazec. On tam dělal takové klikyháky, že to já bych si nikdy nezapamatoval… Ten můj učitel, o kterém jsem mluvil, vystudoval v Československu stavebnictví, ne češtinu, a přesto je v nějaké státní komisi pro český jazyk, protože umí česky lépe než Češi.

   Úpadek arabské civilizace přišel ve třech vlnách: Nějaký bagdádský Kalifa v určitém století prohlásil, že nebudou přijímány novoty, že vše se zakonzervuje, Korán je dostačující a ostatní knihy jsou zbytečné, ty byly také ničeny. Věda se už nerozvíjela. Pak to tu vyvraždili Mongolové, a nakonec to tu zničili Osmané, kteří i zrušili kalifát a jeho území začlenili pod svoji správu, už s jinými pravidly.

   Tak pěkně od začátku: Jak se vyvíjel arabský národ? Tak začátek je u Abrahama, který se také nazývá „otec národů“. Podle islámské Tradice byl Abraham jedním z prvních lidí, kteří se vzbouřili proti Nimrodovi, který nutil lidi stavět pyramidu (babylonská věž). Abrahamovi bylo 18 let, kdy utekl před Nimrodem. Ten ho však chytil, za trest svázal a zapálil. Bůh nechal ohněm přepálit provazy a pak poslal déšť, aby uhasil oheň. Tak se Abraham zachránil. Když po čase mu Bůh nařídil, ať vezme svého syna (kterému bylo asi tak stejně let, jako tehdy Abrahamovi), sváže jej a položí na oltář, Abraham měl tu osobní zkušenost, že ležel svázaný na oltáři. Věděl, že jako tehdy Bůh zachránil jeho, tak nyní zachrání i jeho syna.

   Většinou se říká, že Abraham měl syna Ismaele z Hagary, a že to je původ Arabů, kteří jsou tedy „bratranci“ Židů, kteří zase pocházejí ze Sáry. Je to ale mnohem složitější:

   Abraham byl z nějaké rodiny, kterou kdysi na pokyn Hospodina opustil. Ale když potřeboval manželku pro Izáka, vzal ji odtud, ta porodila Ezaua a Jákoba a Ezau měl tedy matku ze staré vlasti, sám si pak vzal za manželky své sestřenice, dcery Ismaelovy, ale už předtím měl ženy Chetejky (od těch Chetejek a od Hagary, které byly z rodu Cháma, se Arabové nazývají semitohamité, protože se zkřížili potomci Séma a Cháma). Jákob si šel také pro manželku do staré vlasti Abrahama, takže jeho děti, budoucí patriarchové kmenů Izraele, měly podobné matky (nakonec jich bylo více), jako Ezau, který se smísil s Izmaelity. Po tom, co Abraham ovdověl, oženil se s Ketúrou a měl s ní další děti, které také žily někde na tomto prostoru, takže se křížily opět jak s Izmaelci, Ezauovci apod. Ale také Mojžíš si vzal za ženu Siporu, která byla z rodu těch Abrahamových dětí s Ketúrou…

   Do toho jsou tu potomci Lota, synovce Abrahama, tedy Amón a Moáb. Tyto národy jako takové zanikly a arabizovaly se, při etnogenezi Arabů tu sehrály také určitou roli (pojem „Arab“ znamená „směs“).

   Po vzniku Islámu a Jeho rozšíření na východ, až do Persie, zase v rámci expanze byla do nového státu zahrnuta i ta oblast prapůvodní domoviny Abrahama, kde žili potomci jeho rodiny, tady se lidé (Asyřané, tedy Aramejci a ještě Kaldejci) také arabizovali.

   Podle církevní Tradice (vycházející z té židovské) byl Arab i Job, plným jménem Jóbab, který žil v Jemenu, ale nebyl potomek Ismaele, ale Izáka. Takže vidíte, že i určitá část té linie od Izáka se arabizovala, ještě před vznikem Islámu… Po vzniku Islámu také, některé židovské osady či oázy také přijaly Islám a arabský jazyk.

   Takže je to velice propletené a Arabové a Židé jsou ještě více příbuzní, než se zdá. Někdo by namítl, že Židé jsou více Semité, oproti Arabům, že to jsou ti Semitohamité, když se zkřížili s potomky Cháma… No, to udělali Židé také, jak nevybili podle Hospodinova příkazu sedm prokletých hamitských národů, ale křížili se s nimi, a i později s dalšími národy… Takže by se dalo říci, že Arabové a Židé jsou na tom stejně, ale Židé se ještě mísili s lidmi v Evropě, takže čistší Semité budou ti Arabové…

   Někdo namítá, že Arabové jsou z té Hagary, což byla Egypťanka, tedy hamitka, ale když došlo k vyjití izraelské pospolitosti z Egypta, je tu psáno, že s pospolitostí vyšlo mnoho přimíšeného lidu, tedy jednalo se o Egypťany, kteří se také smíchali s Hebreji, takže i mezi nimi je mnoho egyptské krve. Já mám třeba kamaráda, který je Žid a vypadá úplně jako Egypťan z těch starých obrazů 8-)

   Ve skutečnosti izraelský národ nebyl založen na etnickém základě, ale na základě víry: Kdo vyznal Hospodina a dal se obřezat, stal se Židem (ne v etnickém, ale náboženském, a i politickém slova smyslu). Jeho potomek pak ve třetím pokolení mohl už vstoupit i do chrámu: 5.Mojžíšova 23:8,9.

   Když jsem začal mluvit s muslimy o křesťanství, ti mi začali vysvětlovat, že Ježíš je bratranec Mohammeda. Moc jsem tomu nevěřil, ale pak Istanbulu v mešitě jsem viděl vyvěšený plakát, kde byla vyobrazena genealogie Mohammeda od Séma a byly tu i ty další větve Abrahamovo potomků, tak tady to bylo dobře vidět, že byli fakt bratranci.

   Hospodin Abrahamovi požehnal, slíbil, že jeho potomstva bude jako hvězd a že v něm dojdou požehnání všechny čeledi země. My jsme to požehnání získali tím, že jsme vírou přijali jeho potomka, Ježíše Krista, Arabové to požehnání mají také vírou v Jednoho Boha, v Abrahama a jeho potomka, ale oproti nám ještě navíc rodovou příbuzností.

   O Ismaelovi Bůh řekl, že vyslyší prosby Abrahama za něj a učiní z něj veliký národ: Veliký, ne velký, jestli chápete ten rozdíl, tedy anglicky je to great x big. Jméno Ismael znamená „Vyslyší Bůh“ a je časté i mezi křesťany (dnes už méně), např. u nás z toho vzniklo příjmení „Šmahel“, které můžete vidět v telefonním seznamu (česká příjmení často vznikla z osobních jmen), nebo nedávno jsem se díval na americký film z prostředí Amišů, tak tam se to dává jako křestní jméno…

   Abrahamovi Bůh ustanovuje jako znamení smlouvy mezi Bohem a člověkem obřízku. Ismael byl obřezán stejný den, jako Abraham: 1.Mojžíšova 17:24-26, takže měl stejnou smlouvu s Bohem, jako jeho otec, nebo jako jeho bratr Izák. Muslimové mají dodnes obřízku jako znamení smlouvy s Bohem. Je to v Bibli a nikdo to nezrušil, že je to akt uzavření smlouvy. Např. jsem si všiml, že křesťané v Evropě věří, že Židé, i když nepřijmou Křest, tak půjdou do nebe, protože mají svojí vlastní smlouvu s Bohem, ale o muslimech řekli, že nepůjdou do nebe. Proč? Muslimové i Židé mají úplně tu stejnou smlouvu s Bohem, zpečetěnou obřízkou…

   Židem se člověk nestává při narození, ale přijetím obřízky a vyznáním víry, tedy „Slyš Izraeli: Hospodin je jediný Bůh“. Muslim se také stává muslimem přijetím obřízky a velice podobným (vpodstatě totožným) vyznáním víry: „Já vyznávám, že není jiného Boha, nežli Hospodina“ Tady tedy říkají „Alláha“. O Božím Jméně později…

   Ten náš problém, jáfetovských národů, co se týče obřízky, je trochu jiný: Tady šlo, když čteme knihu Skutků Apoštolských, o to, aby se pohané (tedy my) nenutili obřezávat. My máme Křest, a to nám stačí, tím jsme spojeni s Bohem. Zároveň nikde v Novém Zákoně nebylo řečeno, aby se Židé nebo křesťané z Židů přestali obřezávat…

   Tak co se píše o Arabech v Bibli: Nejprve se tu tedy píše o jejich předcích, tedy Ismaelovi, Ezauovi, Moábovi, Amónovi, jak už jsme si řekli, ti se ještě nenazývali Araby, ale tady se toto etnikum začalo formovat. Nesmíme zapomenout na Edóma (dnešní Jordánsko). A také tu byli jacísi Amálekovci, ale z těch se později také namísto pohanských pouštních lupičů stali věřící v jednoho Boha a splynuli s Araby… O zániku Amóna a Moába jako takového a jejich poarabštění píše Ezechiel ve 25 kapitole: Ezechiel 25:1-14. Edóm byl potomek Ezaua a dlouho byl součástí Judského království, vymanil se odtud až v době Jórama, který vyváděl stejné věci jako Achab (Jezábel byla jeho tchýně): 2.Paralipomenon 21:4-10. Stejně tak i Libanon. U těch Ezauovců (Edomitů), je jmenován pohlavár Omar, takové typické arabské jméno: 1.Mojžíšova 36:15.

   Jinak arabština nemá samohlásku „o“, tedy Arabové říkají „Umar“, přičemž Uma znamená matka a používá se to také ve smyslu islámská obec, tedy podobně jako my máme Církev, Která je naše Matka.

   Vůbec první pojem „Arab“ je v Bibli u Jozueho v 15. kapitole, kde je jmenováno město „Bét Araba“, tedy v překladu dům Arabův.

   Ve 2. Paralipomenon 21:16 čteme, že Hospodin poslal Araby na Jórama, protože se zpronevěřil. Ezechiel 47:8 píše o nějaké oblasti, která se jmenuje Araba. Izajáš 21:13 píše o Arábii. O Arabech jako lidech píše Jeremiáš.3:2.

   Arabové uznávali nad sebou vládu Šalomouna, kterému přinášeli daně: 2.Paralipomenon 9:13,14. Tato kontinuita trvala i po smrti Šalomouna a po rozdělení království na Izrael a Judu. Judskému králi Jóšafatovi ještě pořád Arabové platili daně: 2. Paralipomenon 17:11. Takže je vidět, že Arabové se považovali za součást izraelského (později judského) království, byli jeho občané. Teprve později se vzbouřili proti Jóramovi, kvůli jeho bezbožnosti, jak už o tom byla řeč. Ve verši 2. Paralipomenon 21:16-17 se píše, že Arabové odvedli z královského domu jeho ženy a syny. Ty tedy měli u sebe, tady žili a také se jejich potomci smísili s Araby, ale byli židovského původu. Tato událost nebyla ojedinělá… Abyste viděli, kolik dnešní Arabové mají předků Židů…

   Zpět k tomu Šalomounovi: Dodnes je jméno Šalomoun velmi oblíbené u Arabů, akorát oni to vyslovují Sulejman.

   Když už jsme u těch jmen, tak jaká jsou ještě mezi Araby, a i jinými muslimskými národy častá jména: Abraham, ke kterému se odkazují, tedy Ibrahím či Ibragim, David, tedy Dawúd, jakožto autor Žalmů, které jsou součástí svatých Knih (Korán je jen jedna z pěti posvátných knih). Mojžíš, tedy Músa, jakožto Boží prorok, Jan Křtitel, tedy Jahjá, který hlásal pokání a obrácení se k Bohu, a Ježíš, tedy Ísa jako největší z proroků, kterého také očekávají, že přijde na zem na konci světa porazit antikrista a soudit živé i mrtvé. Také Gabriel (Džibríl), tedy Archanděl, který diktoval Mojžíšovi kapitoly o Stvoření světa, Marii zvěstoval početí Ježíše a Mohammedovi diktoval Korán. Jméno Málik znamená Anděl, to je třeba mezi křesťany v Bulharsku nebo v Itálii, u nás je to jako ženské jméno: Anděla. Také je časté Josef (Júsúf), tedy biblická postava, o které se píše i v Koránu. A Zacharijáš, jeden z biblických proroků…   Samozřejmě Marie je časté jméno u muslimek, tedy matka Ježíše. Také Eva (Hawa), tedy pramáti lidstva. My říkáme pramáti, Arabové říkají babička, tedy džidda, tak se jmenuje i jedno město v Arábii, kde je údajně její hrob.

   Co jméno Boží? Tady se vžilo Alláh, to je obdoba biblického Elohím, ještě starší pojmenování Boha než Jahve, které bylo zjeveno až Mojžíšovi v hořícím keři.

   Tady se křesťané v Evropě přou, jestli Alláh je Bůh, nebo někdo jiný: Samozřejmě, že je to Ten náš Bůh, např. arabská Bible, tam kde my máme Hospodin, tak tam má Alláh. To pochází, jak už jsem řekl, z Elohím, a uvědomte si, že každý národ měl jinou výslovnost, třeba my řekneme Bůh, Srbové Bog, Poláci Bug atd, ale je to to stejné slovo. Takže i Elohím se vyslovovalo různě, např. Ježíš volá na Kříži: „Elí“, což znamená „můj Bože“. Mimochodem to je také časté jméno u Arabů, Elí, avšak protože nečtou E, tak říkají Alí, v překladu Vznešený (Můj Bůh je skutečně Vznešený 8-). Pokud je to holčička, tak ženský ekvivalent tohoto jména je Alice, to dávají dívkám i křesťanští rodiče.

   Takže k tomu Alláhovi: Porovnejte jména proroků: Elijáš, což znamená „Alláh je Jehova“ a Jóel, tedy naopak: „Jehova je Alláh“. Např, v nějakých jazycích v Indonésii či v Malajsii, aby se to nepletlo, tak v Bibli jsou obě varianty, tedy tam, kde my čteme „Hospodin“, oni tam mají napsáno Jehova-Alláh.

   Arabština nemá samohlásky E a O, tedy asi by těžko vyslovili Elohím… V semitských jazycích nehrají roli ty samohlásky, které se nezapisují, tady je důležitý slovní kořen tvořený souhláskami, ale pak vzniká, že stejná slova se čtou jinak… Třeba Jahve nebo Jehova.

   K těm slovním kořenům: Ve slově Islám jsou to tři písmena: S+L+M. Stejně tak ve slově muslim nebo salám, tedy pokoj, mír. To souvisí: Kdo přijal Islám, tedy podřízenost Bohu, stává se muslimem, je smířený s Bohem (2.Korintským 5:20). Je smířený, a tedy má mír, pokoj. Ten si muslimové vzájemně přejí, stejně, jako Ježíš jej přál věřícím: „Pokoj Vám!“ Tedy: Salam alejkum 8-) Ten slovní kořen S+L+M je také obsažen ve jméně Ismael, nebo Samuel, tedy obojí: Vyslyší Bůh, resp. Slyšení Boha. Takže jde jak o spojení s Bohem (podřízení se Bohu a Boží vůli), tak o skutečný pokoj, tak o slyšení Boha, naslouchání Bohu, poslušnost Bohu a také vyslyšení modliteb vysílaných k Bohu.

   Když jsme jezdívali s týmy na misie mezi muslimy, a radil jsem křesťanům, ať je takto zdraví, někteří odmítali, že nebudou používat takovýto pozdrav. Ale mezi sebou se zdravili: Šálom alechem. Srovnejte: Salám alejkum = Šalom alechem 8-)

   Ještě řeknu jeden vtip: Těmto výpravám jsem řekl, ať si na cestu vezmou muži trička s dlouhým rukávem, kalhoty s dlouhými nohavicemi a ženy sukně, také trička s dlouhým rukávem a nějaký šátek kolem krku, ať jim není vidět do výstřihu, případně si tento šátek přehodí i přes vlasy. Venku si mohou chodit, jak chtějí, ale kdybychom mluvili s muslimy o otázkách víry, je nutné se takto obléci. Také, kdybychom se chtěli podívat do mešity, je nutné si zahalit holou kůži na rukách, nohách a krku. Někteří se rozčilovali, že se nebudou přizpůsobovat muslimským zvykům: Těm jsem řekl, že bez toho je nepustí ani do křesťanského kostela 8-) Je to pravda, i před vstupem sem se musíte zahalit a křesťanky běžně nosí v kostele na hlavě šátky (1.Korintským 11:5).

   Ti, co protestovali (však to byli také protestanté 8-) ohledně těch pozdravů a oblečení, zapomněli na jeden verš: 1.Korintským 10:32-33.

   Ještě s tím odíváním: Když jsme byli uvnitř nějakého uprchlického tábora, kde byli jak muslimové, tak křesťané (obě skupiny utíkaly před Islámským státem), tak podle oblečení jste je mezi sebou nerozeznali. Poznávali jsme to jinak: Pokud se na nás nějaká skupina usmívala a ptala se, jak se máte, byli to křesťané. Pokud nám nějaká skupina okamžitě podávala vodu, čaj a jídlo, byli to muslimové 8-)

   Co je dále o Arabech v Bibli? Napřed řeknu, co tu není přímo naspáno, ale obsahuje to Církevní Tradice (zapsaná prvními křesťany, kteří byli ze Židů): Když se narozenému Ježíši přišli poklonit mudrci z Východu, tak byli tři: Peršan, který zastupoval rod Jáfeta, Arab, který zastupoval rod Séma a černoch, který zastupoval rod Cháma.

   Co už tu napsáno je: Ve 2. kapitole knihy Skutků Apoštolských jsou popsány Letnice, kdy na Apoštoly sestoupil Duch Svatý, a dával Jim mluvit v jazycích. Oni pak kázali Evangelium národům, které se tu shromáždili na svátek. Jsou tu jmenované národy, které slyšeli Evangelium ve své řeči, mezi nimi i Arabové. Ze všech těchto národů vznikla první Církev, tedy i z Arabů. Tato arabská Církev funguje dodnes, a Arabové měli Boží Slovo dávno před námi tady v Evropě.

   Dnes je ze 300 milionů Arabů žijících na světě deset procent křesťanů, tedy něco kolem 30 milionů arabských křesťanů, to je velké číslo, to nemají leckteré jiné národy, takový počet, a ani těch 10 procent, myslíte si např., že 10 procent Čechů je křesťany?! Asi ne.

   Takže vznik Islámu: My to máme spojené s prorokem Mohammedem, ale muslimové se na to dívají jinak: Pojem Islám znamená podřízenost Bohu, poslušnost Jemu. Takže z jejich hlediska prvními muslimy byli Adam a Eva. Jak se lidstvo vzdálilo Bohu, Ten poslal nějaké proroky, aby je přivedli na cestu zpět. Prvním důležitým prorokem byl Noe, který byl spravedlivý a podřizoval se Bohu (takže dobrý muslim 8-) Pak se zase lidstvo nějak odklonilo od Boha, tak poslal dalšího proroka, tedy Abrahama, a pak další a další proroky: Jóba, Mojžíše, Davida atd. atd., teď nevím z hlavy všechny. Pak se zase lidé zvrátili, tak Bůh poslal Jana Křtitele a Ježíše. Jejich následovníci zase sešli ze správné Cesty, tak poslal posledního proroka, Mohammeda.

   Co si o tom myslíte Vy: Sešli křesťané ze správné Cesty, nebo ne? No jinak by se asi neobjevovali reformátoři křesťanství, ne? Kdyby bylo správné, nebylo by zapotřebí jej reformovat…

   To je tedy pojetí Islámu, a to nejen z pohledu zevnitř, ale v době veřejného vystoupení Mohammeda to tak chápalo i okolí: Že se jedná o nějakou náboženskou reformu stávajícího náboženství Židů a křesťanů. Teprve o dost později se Islám začal chápat jako samostatný celek, ale spíše z toho vnějšího pohledu, hodně muslimů to pořád chápe tak, že jsme součástí jedné víry, i Židé, i křesťané. Potkal jsem mnoho muslimů, kteří to takto říkali, že to je to stejné, jen se lišíme v nějakých detailech…

   Protože ti proroci, o kterých byla řeč, také psali knihy, nebo jejich žáci, tak tyto knihy jsou svaté. Patří sem: Tóra, určité prorocké knihy Starého Zákona, Žalmy, Evangelium a Korán.

   Např. jsem mluvil s jedním Afgháncem: No, já mluvil s tisíci Afghánci 8-), ale tento mi vyprávěl, že když ho jako mladíka postavili v mešitě, kde měl projít obřadem, aby se z něj stal muslim, tedy obřízka (dělá se až tak ve dvanácti třinácti letech, protože v tom věku přijal obřízku Ismael) a veřejné vyznání víry, tak měl přísahat na knihy. Imám se jej zeptal, na jakou knihu bude přísahat? Kdyby řekl na Korán, tak by to bylo špatně. Odpověď měla znít, že přísahá na Tóru, Proroky, Žalmy, Evangelium a Korán.

   To je také důvodem, když já tisknu Evangelia v různých jazycích, navštěvuji cizince a nabízím jim Je, tak drtivá většina muslimů Je přijme s úctou, dokonce Evangelium líbají. Málokdo odmítne a vůbec nikdy nikdo Je nepošlape, neutře si s ním zadek, nespálí, ani nijak nezneuctí! Pokud jste slyšeli takové příběhy, byla to buď propaganda, nebo se nejednalo o Evangelium, ale o nějakou jinou knihu.

   Tak např. jsem nabídl Evangelium jednomu Pákistánci: Řekl, že kouřil cigaretu, že si odběhne nejprve umýt ruce, aby Jej mohl přijmout. V Berlíně, kam jsme jeli s partou na misii, sotva jsem vystoupil z auta, už vyběhl nějaký Turek a očima mě přímo žádal o Evangelium (oni mají nějaký cit na to, už věděl, že něco bude 8-). Podal jsem mu Evangelium, ale on měl ruce od krve, protože byl řezník. Naznačil, ať mu knihu dám do kapsy a že si ji vyndá, až si umyje ruce. V Albánii, kde lidé nemají obvykle v obličeji grimasy, kdo dostal Evangelium, úplně se rozsvítil a líbal tuto knihu. A mám mnoho dalších zkušeností.

   Na srbsko-chorvatské hranici v době uprchlické krize, kdy tudy procházely statisíce syrských uprchlíků (ale mezi nimi byli namíchaní Afghánci, Íránci a další), rozdávali jsme jim Evangelia. Pak přišel jeden policista z inspektorátu, který si tu otevřel polní kancelář a řekl nám, že nesmíme rozdávat Evangelium, že muslimové Jej zahodí do bláta a pošlapou a zneuctí tak Krista. Bylo mi to divné, tak jsem se s ním dohodl, že projdeme trasu, kudy oni jdou k hranici a vysbíráme ty knihy ze země. Žádné tam nebyly. Válely se tam nějaké brožurky v arabštině, které tu rozdávala nějaká křesťanská organizace, ale naprosto nevhodným způsobem: Byly to brožurky zaměřené na děti. Také byste nebyli rádi, kdyby někdo Vašim dětem dával nějaké letáky. Já jsem svému týmu řekl, ať dávají knihy mužům: Pokud on svolil, pak i ženám. Kdybychom to obešli a šli za ženami, urazili bychom muže a ti by nám to vrátili. No, a z kolemjdoucích málokdo uměl arabsky, když to byli Kurdové, takže proto to také vyhazovali… Ta organizace neměla vůbec kulturní porozumění.

   S těmi Evangelii ještě několik zkušeností: Jednou jsme byli s týmem na misii v Rakousku, kde jsme během pochůzky zašli do albánské čajovny. Ve čtyřech jsme si objednali čaj, majitel nám napsal na lístek 10 euro. Při popíjení jsem majiteli dal Evangelium v albánštině: Rozzářil se, vzal lístek a rozrhal ho. Jindy v Česku mě pozvala jedna církev, abych udělal misijní program pro mládež, šli se mnou na misii asi čtyři mládežníci, zašli jsme do albánské cukrárny. Ty skoro děti si naobjednaly dorty a zmrzliny, vyděsil jsem se, kolik budu muset platit. Albánec, jakmile jsem mu předal Evangelium, také vzal účtenku a roztrhal ji, byli jsme jeho hosté. Jindy mi Turek v kebabu nabalil jídlo s sebou. Nebo když jsem někde a už jsem zaplatil, tak mi muslimové strkají do tašky limonády, jogurty apod. Oceňují, že jsem jim dal Evangelium. Naposledy mi Kurd dal slevu 50% a dal mi adresy podniků, kde pracují jeho bratranci, ať za nimi také zajdu a dám jim Evangelium.

   Když jsme byli s misijním týmem v Teplicích, kde se v lázních léčí hodně Arabů, zašli jsme mimo jiné i do jedné arabské restaurace: Zabrali jsme stůl, asi v šesti lidech, ale přišel k nám číšník a nabádal nás, ať odejdeme, že je to tu moc drahé, restaurace se orientuje na bohaté Araby. Chtěl jsem vytvořit příležitost pro předání Evangelia personálu, tak jsem řekl, že zůstaneme, že holt jednou zaplatíme více... Číšník tedy řekl, že nám udělá cenu pro Čechy...  Za chvíli přišli dva hosté, sedli si k vedlejšímu stolu na čaj a pak se s námi dali do řeči. Tak jsme jim také dali Evangelium, byli rádi a pozvali nás do Saúdské Arábie, ať přiletíme, budeme bydlet u nich a oni nás provedou... Pak se zvedli a odešli. Konečně přišla řada na personál, šel jsem za číšníkem, nejprve zaplatit, ale ten mi řekl, že to už je zaplacené: Ti dva, co vypili jen čaj, zaplatili nám všem oběd! Teprve později, až jsem více sledoval ty lázeňské hosty, jsem pochopil, co ten číšník měl na mysli, když říkal „bohatí Arabové“ –No, to byli ti princové z královské rodiny... Kolik jsme jich asi oslovili, aniž bychom to předem tušili, s kým mluvíme?! V poslední době vidím na internetu dost svědectví příslušníků této rodiny, kteří se stali křesťany a teď o tom mluví v těch videích... Asi nikdo k nim nepronikl do domu, aby je konvertoval, ale oni, jak jezdili do Evropy, tak tady je někdo oslovil... Kde jinde by získali Evangelium nebo Nový Zákon, než v Evropě?!

   Takže vznik Islámu: Podívali jsme se na pojetí Islámu očima muslimů, vedle toho jsou ještě další teorie: Ta první je téměř neznámá, narazil jsem na ní na nějakém katolickém webu: Podle ní si vzali Mohammeda do péče nějací rabíni, kteří ve své době začali mít ambice ovládat politiku, vlády zemí atd. Po veřejném vystoupení Mohammeda také vznikl nový obrovský stát, který nadále expandoval a zahrnoval zejména ty země, kde žili Židé, tedy na jednu stranu přes Sýrii a Irák do Persie a na Kavkaz, na jih k Jemenu (např. se tvrdí, že Job, který byl potomek Izáka, žil v Jemenu) a do Súdánu k etiopské hranici. Samozřejmě tento stát zahrnoval Palestinu, později část Byzance (ještě později celou Byzanc), severní Afriku, a přes moře až do Španělska. Později tu byla expanze do Indie a Evropy. No a dnes do celého světa… V tomto novém státě by pak Židé měli svá uznaná práva (to pak skutečně měli) a byla by zaručena větší vojenská ochrana karavan, tedy to by prospělo obchodu, kterému se Židé věnovali. Tito rabíni prý Mohammedovi nadiktovali nějaké ty verše, které jsou podezřele shodné se Starým Zákonem, ale je tu něco i z Nového Zákona, aby bylo možno na jejich bázi konvertovat křesťany (což se někde později stalo). Zároveň v Islámu bylo zavedeno pravidlo (pod trestem smrti), že muslimové nesmí konvertovat ke křesťanství. Tím by si ti rabíni také zajistili, že se nebude zbytečně šířit Církev, což vlastně chtěli už od počátku, jak o tom čteme ve Skutcích Apoštolských…

   Je tu jedna zajímavost: Židé, pokud jsou daleko od domoviny, kde není dostupná synagoga, tak se nesmí modlit v křesťanském chrámu, ale mohou se modlit v mešitě. Tedy Židé uznávají mešity jako dům Boha!

   Rabínům vyhovovalo, že v Koránu bude zákaz vepřového a dalšího masa nečistých zvířat, obřízka, zachování Mojžíšova „oko za oko, zub za zub“ atp. a dodržování sabatu: V muslimském světě posvátný den začíná v pátek odpoledne, stejně, jako by měly v judaismu začít přípravy na sabat, který začne se soumrakem. Pro muslimy naše neděle je pak pondělí, stejně, jako u Židů… Zároveň podle Islámu se nesmí půjčovat na úrok, takže proč by Vám muslim půjčil, když z toho nic nemá, a chodilo se půjčovat peníze k Židům, kteří měli pouze zákaz půjčovat na úrok zase dalším Židům, ale muslimům či křesťanům… Chápete. Také právo Šaría platilo jen pro muslimy, ne pro Židy, kteří měli svůj soudní systém. Do toho prý tu rabíni namíchali verše vyzývající k pokoji, k míru, ale jiné verše zase vyzývající ke svaté válce (tady je v tom skutečně rozpor). Tím si milí rabíni, podle této teorie, stvořili armádu, kterou aktivují, kdy se jim to hodí: Když nepotřebují válku, přes své nitky dají pokyn Imámům kázat ty verše o míru. Když potřebují zaktivizovat vojsko, nebo nějakou ozbrojenou skupinu, navigují Imámy, aby kázali ty verše o boji. Bojovníci se přihlásí, ale rabínská rada organizuje přes svého člověka jejich pohyb, činnost atd. Samozřejmě ve svůj prospěch.

   No: Něco na tom je. Třeba jsem četl analýzu teroristických aktivit (ale i politických zvratů, včetně nemuslimských zemí), dáme si pár příkladů: Po vzniku státu Izrael sem potřebovali dopravit co nejvíce Židů, ale těm bylo dobře tam, kde žili, šli sem jen většinou ti z Evropy, ostatní zůstávali tam, kde žili po staletí… Bylo třeba je nějak „popíchnout“, aby se přestěhovali do Palestiny a zvýšil se tu počet židovského obyvatelstva. Najednou byly útoky na Židy ze strany islámských teroristů (a později i jiných skupin): V zemích severní Afriky a Blízkého Východu, v Íráku a jinde, Židé odsud se začali stěhovat do Izraele. V USA byly občas bombové útoky na synagogy plné lidí… Možná to tu nevybouchlo, ale někdo zatelefonoval, že v synagoze je bomba a policisté ji skutečně našli. Lidé dostali strach a také se začali přesidlovat do Izraele… Válka v Súdánu a v Etiopiii také pomohla: Tamní Židé přijížděli najednou do Izraele. Balkánské války: opět Židé z Jugoslávie se stěhovali… Rozpad SSSR a kavkazské války, válka v Moldávii… Hyperinflace v Jelcinově Rusku donutila asi milión Židů k emigraci do Izraele. Také propad životní úrovně v postsovětských republikách, např. z Uzbekistánu přišlo do Izraele hodně Židů… Co masakry v Alžírsku… V Jemenu je hodně Židů, tam to teď bublá… Hodně Židů žije v Íránu, s tím by se také dalo něco udělat? Např. bombardovat Írán a očekávat, že místní se naštvou a začnou honit Židy, kteří se budou chtít přestěhovat. To se moc nepovedlo, Íránci se tu chovají dobře k Židům, bude to tu potřeba asi ještě více roztřískat?! Každý konflikt pomohl Izraeli s přílivem nových osadníků. Židů se tady totiž nerodí tolik, jako Arabů, tak je třeba někde nějaké splašit, aby se překlopila demografická křivka. A nejlépe ještě pozabíjet ty Araby, nejlépe děti, aby nedorostly a neměli také děti… Také se zjistilo, že arabské ženy rodí ty děti, tak s nimi je třeba také zatočit: Třeba zabijí v nemocnici dvacet zdravotních sester a pak dají do novin, že eliminovali dvacet příslušníků Hamásu… Evropané a Američané tomu pak věří, ale nezapomínejte, že Hamás má i mnoho civilních zaměstnanců. Tak až budete číst podobné zprávy, přistupujte k nim trochu kriticky a zjistěte si o konkrétních akcích podrobnosti… Jestli to ovšem půjde, oni také Izraelci zakazují západním novinářům tady kamerovat a dělat reportáže, čímž likvidují objektivitu a do zpráv si pak už dají, co chtějí… Nám nezbývá, než tyto zprávy přeložit do češtiny a mlsat je. Občas zkuste i něco jiného než hlavní zprávy, třeba nějaký rozhovor či analýzu.

   Egypt: Vznik muslimského bratrstva a jejich násilné činy… A snaha svrhnout vládu, nastolit jinou. No, s Egyptem měli Izraelci nějaké problémy, tak změna vlády by jim přišla vhod. Alé též Britům, samozřejmě...

   Afghánistán: Ten byl největší vývozce drahokamů ve středověku (většina drahokamů na svatováclavské koruně je odtud). Pak se dlouho věřilo, že drahokamy už jsou vytěženy… V době socialistické spolupráce sem přijela československá geologická výprava, která našla další ložiska. Pak tu Američané (ti jsou jedna ruka s Izraelem) vyškolili Talibánce, aby svrhli zvolenou komunistickou vládu, aby to tu nestihla vytěžit a použít pro blaho národa. Pak „muslimští“ teroristé napálili letadly do nějakých věží v USA a bylo se třeba vydat do Afghánistánu hledat Bin Ládína, a hádejte, kde ho hledali? V jeskyních systémech, které jsou vlastně důlními chodbami na těžbu těch drahokamů! Odtud pak jezdila vojenská nákladní technika na letiště, tipněte si, si čím? S drahokamy se pak obchodovalo na černé burze…

   Sýrie: V jedné analýze jsem četl: Vzpoura proti Asadovi a následný vznik Islámského státu: Komu to nejvíce pomohlo? Izraeli, který potřeboval destabilizovat tuto zemi. Islámský stát prohlásil, že bude zabíjet Židy a křesťany. Pak se ten analytik zeptal: Hádejte, kolik zabili Židů? Ani jednoho! Nejvíc zabili právě muslimů. A milióny jich odtud uteklo. Také se objevily zprávy z izraelských klinik, že se tam léčí vysoce postavení vůdci Islámského státu… Tak kdo tedy vymyslel ISIS a řídil ho?

   Palestina: Tak kdo vlastně založil Hamás, a kdo jej celou dobu financuje, a tedy i řídí? Kdo odvolal těsně před útoky Hamásu z hranic vojenské jednotky a vypnul nějaké senzory, aby se teroristé bez problému dostali přes hranici a povraždili tu nějaké lidi? Ono také je nutné mít nějakou záminku, abyste mohli provádět „odvetná opatření“.

   Jinak v dlouhodobém zápase mezi Izraelem a Palestinci strašně utrpěla křesťanská komunita: Kdysi jsem četl statistiku, ža 40% Palestinců je křesťany (já nevím, proč si tady v Evropě lidé myslí, že všichni Palestinci jsou muslimové?). Nedávno jsem se podíval na statistiky a už je to jen 20% křesťanů... Jak to, že se křesťanská komunita smrskla na polovinu? Jednou jsem byl v Praze na nějaké akci řeckého velvyslanectví, a tam promítali záběry z Palestiny, kde byly vidět snímky zbombardovaných domů křesťanů, pohřby dětí, kde bylo vidět, že ty rodiny, které je pochovávají, tak jsou křesťanské... Zase: Zabijí se nějací neozbrojení civilisté, a pak se v novinách dočtete, jak byli zasaženi islámští teroristé...

   No, je to síla, co všechno ještě nám zůstává zahaleno tajemstvím, i co se děje, i jaké byly příčiny a okolnosti všech těch revolucí, převratů, atentátů, válek… Do novin a učebnic dějepisu už se něco napíše…

   Dnes samozřejmě ta rabínská rada může využívat různé páky, nejen islámské teroristy, ale různé finanční a vlivové skupiny, vlády, revolucionáře, separatisty atd., ale v sedmém století, to by dávalo smysl s tím kalifátem, který vznikl díky Mohammedovi a zajistil Židům výhody na jeho prostoru…

   Další teorie o vzniku Islámu je mezi teology ta, že Církev po několik staletí vypovídala heretiky do pouště (oni je nepopravovali, ani neměli inkvizici). Ti si tu založili nějaké skupiny, které žili v oázách a Mohammed jakožto vůdce karavan se tu stavoval pro vodu a se zbožím, takže s nimi byl pravidelně ve styku. Tito heretici jej prý ovlivnili teologicky, protože hodně teologických definicí Islámu odpovídá přesně těm heretickým učením, jako: Kristus měl jen lidskou přirozenost, ale nebyl Bůh. Bůh nemá Syna. Ježíš nebyl ukřižován, ale okolostojícím se to je zdálo. Namísto Krista byl ukřižován omylem muž, který mu měl nést kříž. A podobné nápadné shody mezi Islámem a heretickými naukami…

   Populární teorie o vzniku Islámu, která je nejrozšířenější mezi křesťany na Západě, říká, že Mohammedovi se nezjevil Archanděl Gabriel, který mu diktoval verše Koránu, ale satan. Podle této teorie Alláh je jméno nějakého démona, Islám je ďáblovým dílem, muslimové jsou služebníci satana atd.

   Já osobně tuto teorii odmítám, něco tu nepasuje: Satanovo království je rozdělené proti sobě, vznikem Islámu se právě do té doby rozdělené pohanské arabské kmeny, které bojovaly mezi sebou, spojily do jednoho celku. Ďábel je tvůrcem chaosu, Bůh je tvůrcem řádu. Vznikem Islámu byl zaveden jak řád pro životy běžných lidí, tak řád pro veřejný život: Vznikl ohromný stát, který měl nějaká pravidla, zákony, takže byla založena a udržována řádná společnost. Islám má propracovaný právní systém. Ďábel chce, aby se kradlo a smilnilo, Islám trestá zloděje a dbá na panenství a panictví novomanželů, také na tělesnou čistotu manželů a sexuální delikty se přísně trestají. Ďábel používá různé mágy, čaroděje, věštce, Islám trestá čarodějnictví a magii. Ďábel podvrací právo, islámská společnost má své právní kodexy. Ďábel bojuje proti lidskému rodu, který chce zabít (Jan 10:10), ve své době Mohammed zakázal potraty, které byly běžné a dodnes potrat v muslimských zemích je nemyslitelný. Ďábel se děsí jména Ježíš a rouhá se Mu, stejně jako jeho služebníci. Jméno Ježíš je u muslimů v úctě. Dokonce Mohammed říká, že ze všech Proroků, kteří byli posláni Bohem, jemu je nejbližší. 

   Muslimové také během pouti do Mekky dělají takový obřad „kamenování satana“, takže se staví proti němu. Satan si přeje dvě věci: Buď ať mu lidé slouží, nebo ať nevěří v jeho existenci, aby jim mohl pěkně v klidu škodit. Muslimové nesplňují ani jedno: věří v jeho existenci, a ještě se proti němu staví, že ho kamenují...

   Je možné, že Islám je od Boha? Že je to další, třetí větev židovského a křesťanského pojetí úcty k jedinému Bohu? Jeden (protestantský) teolog vykládá tuto biblickou pasáž: 5.Mojžíšova 33:2,3= „Hospodin přišel ze Sínaje, jako Slunce jim vzešel ze Seíru, zaskvěl se z hory Páranu“, takto: Hora Sínaj představuje judaismus, protože tady se Mojžíš setkával s Bohem, tady od Něj přijal Desatero a základy uspořádání bohoslužby Jemu, také zásady správy pospolitosti. Pohoří Seír se nachází v Galileji, kde Ježíš kázal Evangelium a Apoštolové Je zapisovali, tedy s těmito horami je spojen vznik křesťanství, a Seír je jeho symbolem. Hora Páran je pak prý poblíž Mekky, právě tam někde je ta jeskyně, kde se postil a modlil Mohammed (během postního měsíce Ramadánu), a kde se mu zjevil Archanděl Gabriel.

   Přemýšlel jsem o tom v souvislosti s historickými událostmi, jestli po křesťanství ještě bylo nutné začínat nějakou další linii monoteismu?

   První Církev hlásala Evangelium po celém tehdy známém světě po šest století. Církev tedy byla přítomna tam, kde se uchytilo Její učení, ale některé oblasti Je odmítaly. Např. Persie: Tady byl rozšířen zoroastrismus, jehož vyznavači uctívali oheň. Tomu také obětovali, hádejte koho? Křesťany! Mezi Peršany bylo mnoho křesťanů, ale ti zde byli velice pronásledováni a mám celý seznam perských křesťanských mučedníků z té doby. Také Persie napadala okolní státy, vedla války s Řeky apod. Např. již dříve vojenská tažení Alexandra Makedonského do Persie byly vlastně trestné výpravy, jako odveta za útoky ze strany Persie.  Krátce po vzniku Islámu muslimové dobyli Persii a učinili přítrž těmto věcem. Křesťanům se ulevilo, dostali svá práva a ochranu. Pohanský kult byl potlačen.

   Tak i jinde, kde dosud pohané odmítali víru v jednoho Boha a škodili sobě i druhým, tak když to nešlo po dobrém, najeli muslimové na koních s meči a už to šlo… Najednou se dřívější pohané přestali zabíjet mezi sebou, přestali zabíjet poutníky a putující obchodníky, přestali zabíjet své děti, začali ddržovat zákony...

   Např. jsem četl o jednom regionu v Afghánistánu, jehož obyvatelé dlouho odmítali přijmout Islám, který byl už rozšířen po okolí, a bylo tu velice nebezpečno. Problém byl, že poblíž šla nějaká větev Hedvábné stezky a karavany byly přepadávány. Až tito lidé přijali Islám, teprve tu bylo bezpečno.

   Nebo Tataři, kteří ve službách Mongolské říše jezdili všude možně a drancovali, v době, kdy přešli na Islám, konečně se stali mírumilovnými lidmi…

   Četl jsem historii Egypta, kde se píše, že Koptská Církev byla utlačována řeckým duchovenstvem (Egypt patřil dlouho pod Byzantskou říši), a když Arabové se vydali dobýt Egypt, koptští patriarchové nabádali křesťany, ať je podporují a vítají. Pak tu měli dlouho normální soužití křesťané s muslimy. To se zkazilo až během křižáckých výprav, kdy se tu vyloďovali evropští křižáci a zabíjeli muslimy, ti se pak začali mstít křesťanům…

   Když už jsem naťukl to řecké duchovenstvo: Při studiu historie Osmanské říše jsem narazil na to, že v evropské části říše, na Balkáně, se zavíraly kostely, ale nedělali to Turci, ale právě řečtí biskupové, kteří měli monopol u Sultána na správu křesťanských svatyní a řízení církevní hierarchie kněží. Sultán se jim nemíchal do jejich politiky (protože tomu nerozuměl, on dal věci církevní správy do rukou křesťanů) a řečtí biskupové tady dělali zlo.

   Jak byl v tehdejším novém islámském státě (neplést si s tím z nedávna) nastaven vztah ke stávajícímu křesťanskému a židovskému obyvatelstvu? Židé a křesťané byli označeni za „Lid Knihy“, tedy věřící v jednoho Boha a ve Svaté Knihy, a měli tu svá práva. Jen měli platit daň muslimům za ochranu, nesměli nosit zbraň a stavět své svatostánky výše, než jsou mešity.

   S těmi daněmi: Ta mohla dosáhnout maximálně na 50%, ale pak už žádná nebyla. V současnosti my, v demokracii a kapitalismu, platíme 70%, poslouchal jsem jednoho ekonoma, který to vypočítal: Daň z příjmu, z nemovitosti, spotřební daně na benzín, alkohol a tabákové výrobky, daň z přidané hodnoty na potraviny, dovozní daně, daň z koupě, z prodeje, dědická daň, darovací daň, ekologická daň, a některé země mají zavedenu i církevní daň. Daň z bohatství, některé země ji mají, u nás nevím, jestli už je (protože nejsem bohatý 8-), nebo teprve probíhá diskuse o jejím zavedení? A možná budou ještě nějaké, jestli ne teď, tak zanedlouho se zase něco vymyslí 8-( Dokonce máme i daň za vzduch, tu přičítají k ceně ubytování na chatkách, v pensionech, na hotelech a v autokempech… Pokud bychom žili v islámské zemi, neplatili bychom tolik daní.

   Co ty svatostánky? Tak křesťané mohli stavět kostely, pokud věž nebyla vyšší než minaret. Rozhodně se v muslimské říši postavilo více kostelů, než v demokracii a kapitalismu, kdy se jich více, než postaví, tak zavře a prodá v realitní kanceláři na jiné účely: Galerie, koncertní sály, diskotéky… V současné Evropě kostelů ubývá a nepřibývá, to je statistika.

   Takový Josef II., jako katolík, zavřel během své vlády více kostelů (a předělal na konírny, kasárny, muniční sklady atp.), než všichni Sultáni všech dob dohromady…

   Nedávno jsem viděl dokument, kolik Poláci zbourali kostelů ve Varšavě, jen proto, že nebyly katolické…

   Němci bombardovali za 2. světové války kláštery v Jugoslávii, Američané zase v Itálii… U nás je také slušná tradice: Tady je pálili a ničili husité…

   Starobylých kostelů, klášterů a synagog je v zemích bývalého arabského kalifátu a později osmanského sultanátu opravdu hodně. Co nechali Osmané na Kosovu na pokoji, to tam teď ničí demokratická proamerická vláda, co přežilo v Libanonu staletí, to tam teď ničí demokratický Izrael… Ten také zabírá mešity a přestavuje je na synagogy.

   V Arabských Emirátech (které jsou monarchií a muslimskou zemí), stojí hodně nově postavených kostelů a ani nikdo nekontroluje, jestli do nich chodí muslimové… Jasně, že ano: Mluvil jsem s křesťany z Íránu a ti mi řekli, že sem létali na bohoslužby, když nemohli jít ve své zemi.

   V Saúdské Arábii by toto nebylo možné, ale tam vládne dynastie, kterou k moci pomohli dosadit Britové a dnes je silně podporovaná ze strany USA.

   Jestli je na světě nějaký systém od satana, tak spíše než Islám, bude to demokracie 8-( 

   K tomu taková zajímavost: Podle Koránu v poslední časy se na zemi zjeví antikrist, který bude prý mít jedno oko v hlavě... Všimněte si, jak v západním světě se nápadně často používá takový symbol jednoho oka: Uvidíte ho v katolických kostelech (kam ho pravděpodobně zasadili zednáři), je vyobrazen na jednodolarové bankovce, a v poslední době tento symbol nápadně často používají na svých koncertech popové hudební hvězdy, které mají podezřele mnoho slávy a peněz. Vzpomeňte si, co říká ďábel Ježíši na poušti Kristu: „Mé je království tohoto světa, kdo se mi bude klanět, tomu je dám...“ Vidíme, že v západním světě a v demokratických zemích sílí satanismus... Jestli někdo očekává se slastí příchod antikrista, tak jsou to zejména lidé na Západě a tady jej také přivítají 8-(

   Ještě k těm křesťanským menšinám: Např. v Turecku bylo daleko více pogromů na křesťany v době, kdy upadala moc sultána a Turecko se demokratizovalo, vznikaly parlamentní strany. Právě jedna z těch politických stran vyvolala genocidu Arménů. Ta nebyla motivována náboženstvím, ale politickými zájmy.

   Také Židům se dařilo lépe v islámských zemích než v těch křesťanských, odkud byli vyháněni, zavíráni do ghetta, a nakonec i vyhlazováni. Všude v islámských zemích jsou tradiční komunity Židů, které jsou početnější, než ty evropské a žijí tu po staletí. Problémy začaly mít většinou až ve spojitosti s agresivními akcemi Izraele jako státu.

   Např. Když Španělsko vyhlásilo rekonkvistu, během které vyšlo nařízení, že nekřesťané, pokud se nedají pokřtít, tak mají opustit zemi, tak mnoho Židů našlo azyl v Osmanské říši, kde měli svá občanská práva.

   Během nacistické nadvlády v Evropě mnoho Židů také našlo azyl v arabských zemích, které je přijímali, na rozdíl od západních zemí, které je vracely do Německa (třeba Francie).

   Křesťané měli a mají svá práva jako menšina v muslimských zemích, třeba v Íránu, kde je striktní zákaz výroby a prodeje alkoholu, tak na území křesťanských menšin je povolena jeho výroba a prodej (takže Íránci, když si chtějí nakoupit, jedou k Arménům 8-)

   Četl jsem o Egyptě, že v době prasečí chřipky úřady nařídily vybít chovy prasat, takže je vidět, že ty tu byly po celá staletí…

   Když odhlédneme od abrahamických náboženství, jaký je vztah Islámu k pohanům?

   Svět se dělí podle Islámu na tři sféry: 1. Dům Islámu, to jsou ty země, kde je muslimská vláda, a naprostá většina obyvatel jsou muslimové. Platí tu islámské zákony. 2. Dům pokoje, to jsou země, kde mají muslimové nadpoloviční většinu, mají vliv, zastoupení ve vládě atd., a vše nasvědčuje, že za nějaký čas se to tu promění „samo“ v onen Dům Islámu. Tady mají křesťané své zastoupení v parlamentu, např. je to v Libanonu, v Pákistánu nebo v Bosně. 3. Dům války (ale pojem válka tu má jiný význam, než jak ho chápeme my, nejedná se o zbraně atd., ale o misijní aktivity a o obranu muslimské menšiny).

   Takže např. Nigérie, kde žijí jak muslimové, tak křesťané, tak pohané (šamanisté), tak každá skupina spadá pod jiné soudy, muslimové mají šaríu, křesťané anglosaské právo zděděné po Britech, a domorodí obyvatelé své kmenové rady…

   Nebo Indie, kde jsou muslimové v menšině, mají nějakou svoji samosprávu, ale státní zákony jsou sekulární, aby nenadržovaly hinduistům, nebo jednotlivým kastám. V 90. letech se hodně objevovaly v novinách zprávy o pouličních nepokojích v Indii, jak se tam řežou mezi sebou muslimové a hinduisté, dlouho jsem věřil, že muslimové jsou agresivní, a to oni napadají ty mírumilovné hinduisty, než jsem si zjistil, jak to tam je a že je to právě obráceně: Muslimové byli napadáni ze strany hinduistů. Také ti západní turisté, kteří se tam ztráceli, tak to měli na svědomí hinduisté: Pro pár peněz je probodli a pak někde z řeky vyplavala mrtvola…

   V historii, kdo v Indii přijal Islám a stal se muslimem, tak si rozhodně pomohl, protože se vymanil z rasisticky založeného kastovního systému… A z nějakého šíleného uctívání soch a démonů, kteří se za těmito sochami skrývají, přešel k uctívání pravého Boha.

   Podobně otroci v Byzantské říši: Podle Islámu muslim nesmí být otrokem nemuslima. Kdo z otroků přijal Islám, byl propuštěn na svobodu. Oproti tomu třeba černoši v Americe, když přijali křesťanství, tak si tím sociálně vůbec nepomohli…

   Když jsem psal o té Osmanské říši: Tady je zajímavost s Cikány, kteří byli nejbídnější sociální skupinou: Pokud přijali Islám, stali se muslimy (v tehdejším pojetí Turky) a dostali občanská práva a půdu. Byl jsem v komunitách Romů na prostoru této zaniklé říše, třeba v Bulharsku, Makedonii, Srbsku, Bosně, Albánii… Kde byli Romové muslimy, tak vlastnili půdu, pěstovali zeleninu, vozili jí na trh, stavěli si domy a žili dobře. To je dědictví osmanské nadvlády v těchto zemích. Tam, kde Cikáni byli křesťané, jako v Řecku, Rumunsku, v Černé Hoře atd., měli se daleko hůře. V Rumunsku byl dlouho legální obchod s otroky, ale obchodovalo se právě s Cikány. V Řecku jsem viděl nejbídnější romské osady: Tady bydleli jen ve stanech a městská správa jim oplotila tábor, aby nechodili do města. Neměli tu žádnou hygienu, viděl jsem, jak čekají u silnice, až auto přejede psa, aby měli něco k jídlu. Chtěli jsme jim přes plot podat nějaké oblečení pro děti, a začali po nás házet kameny, takovou hrůzu měli z bílých lidí…

   Jestli jste četli nějakou knihu, kde se psalo, že Islám je takový a makový…, tak úplně tomu věřit nemůžete, ten se totiž rozprostírá na širokém prostoru a zahrnuje různé oblasti s různými kulturami, jejichž specifika do sebe absorboval, takže jinak bude vypadat praxe Islámu v severní Africe, jinak ve střední Asii, jinak v Číně, na Blízkém Východě nebo v Evropě. Stejně jako mezi křesťanskými zeměmi jsou rozdíly, jestli jste třeba Jakobita v Pákistánu, katolík v Itálii nebo protestant v Americe…

   Stejně tak je rozdíl v čase: Něco jiného je katolík v roce 1000 a katolík v roce 2000, nebo protestant v 16. století a protestant dnes, ve 21. století. Tak i muslimové: Např. v Saúdské Arábii se wahhábismus rozmohl až poměrně nedávno…

   Tak jaký je vztah muslimů ke křesťanům a jejich vzájemné soužití? Např. jsem se na to ptal uprchlíků ze Sýrie, ti mi řekli, že tam mezi nimi byl celou dobu klid, že sice bydleli v oddělených čtvrtích, ale stýkali se na pracovištích, ve školách apod. Žádné konflikty, a když se objevil Islámský stát, tak zdrhali společně…

   Ptal jsem se na to v Jugoslávii, kde žijí tyto komunity také vedle sebe: Jeden muslim mi řekl, že to je jedno, kdo je kdo, protože Bůh je Jeden a někdo chodí do mešity, někdo do kostela… V jednom filmu odtud jsem viděl: Rodina pohřbila syna, ale úředně. Navštívil je jeden muslim a ptal se jich: „A proč jste nezavolali Imáma nebo faráře?“

   Jak jsem vyprávěl, že nám v Teplicích zaplatili oběd ti boháči ze Saúdské Arábie: O čem jsme se bavili? Oni nám řekli, že se šli podívat do kostela, ale ten byl zavřený. Divili se a ptali, proč nebyl otevřený a proč do něj nechodí lidé? Řekli, že my Evropané bychom měli chodit do kostela.

   V Albánii se mi stalo, že jsme šli kolem mešity, kde se modlili lidé. Jeden muslim nás viděl, že sem nahlížíme okénkem, tak vyšel a řekl, jestli hledáme kostel, tak nás k němu dovede. To se nám stalo i v Turecku.

   Ptal jsem se jednoho křesťana z Pákistánu, na to soužití, on řekl, že v pohodě, jen třeba nějaká miniaturní skupina fanatiků udělá občas problém, ale po nich jde stát.

   Jeden kamarád mi vyprávěl, co se mu stalo v Sýrii: Byl v nějaké muslimské čtvrti. Tam si ho vytipovala jedna rodina, asi třicet lidí si přineslo židle, postavili si je do půlkruhu kolem něj, jemu také dali jednu, ať se posadí, a začalo rokování: Řekli mu, že mu dají svoji dceru za manželku, ale musí zodpovědět pár otázek. Původ, majetek, znáte to… Vše ztroskotalo na tom, že se jej ptali, jakého je vyznání, jestli je křesťan? Když odpověděl, že je ateista, tak to vůbec nechápali, co to je. Když jim to vysvětlil, tak sbalili židle a odešli. Řekli mu, že by muslimku provdali za křesťana, ale za ateistu ne. O těch vdavkách ještě bude dnes řeč 8-)

   Tak to soužití: V Bosně jsem si všiml: Tam, kde bydleli čistě muslimové, nebo křesťané, tam to bylo takové neupravené, zanedbané… Tam, kde žili namíchaní, tak bylo vše čisté, uspořádané… Oni, jak mezi sebou soutěžili, tak každý se choval přístojně, uklízel atd.

   Podobně, jako když v Československu ještě žili Němci: Z té doby u nás máme nejlepší síť turisticky značených tras v Evropě: Upravené značené cesty se všelijakými můstky, zábradlími, vyhlídkami, rozhledny, turistické chaty… Když Němci udělali nějakou trasu a rozhlednu, tak hned Češi udělali svojí vedle, na to reagovali Němci, kteří zase něco postavili o kousek dál, zase to viděli Češi, a tak začali něco budovat kousek vedle atd. Soutěžili mezi sebou a hodně toho vybudovaly obě strany. To je vidět na vrcholcích našich hor. Takovou síť ubytování a občerstvení jinde v Evropě těžko najdete…

   Soužití odlišných kultur je tedy, jak vidíme, prospěšné pro obě zúčastněné strany, někdy dokonce nutné: Např. ve Starém Zákoně čteme, že Izraelité nesměli dělat určité věci, třeba dotknout se zdechliny: 3.Mojžíšova 11:8. No jo, ale kdo by ji odklidil? Na to potřebovali mít mezi sebou cizince, příslušníky odlišné kultury, tedy jinověrce. Nebo nesměli v sobotu zažehnout oheň, kdyby ten jim zhasl, kdo by jim ho rozdělal, kdyby si třeba potřebovali rozsvítit nebo uvařit jídlo?

   Tak zpátky do Bosny: I tady jsem se ptal místních, jaké mají soužití? Řekli mi, že je to pro ně výhoda: Když je nějaký svátek a katolíci mají zavřeno, tak se dá jít do obchodu či podniku k pravoslavným nebo muslimům, a zase, když je nějaký pravoslavný nebo muslimský svátek, tak se jde nakupovat ke katolíkům… Prostě pořád je někde otevřeno 8-) Také samozřejmě děti mají více prázdnin… A sousedé slaví všechno společně: Muslimové jdou ke křesťanům na Vánoce a křesťané jsou zase zváni do domácností na nějaké muslimské svátky (většina z nich má svůj původ v Bibli).

   Bavil jsem se tu s jednou muslimkou o té poslední balkánské válce, která se v médiích vykreslovala jako náboženský konflikt. Řekla, že muslimové se nemohli dostat ze své čtvrti z obklíčení, někdo na ně z hor mířil zbraněmi. V televizi bylo, že je obklíčila srbská armáda, ale někdo se podíval dalekohledem a viděl tam civilně oblečené ozbrojence, otázka je, kdo to byl ve skutečnosti (dnes se více a více mluví o agentech CIA). Každé ráno prý měla na klice u dveří pověšenou tašku s jídlem, a jediný, kdo jí to tam mohl přinést, tak to byli Srbové, kteří žili v sousední čtvrti… Pak mi řekla, že její manžel byl křesťan. Ptal jsem se, co děti? Prý je nechávají dospět a ony si vyberou, jestli přijmou víru od otce nebo od matky, ten její syn si vybral, že bude křesťan. Takových manželství je tu hodně…

   Co muslimská kultura? Tak v islámských zemích nejsou třeba dětské domovy a domovy důchodců: Rodiny se starají o své rodiče a přijímají sirotky. Např. jeden Arab vyprávěl, že vyrůstal v rodině a v určitém věku šel za otcem a řekl mu, že musí odejít z domova a už nikdy se nevrátí. Otec se jej ptal, v čem je problém? Syn odpověděl, že se zamiloval do své sestry a že musí odejít, aby ji neměl na očích. Otec mu řekl, že to není jeho sestra, že ji našli jako malou, tak jí adoptovali, že si ji klidně může vzít.

   Smál jsem se, když v křesťanském časopise proběhlo, že byl nějaký útok v Pákistánu na kostel, kde zemřeli lidé, že teď Evropané máme poslat peníze na sirotky, kteří po nich zůstali. Samozřejmě ty sirotky si hned rozebrali nějací lidé a peníze si rozebral někdo, kdo pustil tuto zprávu do oběhu…

   K těm domovům důchodců: To na nás nemohou muslimové pochopit, proč se Evropané takto chovají ke svým rodičům. A Bůh asi také ne: 1.Timoteovi 5:8? V naší ulici, kde jsem vyrostl, mi moje máma řekla, že dva sousedi udělali: Nechali od rodičů přepsat dům na sebe, pak je strčili proti jejich vůli do domova důchodců, dům prodali, shrábli peníze a odjeli, rodiče ani nenavštěvovali. Ti si přáli dožít doma, ale jejich děti jim to neumožnily… Jestli v jedné ulici to udělali dva, tak kolik jich to udělalo v celé republice, nebo v celé Evropě? Tohle by muslim nikdy neudělal, a jestli tohle vidí na nás muslimové, tak jsme pro ně fakt odpadlíci a neznabozi.

   Další rys islámské kultury je pohostinnost, dříve mi cestovatelé vyprávěli, jak jsou muslimové pohostinní, ale já tomu moc nevěřil. Jak jsem sám začal cestovat, poznal jsem to také, o tom ještě budu psát později…

   Co nejvíce irituje křesťany na muslimech? Tak z rozhovorů s nimi a z různých článků v časopisech to jsou tyto věci: Že nesmí jíst vepřové a pít víno. Co je komu do toho, co kdo jí nebo pije? Že ženy musí nosit šátky. No, často nemusí, ale chtějí. Moje babička také nosila šátek a nebyla muslimka. Na Slovensku na túrách také vídám babky v šátcích a nejsou to muslimky. A na Blízkém Východě i křesťanky nosí šátky. A nejen ženy, i chlapi 8-) To je dáno počasím, slunečním svitem, prašností, větrem atd. Když se podíváme na nějaké biblické filmy, tak vidíme, že šátek na hlavě nosil i Abraham, i Josef, i Marie, a další postavy… Mojžíš dokonce nosil roušku přes obličej.

   Takže záleží na kultuře a podnebí dané země, jaká se nosí pokrývka hlavy, a jaké se nosí oblečení… Jednou jsem četl článek, kde nějaká cestovatelka vyprávěla své zážitky: Ptala se místních žen na ty šátky a ony jí řekly, že to není povinné, ale že to chtějí, že pod ním mají nějaké soukromí, není jim příjemné, když je někdo okukuje atd.

   Ale to platí na veřejnosti, když jsou doma nebo v nějaké ženské části restaurace, tak si to sundají… Doma si je nasadí, jen když přijde návštěva… Nám se jednou stalo: Byli jsme ve stanovém uprchlickém táboře a jeden muž nás pozval do stanu na čaj. Když jsme se blížili, ženy uvnitř viděly, že přichází hosté, tak si honem honem začaly vázat šátky. Jak jsme se posadili a začali pít čaj, rozeply se a začaly před námi kojit děti 8-) Ale vlasy jsme nesměli vidět.

   Nejde jen o šátky, ale že by měly být zakryty různé záhyby těla, aby se nedávaly na odiv. To platí i u mužů, třeba jim nesmí být vidět poklopec u kalhot, přes ně nosí dlouhou košili nebo takovou sukni (z našeho pohledu). Proč ne? 1.Korintským 12:22-24 Oproti tomu u nás je to kolikrát hrůza, jak se lidé oblékají, a policisté, když řeší dopravní nehody, tak říkají, že některé zavinily právě chabě oděné ženy, které šly po městě: Řidičovi mohly vypadnout oči z důlků, ale díval se na polonahou chodkyni, a ne na semafor… Já šel minule do nějakých schodů a přede mnou šla ženská v legínách a bylo jí tedy vidět všechno. Musel jsem si dole sednout na lavičku a počkat, až přejde. Pak chtějte vyjít třeba na Říp… To bych musel asi sedět dole na té lavičce až do večera…

   S tím zakrýváním holé kůže: Bratr mi vyprávěl, že když byli s partou na motorkách v Albánii, tak je někdo pozval domů, ať si zaparkují motorky ve dvoře. Sundali si bundy a majitel je vyhodil. Divili se a ptali se jeho syna, proč je napřed zval a pak poslal pryč? Ten jim řekl, že jak si sundali bundy, měli jen trička s krátkým rukávem a byly jim vidět holé paže. Namítli, že on má také tričko s krátkým rukávem?! „No jo, ale mně není ještě osmnáct“, řekl jim na to.

   Tak vidíte: Pravidla pro odívání platí i pro muže, jestli jste si mysleli, že je to nějaká šikana žen, ty předpisy…

   Když jsem mluvil s konvertity ke křesťanství, kteří pocházeli z Íránu, tak někteří mi řekli, že uvěřili v Krista ve vězení, kde byli za nějaké drobné delikty, třeba za držení hašiše. Tady byli na cele s křesťany i s muslimy. Řekli mi, že poznali, kdo je ve skutečnosti zbožný: Ten, kdo se převlékal ve skrytu, aby nebylo vidět jeho tělo. Viděli, že křesťané se takto převlékají ve skrytu, takže se s nimi dali řeči a ty rozhovory je dovedly ke Kristu.

   Já jsem jednou v Česku na bohoslužbu přivedl muslima, a místní kazatel vysluhoval Večeři Páně v kraťasech. Tak to byl konec: Ale nejen pro toho hosta, ale i pro mne, také se mi to nelíbilo a už bych sem podruhé nešel…

    Míra zakrývání se není ve všech zemích stejná, liší se to podle místních zvyklostí, které jsou ale často ještě z předislámské doby… Některé sekulární země, tam se např. i zakazují tyto zvyky, třeba Turecko: Na úřadech, ve státních institucích atd. naopak ženy nesmějí mít šátky a muži nesmějí mít islámské symboly… Můj kamarád se účastnil nějakého výměnného pobytu studentů, a jako profesor jel v létě do Turecka na konferenci do té školy, která jim posílala během školního roku ty studenty. Po oficiální části programu jej kolegové pozvali k moři na pláž, která byla na pozemku té školy. Stráž jej vykázala, protože měl vousy. Ty prý jsou symbolem Islámu a nesmí se nosit na pozemku státní instituce…

   V Turecku byly ve městech vidět jak zakryté ženy, tak nezakryté: Ty zakryté byly většinou turistky z arabských zemí, Turkyně moc ne. Když šly Turkyně, tak klidně vedle sebe byly vidět dvě kamarádky, jedna evropsky oblečená, druhá se šátkem podle islámského pravidla. Normálně se spolu bavily a jedna druhé nevyčítala, jak je oblečená…

   To stejné jsem viděl v Bosně a ptal jsem se na to. Řekly mi, že tu není žádný příkaz, každá se oblékne, jak to cítí, některá se chce více odhalit, druhá se chce více zahalit. Je v tom svoboda, a i ty zahalené, i ty nezahalené se spolu prochází a netlačí jedna na druhou, i když je to třeba matka a dcera.

   Protože šly vedle sebe, dalo se to dobře porovnat, co je hezčí, a osobně já, jako muž, kdybych měl porovnat krásu těch žen, tak se mi více líbily ty zahalené. To není, že mají na sobě nějaký pytel, ale jsou hezky upravené, mají svoji módu. Není to jen o oblečení, ale jak se chovají, jaké mají pohyby atd.

   Vzpomeňte si na pohádku „Tři oříšky pro Popelku“: Tady si princ na bále ne a ne vybrat tu princeznu, která se mu líbí. Pak si všimne Popelky, ale jakmile ta si nasadí roušku přes obličej, tak se do ní totálně zblázní 8-)

   Před nedávnem proběhly u nás ve zprávách články a reportáže o používání plavek zvaných „burkiny“, kde se autoři a dotázaní respondenti nad nimi rozčilovali. Proč? Ať se každý oblékne, jak chce. Já jsem se v dětství musel v řece koupat oblečený, mám tak citlivou pleť, že jsem se vždy spálil. Jít do vody a na Slunce jen v plavkách, to by byla pro mne jistota potom několik dní nevylézat z domu a jen se mazat. Znám ženy, které nechtějí chodit na koupaliště, protože se nechtějí ukazovat v plavkách: Děti doma naléhají, maminky je nechtějí pustit samotné a ony s nimi nepůjdou… Burkiny by to vyřešily.

   Já byl na Ukrajině v křesťanském klášteře, kde byl vývěr nějaké posvátné vody, udělali tady bazének, kam se lidé ponořovali, aby se uzdravili. Také bylo zakázáno sem lézt v plavkách a půjčovali tady takové bílé hábity, ve kterých bylo možné jít do vody…

   Tak co ještě vadí Evropanům na muslimech: Že prý zakazují ženám pracovat či studovat. Tak studentek v islámském světě je hodně, jen mají oddělené třídy od chlapců. To se osobně mně hodně líbí: Např. v našem školství, ty smíšené třídy, to je špatně: Tady jsou děti ve stejném věku, ale dívky dospívají dříve než chlapci a ti pak mají jiné zájmy než se učit, pošťuchují spolužačky atd. Co jsem zažil na učilišti: V prváku jsme tu měli jen chlapecké obory. Měli jsme skvělý kolektiv, drželi jsme spolu, učili jsme se… Ve druháku tady zřídili jeden dívčí obor a vše se rozbilo: Kluci začali čumět na holky a neučili se, hlavně odpoledne, kdy naháněli baby. Začali spolu o ně soupeřit, rozbila se kamarádství… O přestávkách se předváděli… Všem klesl průměr ve studiu. Když vidím nějaké ty americké filmy, tam je to vidět, jak nastupují studenti do prvního semestru, tak jaké mají starosti: Dívky, aby sbalily nějakého kluka, jak se obléknout, aby se zviditelnily, na to musí zareagovat jejich spolužačka a vzít si ještě kratší sukni, aby upoutala pozornost… A nějaké studium? To je na vedlejší koleji. A nemusí to být jen v amerických filmech, co u nás na kolejích, jak tam to vypadá, kolik studentek jde na potrat atd.

   Práce? Tak samozřejmě muslimky pracují, ale převážně v domácnosti, na zahradě, na svém poli… Jít do zaměstnání, to se moc nenosí: Dojíždět, být přes den pryč a neudělat doma své povinnosti, být na pracovišti v kolektivu cizích mužů… I když jsou země, kde samozřejmě ženy chodí do zaměstnání.

   Jde o to, aby žena byla ženou a muž mužem: Žena má mít čas na mateřství, na péči o děti a o další členy domácnosti, o domov. Muž by měl být živitel rodiny. U nás je to nějaké pomíchané, oba rodiče jsou do večera mimo domov, kdo ví, co mezitím dělají děti, po návratu domů to tu není upravené, není tu atmosféra domova, ale atmosféra přespávací ubikace, kam se večer vrací a ráno odsud zase vymajznou… Odpoledne, večer a o víkendech jsou oba rodiče unavení z práce a nevěnují tolik pozornosti dětem, chybí jim na to energie a nechají je hrát si na těch mobilech…

   Samy ženy si stěžují, že po šichtě je doma čeká druhá šichta: Nakoupit, uvařit, uklidit, vyprat, vyžehlit…

   Četl jsem blog jedné cestovatelky, kterou zajímala ta otázka zaměstnání muslimské ženy: Byla v nějaké zemi a zeptala se muslimek: „A je fakt pravda, že Vám manžel nedovolí jít do zaměstnání?“ A ony se jí zeptaly: „A je fakt pravda, že Vás v Evropě nutí manžel jít do zaměstnání?“ 8-)

   U nás je to hrůza a když sleduji ty pracující ženy, tak je to katastrofa: Na šachtě jsem je viděl tahat natlakované hadice a mýt provoz, ty měly takové svaly, že by se jich člověk bál… Nedávno jsme byli v supermarketu a nějaká neurčitá osoba tam vykládala krabice. Vsázeli jsme se s manželkou, jestli je to žena nebo muž? Až se otočila, teprve bylo vidět, že je to žena, ale strašná chlapice. Fyzická práce holt podporuje v těle tvorbu testosteronu, který způsobuje plešatění, růst vousů a tvorbu svalstva: Já bych teda nechtěl mít doma místo ženy chlapa a zamyslete se, jestli tady není kořen mnoha cizoložství, že si ženatý chlap odskočí od plešaté vousaté svalovkyně za nějakou ženou, která si zachovala ženskou postavu? No: Sami si za to můžou, že poslali ty své ženy do práce. Ale na vině je kapitalismus, že dává mužům malé platy a rodina by to neutáhla 8-(

   Co takové ty „typicky ženské“ profese, jako kadeřnice, krejčové, kuchařky, prodavačky, lékařky atp.? No: Na světě je x šéfkuchařů, ale žádná šéfkuchařka. Kadeřnice, tady se skoro pokaždé pohádám, když jdu se synem nebo se sebou: Pořád to dělají obráceně, než jim řeknu: Minule jsem jí řekl, ať mě ostříhá vepředu u očí a nechá mi to vzadu dlouhé, ona vzala nůžky a ušmikla mi copánek. Nebo mi na mé přání řekne, že „takhle se to nenosí“. Co je jí do toho, co kdo nosí nebo ne? „Náš zákazník, náš pán“, jak si to objednám, tak to chci. Když jsem byl v Turecku nebo v Bosně u chlapa kadeřníka, tak to bylo vždy bez problému a udělali mi, co chci já a ne, co chtějí oni. Když se podíváte na staré filmy, buď české, pro pamětníky, nebo třeba americké westerny, vždy je tam holič či kadeřník chlap. Prodavačky: Kdykoliv se jich na něco zeptám, řekne že neví, ať si přečtu obal. Já na to bez lupy nevidím, na ta malá písmenka. Zase je na vině kapitalismus, který zaměstnává nekvalifikované lidi: Za socialismu byl učební obor prodavač/prodavačka. Dnes tam jen někdo pípá nálepky s cenovkami… Když se chci na něco zeptat v OBI nebo Baumaxu, tak to je katastrofa. Pokud je tam prodavač, tak se domluvíme. Krejčí? Všude v Turecku a na Balkáně jsem viděl za výlohami chlapy, jak sedí u šicích strojů: Dělali jak obleky, tak opravy, tak mi ušili koberce na míru. Vzpomeňte si na pohádku z dětství „Krejčík Labakan“, která se odehrává v Bagdádu. V Česku mi ty ženské řeknou, že mi nic nezašijí, že jsou sběrna a někam to posílají, ať si přijdu pro výsledek za tři týdny. Teď jsem byl dvakrát za sebou v jedné opravně oděvů se zipem u mikiny: Řekly mi, ať to nezašívám, ale mikinu vyhodím a koupím si novou. Tak ony to jen vybírají a jsou líné i to jen hodit do bedny a zapsat do knihy… Navíc podráží svého šéfa, který přece chce, aybych si to nechal zašít, z toho má peníze... Nakonec sedne za šicí stroj můj bratr a spraví mi to…

   V Bosně jsem si dával šít do karavanu koberce (v Česku mi v prodejně řekli, že mi jen ukrojí metry, ale nebudou to stříhat ani zapošívat). Dokud tam byli dva muslimové, tak to bylo perfekt. Pak tam dali dvě křesťanky, a to byl konec: Zeptal jsem se jich, proč už tam nejsou ti dva? Prý se neusmívali na zákazníky, tak je šéf vyměnil. Už jak to rýsovaly, bylo vidět, že to dělají blbě a samozřejmě mi to ustříhly nakřivo. Ale s úsměvem.

   Co lékařky? Tak já mám třeba dobrou praktickou a na alergologii, ale měl jsem jednou zubařku, která mi trhala zub: Neměla na to tu sílu, dvě hodiny mi to páčila a rozvrtávala, trápila i mne i sebe… To chce chlapa s pevnou rukou, který to vyškubne! Později jsem se dostal na ukrajinskou kliniku, tam to měli rozdělené: Ženy vrtaly, chlapi trhali. To už je lepší 8-)

   Kdysi jsem dělal v nemocnici osvětlovače na operačním sále: Tady bylo vidět, že ti operatéři byli vesměs chlapi: Museli se soustředit, mít jistou ruku, nemohli si dovolit, aby s nimi cloumaly emoce…

   Dnes je čím dál jasnější, že nechybí právničky, ekonomky, inženýrky apod., ale že chybí matky. Podívejte se na statistiky porodnosti a jak vypadá výchova dětí a jak pevná jsou manželství… Islám dbá, aby žena zůstala ženou a muž mužem.

   Tak ještě jednou: Jaká je kultura v muslimských zemích? Tak např. Obchod: Jak už jsem psal výše, křesťané platili muslimům jednu daň za ochranu, a ne už daně navíc. To se projevuje např. v obchodě: Už žádné daně z příjmů, spotřební daň, daň z přidané hodnoty atp. Samozřejmě dnes, jak se jednotlivé státy sekularizují a demokratizují, globalizují a napojují na světový ekonomický systém, tak už to asi najdete v dotčených zemích také, ale to dědictví i přesto přetrvává: V Istanbulu jsme třeba viděli, že si někdo na ulici na chodníku rozhodil koberec, na něj vyložil hodinky a prodával je. Žádná policie, žádná kontrola z finančního úřadu… Prostě tady je to normální: Tady člověk nedostane podporu v nezaměstnanosti, ať se o sebe postará sám: Co vydělá, přece zase utratí jinde, a tak ekonomika se bude hýbat. Tak i jinde: Někdo přivezl na vozíku melouny a prodával je, někdo nějaké pomeranče a lisoval z nich džus kolemjdoucím, někdo další nosil tácy s čajem…

   V islámském světě se obchoduje poctivě, dané slovo platí a smlouva na papíře (nebo účtenka) nemá hodnotu… Viděl jsem humornou scénu v jednom filmu z války v Čečensku: Na policejní stanici byli dosazeni policisté z Ruska, protože místní se vzájemně znali a policisté nevymáhali dodržování zákona od vesničanů, kteří byli jejich příbuznými. Tito policisté vyfasovali nějaké nedostatečné zbraně, ale blížili se z hor teroristé. Rozhodli se, že si u místního obchodníka koupí pořádné zbraně. Ten jim řekl, ať si je vyzkouší, a kdyby byl s nimi problém, ať přijdou, že jim je vymění. Jeden Rus řekl: „No co, stejně budeme od toho mít potvrzení, ne?“ Načež se Čečenec rozesmál, opravdu ho to pobavilo.

   U nás je na všechno nutný „papír“: Např. u hranic v lesích jsem viděl, jak bezdomovci sbírají houby a lesní ovoce a u silnice je prodávají Němcům. Ti se bojí sbírat houby, protože je nerozpoznají. Začala sem jezdit nějaká kontrola a zakazovala bezdomovcům jejich činnost, protože nemají razítko, ověření, tohleto a támhleto… Tak šli radši něco ukrást, když už si nemohli přivydělat prací… Hlavně, že ten úřad zatrhl černý obchod, ale už se nezajímal, co ti lidé budou jíst a kde budou spát…

   O tom obchodu: V jednom obchůdku v Istanbulu jsme si poseděli s prodavačem u čaje a on nám leccos vyprávěl. Vysvětloval, že Islám zakazuje dávat si vysokou marži. Řekl: „Jasně: Jsem obchodník a potřebuji vydělat, ale koupím za deset, prodám za dvacet. Křesťané koupí za deset a prodají za sto. Proto je u Vás všechno tak drahé!“ No, měl pravdu. Mnohokrát jsem si na jeho slova vzpomněl:

   Např. v Praze jsem ochutnal v nějaké čajovně kávu s kardamomem a zachutnala mi, tak jsem si jí šel koupit domů. Byl tu jeden syrský křesťan, který měl obchůdek. Prodal mi tu kávu 250 gramů za 300 korun. Příště u muslima jsem jí bral asi za 70 korun.

   Nejvíce jsme si toho rozdílu všimli v Mostaru, bosenském městě, které dělí řeka na dvě části: Obývanou muslimy a katolíky. Na katolické straně bylo zpoplatněné parkoviště, na muslimské zdarma: No co, přijedou lidé, zaparkují a nakoupí si, ne? Kamarád mě poprosil, ať mu tam koupím skleněné a porcelánové soupravy na čaj a kávu. Cestou z (katolického) parkoviště k řece bylo hodně stánků se suvenýry, i s těmi soupravami. Ptal jsem se na cenu, bylo to 20 eur. Nechtěl jsem to rozbít v batohu, tak jsem se domluvil, že to vezmu, až se budu vracet. Na muslimské straně jsem tu stejnou soupravu koupil za 5 eur. Také jsme tu byli na trhu a chtěl jsem koupit džusy, marmelády, zeleninu, ovoce, salámy, sýry… Vždy mi prodejce řekl, ať nejprve ochutnám. Řekl jsem, že vidím, že je to dobré, a že to koupím. On na to, že jestli neochutnám, tak mi to neprodá. Než jsme prošli pár stánků, tak jsme se najedli a napili. Pak jsem nabral tašku nějakých věcí, zaplatil a prodejce mi nabalil druhou tašku zdarma. Podobně nás přivítalo téměř každé muslimské město, kde jsme byli.

   Nejen město, ale i jak se chovali uprchlíci na území těch států: Jednou se stalo, že instituce EU daly hodně peněz na oplocení hranic Řecka a Makedonie, ve snaze udržet uprchlíky v Řecku, ať nejdou dál do Evropy. Ti se tedy usadili před hranicí, před těmi ploty, postavili si tu stany a vzniklo stanové městečko asi o 13-ti tisících obyvatelích. Kvůli ceně ubytování a jídla jsme si zamluvili hostel v Makedonii a každý den jsme přejížděli hranici do tohoto tábora. Bylo domluveno, že na oběd se vrátíme do Makedonie a odpoledne zase na službu do Řecka. Trochu komplikované… Nakonec to dopadlo takto: Zjistili jsme, že uprchlíci tu nesedí nečinně, ale podnikají: Stany si postavili do tvaru ulic a vzniklo celé městečko: Každý stan něco nabízel: Pečivo, šití, baterie a nabíječky, kadeřnické služby atp. Mladí migranti zašli do města, nakoupili věci a obchodovali s nimi v táboře: Starší lidé, co nebyli tak pohybliví, nemuseli chodit do města, ale koupili si přímo zde, co potřebovali. Někteří migranti šli do vesnice a koupili od místních zemědělců zeleninu, hrách atp. Z města si přinesli mouku a začali tady dělat tortilly: Ženy mísily těsto, chlapi je váleli a pekli placky, další dělali saláty, falafel a omáčky. Vše zamotali do takové štangle, která byla dlouhá a silná asi jako moje celá ruka od ramene k zápěstí. Tak jsme se rozhodli, že podpoříme místní snaživé lidi a nebudeme jezdit na obědy někam jinam. Ptal jsem se jich, za kolik prodávají tu tortillu? Stála 1 euro! Čerstvá, teplá, výživná. Stačila na oběd pro dva lidi. Vedle na benzínce za poloviční bagetu, starou, seschlou, hnusnou, plnou chemie, chtěli křesťané 5 euro.

   Už jsem psal o tom, že dané slovo platí. Jednou jsem pořádal misijní výjezd a přihlásil se mi do týmu Ind. Jeli jsme právě do Bosny a povídali jsme si cestou o muslimech. Ind mi řekl, že pochází z oblasti, kde jsou i hinduisté, i křesťané, i muslimové, ale že nejlepší je přátelit se s muslimy, že ti vždy splní, co řeknou.

   Můj kamarád se odstěhoval do Izraele: Vyprávěl mi, že vystřídal několik zaměstnání u Židů, ale všude jej podvedli, nedodrželi, co slíbili. Nakonec se dal zaměstnat u Araba a ten drží slovo, na čem se dohodli, to platí. Je u něj spokojený.

   Co já osobně obdivuji na muslimech, není jen, že drží slovo, já obdivuji jejich klid: My si v neděli v kostele vzájemně přejeme pokoj, a pak se v týdnu s něčím nervujeme… Naše civilizace se vyznačuje důrazem na výkon, pořád někam spěcháme, dostáváme se do napětí, jsme napružení, a pak stačí nějaká blbost, která nás snadno rozhodí… Svůj pokoj obětujeme tomu, abychom něčeho dosáhli… U muslimů je pokoj skutečná hodnota, to je vidět i na jejich pohybech, chůzi…

   Jednou v Istanbulu mě navigace nahnala do jednosměrky, naproti mně jela nějaká rodina v novém autě. Chtěl jsem vycouvat, ale řidič naproti se mi uhýbal, abych projel. Při couvání si odřel nové auto o nějaký sloupek, ani to s ním nehnulo: Vůbec se nerozčiloval, nenadával… To jsem byl v šoku.

   Já to připisuji alkoholu: Jestli jsme potomci nevím kolikáté generace, kde se všude pilo po několik staletí, tak to s námi asi něco udělalo geneticky? Také jsem nedávno četl, že když rodiče chtějí počít potomka, měli by předtím 100 dní nepít alkohol. No jo, ale nejvíce dětí je počato právě v alkoholovém opojení…

   Pokoji muslimové přizpůsobují třeba to, jak mají zařízené kavárny: Byl jsem v těch starých, tradičních, měli tam taková lehátka, tady polehávali a něco popíjeli… Přes den si nezapomenou odpočinout, pak jsou až do večera v klidu, třeba když přijdou domů ke svým dětem. My všechno oběháme, pak se večer doma zhroutíme a nemáme energii se věnovat dětem…

   Jejich klid je také vidět na obsluze v podnicích, jak dělají vše pomalu, v klidu… Zkuste třeba sledovat muslima v kebabu, jak jej připravuje…  A nervózní Evropané tu postávají a podupávají, třesou se na to, až zase někam poběží, také si berou jídlo do ruky a hltají ho za pochodu, neposedí si. Pak se mohou divit, že mají zažívací potíže, vředy, nebo rakovinu žaludku… Všimněte si, kolik se v poslední době objevilo ve městech cedulí s nápisem „káva s sebou“: To je hodnota Evropana: Nezdržovat se, popadnout něco do ruky a mastit. Tato káva se nalévá horká do plastových kelímků. Ty plasty ve styku s horkou vodou uvolňují karcinogenní látky a také je z toho rakovina.

   Muslim si vždy ke kávě, čaji a k jídlu sedne a vychutná si vše pomalu…

   Já jsem třeba mnohokrát sledoval muslimy na čerpacích stanicích na dálnici, která vede z Německa do Turecka: Evropané šli do fast foodu, něco do sebe hodili a pokračovali v cestě. Muslimové si rozložili na zem koberce, uvařili si čaj, udělali si svačinu, seděli tu dlouho, jedli pomalu… Měli normální nádobí v bedničce, nejedli z plastů…

   Když jsme byli v nějakém muslimském obchodě, také byl vidět rozdíl: V Evropě přijdete, a buď si Vás nikdo nevšímá, nebo se na Vás vrhne prodavačka s otázkou, co chcete. Lidé tu chodí sem a tam, nakoupí a vystřelí… Jednou se mi stalo na parkovišti před supermarketem, že vyšel nějaký manažer a řekl, ať tu hlavně dlouho neparkuji, že si musím rychle nakoupit a odjet. Bývají tu i takové cedule, kde se píše, že tu můžete stát jednu hodinu. Za tu dobu to musíte oběhnout. Někde je závora, a vjezd na parkoviště se platí, ale slibují Vám třeba první půlhodinu zdarma. Tak se lidé rozběhnou, aby to stihli, zase se stresují, všechno rychle rychle. V muslimském obchodě: Na parkovišti není žádná značka omezení doby stání, a když přijdete dovnitř, prodavač Vám nabídne čaj a přistrčí židličky, ať se nejprve aklimatizujete a rozmyslíte, co budete chtít…

   Většinou lidi napadne (i já jsem si to dlouho myslel), že při porovnání těchto kultur, tedy kde se žije pomalu, nepospíchá se, a té naší kultury, uspěchané, orientované na výkon a produkci, tak ta naše civilizace, že je lepší, že máme více bohatství, vyšší životní úroveň atd. No, vezměte si fakt, že čím více pracujeme (osmihodinová pracovní doba je minulostí, teď lidi dělají přesčasy, víkendy, mají dvě zaměstnání…), tím je větší státní dluh, větší zadluženost rodin (hypotéky, leasingy, půjčky), je více bezdomovců a více kriminality, rodí se méně dětí a je více narkomanie. Já sleduji dělníky, jak se vrací z továrny ze směny a snad každý má v ruce energetický nápoj a elektronickou cigaretu: Musí se dopovat, aby zvládli tempo. Nedávno jsem pracoval v továrně jako překladatel, a to, co jsem tam viděl: Většina dělníků pili vodku a kouřili marihuanu, aby vydrželi. Podnik ani nedělal testy na látky v moči, protože věděl, že by musel propustit více jak polovinu zaměstnanců. Dokonce některé podniky měli problém se zákonem, že přímo volali dealery tvrdých drog na bránu, ať se dělníci „občerství“, ať podají ten den výkon. Stejně děti: Kamarád dělá prevence na školách, a říká, že v poslední době je velký problém, že si děti lepí na žíly nikotinové náplasti. Já mu na to: „A ty se divíš? Vždyť toho mají tolik ve škole, že bez dopingu by to nezvládly.“ A výsledek všeho toho honění? Vystudovaní vysokoškoláci mají často v hlavě seno. Ve stáří žádný pořádný důchod, na něj si lidé ještě šetří, místo aby dali dětem na vnoučata… Pak mají z pracovního tempa a životního stylu takové zdravotní problémy, že leží někde na LDN s Alzheimerem nebo s Parkinsonem…

   Za nejbohatší stát se považují USA, tam je snad největší státní dluh a strašně bezdomovectví… Hodně bezdomovců má prý i Japonsko, které je podle našich měřítek jedna z nejbohatších zemí… Čím „bohatší“ stát, tím má menší porodnost, pak to mají zachraňovat migranti z dovozu…

   Na Západě se většinou životní úroveň země hodnotí podle HDP, ale je ještě jiné měření, tzv. Index štěstí. Jedna z nejvyšších úrovní štěstí je prý v Indonésii, a to je muslimská země. Poslouchal jsem vyprávění jedné cestovatelky, která to tu proputovala, a ta říkala, že v Indonésii místo „dobrý den“ či „jak se máte?“ se lidé zdravili otázkou: „Jsi šťastný?“ To je vidět, že to tu mají jako hodnotu.

   Tak to ještě jednou promyslete, která ta civilizace je lepší? Verš k zamyšlení: 1.Timoteovi 6:9,10

   Rodina u muslimů: Dříve jsem věřil těm knížkám a článkům z novin, jak je tady žena ponižovaná atd. Pak jsem zjistil, jak je tu žena ctěná. Jednou jsem potkal v Praze na ulici Araba, který měl českou manželku. Arabsky neumím, tak jsem mluvil s ní a nabídl jí pro manžela Evangelium. Ona řekla, že jestli jí chci konvertovat ke křesťanství, ať si dám pohov, protože Islám je pro ni a pro její děti to nejlepší. Tehdy jsem jí nechápal, ale časem, jak jsem se dostal do několika muslimských rodin, vzpomněl jsem si na ní. Ty rodiny jsou mnohem lepší než ty křesťanské. Nedávno jsem v kebabu mluvil s Češkou, která se vdala v Turecku a žila u rodiny manžela. Řekla, že lituje, že se vrátila i s manželem do Česka, tady že rodina na ní nemá čas, nebo se s ní o něco hádají (dost rodin se mezi sebou i soudí). Tam, že všichni drželi pohromadě, pomáhali si… Po tom, co jsem viděl já, už té ženě věřím.

   Jednou jsem byl na misii v Berlíně a šel jsem do turecké čtvrti: Viděl jsem, jak vychází muslim z domu, drží za ruku syna, jde si s ním hrát na písek… Pak jsem se rozhlédl a viděl, že je to tam běžný jev. Kolik otců u nás si jde hrát s dětmi ven? Také je vidím, ne že ne, ale spíše tam na ty děti dozírají, než že si s nimi hrají.

   Vědci také v západní Evropě měřili, kolik synů pravidelně telefonuje svým matkám. Podle jejich měření vyšlo, že muslim telefonuje několikanásobně častěji své matce než křesťan.

   Zaujalo mě pojetí té rodiny, tak jsem si stáhl přednášku nějakého sociologa, který mluvil o tom, že ve světě jsou čtyři koncepty rodiny: 1. Tzv. neandrtálský, ten nejprimitivnější, tedy táta, máma a dvě děti. To jsme my, v současné Evropě. Pak nic nestíháme, protože muž pracuje a žena si musí vybrat, jestli uklidí, nakoupí, uvaří, nebo se postará o děti. Podle toho to také vypadá, že ty děti jsou na mobilech nebo někde fetují v parku… 2. Balkánský model, tzv „zadruga“, to je asi 20 lidí, tedy mohou to být čtyři rodiny pohromadě, děti si hrají spolu, otcové jdou spolu dělat na pole či do lesa, staví či opravují společně domy, matky zvládnou vaření, uklízení, praní, žehlení a výchovu dětí. Podobný model je ruský, zvaný „občina“, tady může být už 50 lidí, zase muži dělají něco společně, ženy také a děti pořád mají kolem sebe nějakou tetu, strýčka, babičku, dědečka… 3. Arabský, resp. muslimský model, tady už členů rodiny může být 100. Matka zpravidla má jen kojit, jíst a odpočívat, o vše se postarají ostatní ženy v domácnosti. O tom se evropské ženě může jen zdát: Ta se musí sama autem dostat do porodnice, a ještě v šestinedělí už vařit, nosit dítě k doktorovi, nakupovat a vytírat schody… 4. Indický model, ale to už je přehnané, tady rodina čítá až 1000 lidí.

   Ten model rodiny ovlivňuje, kolik se rodí dětí: Pokud máte kolem sebe babičky, tetičky, tak je to jednodušší, protože Vám někdo pomůže s miminkem, ale když jste na to sami dva, už si to rozmyslíte, kolik těch dětí mít. Kolují takové teorie, že muslimové mají schválně hodně dětí, aby Islám ve světě převládl, že je to taktika. Podle mne je to blbost, muslimky rodí děti, aby měly děti, a ne, aby ty dobývaly svět. Problém není v tom, že ony rodí, to je v pořádku, Bůh nám řekl v Bibli, abychom to dělali: „Ploďte se a množte se, zaplňte zemi“, problém je v tom, že my, příslušníci západní civilizace máme málo dětí. Protože máme slabé rodiny: Tetičky se musí módit a chodit na disco (dnes už asi ne, spíš vyfotit se na facebook?) a babičky chodí do práce, zvedá se jim věk pro odchod do důchodu. Jak má sama matka zvládnout více dětí?!

   Nedávno jsem viděl jeden dokument o drogách, kde ukazovali, kolik matek bere pervitin, aby zvládly všechno kolem dětí... Jednou jsem seděl v restauraci a u vedlejšího stolu měly nějakou poradu sociální pracovnice, zaslechl jsem jejich rozhovor. Bavily se o tom, že přehlížejí v rodinách to, že matka bere drogy. Shodly se, že kdyby to řešily, tak musí odebrat strašně moc dětí do pečovatelských ústavů, kolik toho je...

   Není to jen porodnost, jsou tu další aspekty muslimské rodiny:

   Soudržnost: Jeden arabský doktor mi řekl, jak to chodí: Z rodiny se vybere jeden syn na studia, tomu je všichni platí. Jeho bratři nemohou studovat, starají se o rodiče. Jak vybraný syn dostuduje a začne vydělávat, posílá peníze svým bratrům, kteří se obětovali, nestudovali, nyní tolik nevydělávají… Oproti tomu u nás se děje, že jdou studovat všechny děti, zalíbí se jim ve velkém městě a nevrátí se domů: Tady stárnou rodiče, jsou sami a marně doufají ve vnoučata. Kolikrát se mi stalo, že jsem zaparkoval v nějakém městě či na vesnici karavan a šel s kočárkem na procházku. Vyšli lidé z rodinného domu a zvali nás dovnitř, také říkali, ať se k nim zase vrátíme. Přesně nám vyprávěli tento scénář s vysokoškolsky vzdělanými dětmi kdesi ve velkém městě tam někde daleko. Do rodného domu se nechtějí vrátit, chtějí žít v bytě ve městě. Já myslím, že pár takových návštěv (oni si hlavně chtěli pohrát s malým dítětem, byť s cizím), a přepsali by na nás barák…

   To, jak ta muslimská rodina žije pospolu, ukazuje na rozdíl mezi individualismem na Západě a kolektivismem na Východě. Co je více od Boha? Tak víte, co se říká: Svatá Trojice, to je Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Svatý Duch. A co je nesvatá trojice? „Já, mně a moje“. A právě individualismus má rád tato zájmena… Takže kolektivismus v rodině se promítá i do ulice, kde ta rodina žije, do vesnice či města a do celé společnosti. To je také důvod, proč se v mnoha muslimských zemích uchytil socialismus, ať už to byly turkické sovětské republiky, Albánie, nebo arabské republiky, třeba v Iráku vládla strana pracujících, v Lýbii vládli socialisté, Sýrie byla donedávna socialistická republika, Egypt po svržení monarchie také měl nějakou formu socialismu, Kurdy, kteří by si přáli vlastní stát také stmeluje strana pracujích… V tomto jsou tyto země podobné slovanským zemím, kde se také uchytil socialismus. Bylo to možné právě díky tomu tradičnímu uspořádní rodin, jak jsem psal o těch zadrugách na Balkáně a občinách v Rusku. Naopak v některých zemích by to nebylo možné, tady není lidem ten kolektivismus vlastní.

   Dokonce i monarchie, jako Saúdská Arábie a státy Zálivu mají určité socialistické principy, třeba ropa že patří všem občanům, a tak peníze z ní se dělí do rodin (podle počtu dětí), nebo stát spustí signál a telefonní služby jsou zdarma, nikdo si nedobíjí kredit a neplatí internet, jako u nás…

   S rodinou souvisí otázka mnohoženství: To je věc, kterou křesťané také dost kritizují, ale ne všude, třeba v Egyptě křesťané žádali arcibiskupa, aby jim také dovolil mít více žen, ale ten to zamítl.

   Tak samozřejmě v biblické Tradici se objevuje mnohoženství, patriarchové měli více žen. Nový Zákon říká o biskupech, ať mají jen jednu ženu. To je samozřejmě spojené s tou dobou, kdy se psaly tyto verše a příběhy: Tehdy manželství bylo sociální sítí, nebyly vdovské nebo invalidní důchody, podpory v nezaměstnanosti, domovy důchodců, sirotčince, charity a diakonie… Pokud ovdověla žena, jediná šance pro ni byla znovu se vdát, nemohl jí někdo jen tak přijmout do domu, aby nebyla pošpiněna její čest nebo čest pána domu: Co by tomu lidé řekli, že on má doma nasazenou nějakou cizí ženskou? A co je to za čůzu, že bydlí u nějakého chlapa? Sňatek nutně neznamenal, že ti dva budou spolu spát, nebo mít spolu děti, to upravovala předmanželská smlouva. No, a protože statisticky je na světě více žen než mužů, je jasné, že někdo si musel vzít více těch žen… Mohammed nezavedl mnohoženství, to už tu dávno bylo, on jej pouze právně upravil, a to směrem dolů: Odteď může muž mít maximálně čtyři ženy, do té doby si jich brali více…

   Se vznikem Církve začaly vznikat diakonie, tedy péče o vdovy a sirotky, takže postupně se od mnohoženství upustilo. Ale první křesťané ještě mohli mít více žen, po tom, co se pokřtili, tak si samozřejmě nenechali jen jednu a ostatní nevyhodili…

   Např. jsem četl o jedné misii v Africe: Misionáři přišli do nějakého kmene, kde existovalo mnohoženství. Poté, co se místní obrátili na křesťanství, misionáři jim řekli, ať se rozvedou, že si musí ponechat jen jednu ženu. Nastala pravá katastrofa: Ženské se tu toulaly, žebraly, kradly, prostituovaly se… Také je mohla sežrat divá zvěř, když neměly kam jít. Misionáři to naštěstí pochopili a řekli mužům, ať zase vezmou ty ženy zpátky k sobě. Jen biskup musel mít pouze jednu ženu: 1.Timoteovi 3:2 Ještě holt v té zemi neexistovala funkční státní správa, která by se postarala o tyto ženy…

   Jak se rozvíjel Islám, tak samozřejmě i ten začal s různými charitami atp., takže od mnohoženství se postupně upouštělo. Dnes je v některých zemích dokonce zakázáno. Někde je povoleno, protože stát nemůže zakázat to, co Korán povoluje, ale není to běžná praxe, jen třeba minimum nějakých boháčů má dvě ženy, nebo když první žena nemůže mít děti, je povoleno muslimovi se rozvést a vzít si plodnou ženu, tak aby se nerozváděl, nechá si tu první a druhou si vezme kvůli dětem…

   Četl jsem o Tádžikistánu, že tam musel stát znovu zavést mnohoženství: Země po vyjití ze Svazu sovětských socialistických republik tak zchudla, že asi milión Tádžiků odešlo za prací do zahraničí. Milión žen by tak nenašlo manžela…

   Ještě jedna věc mě tu silně oslovila, a to je vztah k postiženým osobám: Muslimové věří na jakýsi osud (kismet), takže někomu je dáno prožít život v nemoci. Starají se o tyto lidi a např. v českých lázeňských městech můžete vidět, jak Arabové tlačí invalidní vozíky s pacienty. Těm na lázeňské pobyty zpravidla přispívá jejich stát, jehož jsou občany.

   Četl jsem nějaký cestopis, kde jedna Češka popisovala svůj pobyt v Pákistánu: Místní se s ní chtěli vyfotit a na fotografii s ní byli vidět tělesně postižení lidé. Ona tu psala: „V této zemi není ještě prenatální péče tak rozvinutá, takže se tu rodí postižené děti.“ Co to znamená? No že je ta cestovatelka vražedkyně: Prenatální péče je v jejím pojetí to, že když ženě přijdou během těhotenského vyšetření na to, že dítě bude postižené, tak jí udělají potrat. Muslimky by nešly na potrat a muslimové by jim jej nedoporučili, neschválili a neposlali na tento zákrok, protože je to akt proti Bohu.

   S tím souvisí jedna věc: Muslimové neslaví narozeniny a většinou ani neví, kdy je mají. To proto, že v jejich chápání člověk vznikl při početí, ne při porodu. A nikdo neví, kdy byl počat… Takže tady je ochrana lidského života mnohem větší než na Západě.

   Pokud je někdo mentálně postižený, muslimové věří, že ten člověk je vyvolený Alláhem. Jestli jste viděli film „Andrej Rublev“, tam byla scéna, kdy Tataři vjedou na koních do vesnice a tady najdou mentálně postiženou dívku. Projeví jí úctu a nabídnou jí, že ji odvezou k nim domů a budou jí každý den dávat jídlo…

   Sám jsem to zažil, když jsem se s postiženou dcerou vracel z Černé Hory přes Bosnu: Křesťané se na nás dívali tak nějak… Ale muslimové nám vycházeli vstříc a mojí dceři projevovali péči.

   No: Děti. To jsme ale přeskočili svatbu a seznamování se 8-) Jak je to tady? Tak děti vyrůstají společně až do doby dospívání, pak se chlapci oddělují od dívek. Takže k seznámení nemají moc příležitostí. Svatby jsou většinou domluvené rodiči. To ale platí i u křesťanů na Blízkém Východě či na Kavkaze, i v jiných částech světa... Jestli jste četli knihu Demose Shakariana „Nejšťastnější lidé na zemi“, který popisuje život arménské diaspory v USA, tak jemu v patnácti letech rodiče přivedli třináctiletou nevěstu. On se zeptal, jestli s ní může mluvit na pět minut před svatbou? „Před svatbou?“ Vyděsili se její rodiče a prohlásili: „To je dneska ale mládež!“ 8-) Jednou jsem byl na misijní konferenci, kde vystupoval manželský pár z Jordánska, byli též Arméni, ale arabsky mluvící… Ti se k sobě perfektně hodili, doplňovali se i na pódiu v přednesu, i na misijním poli, jak o tom vyprávěli. Řekli, že je také k sobě přivedli jejich rodiče. Vychvalovali tento způsob, že prý rodiče to s Vámi ze všech lidí na světě myslí nejlépe, tak Vám také vyberou toho správného partnera.

   Ptal jsem se jednoho Kazacha, jak to bylo s jeho svatbou? Řekl, že rodiče přivedli domů tu nevěstu, v místnosti natáhli šňůru, přes ní dali prostěradlo a z každé strany dali po jedné židli. Mohl si tak krátce popovídat s tou dívkou, ale neviděl jí, až na svatbě.

   Dnes je spoustu muslimských seznamek na internetu, některé pro rodiče, že tu hledají partnery pro své děti, na některých si přímo chatují i mladí zájemci. Ale neseznamují se proto, aby spolu „chodili“, ale aby uzavřeli sňatek. Také dívky, které se chtějí seznámit, tak napíší své telefonní číslo na papírek a ten upustí před chlapcem, který se jim líbí. Popojde, počká, až jí chlapec zavolá a domlouvají se. Spolu stát a mluvit z očí do očí nemohou…

   Mně se za svobodna stalo xkrát, že se se mnou chtěla seznámit nějaká sestra, a to bylo psycho: Místo, aby jako ta Arabka mi dala telefonní číslo a řekla, ať jí zavolám, tak dělaly naschvály: Buď na mne něco vymyslely a žalovaly u pastora, aby ten zavolal mne na kobereček a jí jako protistranu, aby se tu se mnou mohla setkat, nebo se všelijak nakrucovaly, kroutily očima, dělaly divné posuňky, a jelikož na tyhle věci jsem blbec, že se nedovtípím, tak pak byly naštvané a dělaly schválnosti. No, možná to, že jsem nechápavý, nějak souvisí s tím, že jsem muž: Vědci říkají, že muži chápou jen přímou řeč a nerozumí náznakům. Pokud je to pravda a většina mužů je takto nechápavých, tak v naší kultuře musí strašně ženských mít smůlu, když nepoužívají přímou řeč a spoléhají se na ty náznaky?! Když se se mnou chtěla seznámit muslimka, ta to měla jednodušší: Např. během služby v uprchlickém táboře za mnou přišla Čečenka se synem, řekla že je vdova a hledá manžela, jestli si jí vezmu…

   Také je běžné, že dívka, která se chce vdát a nemá takovou rodinu, která by jí přivedla manžela, tak jde do mešity za Imámem, řekne mu své přání, a on, když ví o vhodném nápadníkovi, tak jim zprostředkuje setkání…

   A teď si vezměte, kolik u nás je neprovdaných sester a neoženěných bratrů, kteří si nechtějí brát někoho ze světa, ale v církvích mají omezenou možnost se seznámit: Když jim to nezařídí rodiče nebo pastor v církvi, tak sami se v tom plácají… Teď, co se děje, a co považuji za hrozné: Ve světě je trend být tzv. „single“, tedy sám. Co to znamená v praxi? Nemít zodpovědnost, střídat partnery, ale ty si vodit k sobě jen v určité dny, ať jindy nejsou vyznavači tohoto životního stylu rušeni ve svém sobectví… To je svět, to chápu, ale: V církvích, jak mají křesťané problém s tím seznámením, tak namísto, aby vedoucí církví něco zorganizovali, tak začali pořádat konference na téma single, kam zvou řečníky, kteří propagují tento životní styl, a dokonce vyšla i kniha křesťanské autorky něco ve smyslu „Být single je normální“. Fuj! Nejhorší na tom je, že kopírují svět, který s tím přišel jako první: Není to nějaké poznání od Boha, ale je to převzaté ze světa, který se utápí v hříších…

   Teď řeknu, co jsme zažili s misijním týmem: Byli jsme v uprchlickém táboře v Řecku. Před samotnou akcí jsem dal ponaučení účastníkům, že muslimové se nezdraví jako my „dobrý den“, ale většinou nabídkou k sňatku. Proto jsem tým rozdělil po dvojicích, aby dívky nešly samy ve dvou, ale vždy chlapec a dívka, či muž a žena. Chlapec či muž měl za úkol představit se jako bratr dívky, kterou doprovází (to je pravda, jsme bratři a sestry 8-). Když jí nějaký muslim nabídne sňatek, tak ona řekne, že o tom nerozhoduje ona, ale bratr, ať jdou za ním. To muslimové pochopí. Bratr dívky pak řekne nějakou výmluvu, že třeba sestra musí nejprve dostudovat, nebo že má jiného nápadníka, nebo něco v tom smyslu, čímž slušně odbude tazatele.

   Kluci se tomu začali smát, ale já je upozornil, že to se týká i jich, oni budou také dostávat nabídky, a ať si předem připraví nějakou odpověď.

   Také že ano: Sotva jsme vyšli mezi stany, kde žili uprchlíci, už to začalo. Napřed šli za mojí ženou s nabídkou. Ta jim ukázala na mne, že jsem její manžel. Tak šli za mnou a ptali se mě, jestli mám sestru, že by s ní oženili syna. Já odpověděl, že mojí sestře je přes padesát a je babička. Tak se otočili a jali se to zkoušet na ostatní členy našeho týmu 8-) Naštěstí prošli mým školením, tak byli předem připraveni.

   Ale nakonec ta rodina uspěla, v jiném stanu našli nějakou nevěstu, a ještě ten večer jsme byli pozváni na svatbu 8-)

   Ještě k tomu mnohoženství: Mohammed tedy snížil počet možných manželek na čtyři, ale to neplatí pro dynastické sňatky, tedy kdy nějaký vládce měl celý harém. To bylo nutné kvůli správě rozlehlé země, kdy si bral dcery místních králů, knížat apod., jako Šalomoun, o kterém čteme v Bibli. Tím se vládci stali příbuznými třeba Sultána a byl mezi nimi nějaký mír, nějaká shoda. Oproti tomu v křesťanském světě, kde vládci neměli harém, to bylo komplikovanější: Panovníci, pokud jim jejich manželka nemohla dát potomka, tedy následníka trůnu, museli se rozvést, různě zavrhovali své manželky, nebo dokonce popravovali. Podívejte se na takového Jindřicha osmého... Nešlo jen o následnictví trůnu, ale o různé pakty s dalšími zeměmi... Kvůli následnictví byly i války, třeba rakouský císař Karel neměl syna, tak po něm se stala císařovnou Marie Terezie, kterou neuznal Pruský král a začala válka o Slezsko...

   Co rozvod? Ten Islám připouští, a může se rozvést jak muž se ženou, tak žena s mužem. Právní systém pak jistí hmotné zabezpečení rozvedené ženy. Rozvod v katolické Evropě byl dlouho nemožný, čímž vznikaly problémy, např. papež nechtěl zmíněnému Jindřichovi osmému povolit rozvod, tak ten se odtrhl od Říma a založil anglikánskou církev, která mu jej už povolila... V Evropě se tedy dělo to, že pro nemožnost rozvodu často manžel nějak odstranil manželku, nebo naopak: Manželka otrávila manžela. Však katolická církev říká: „Dokud Vás smrt nerozdělí“. No, tak zařídit tu smrt bylo snadnější, než zařídit rozvod... Viděli jste film Rozvod po italsku? Ten o tom vypráví...

   Tak jdeme dál: Slíbil jsem vám povyprávět o té jejich pohostinnosti: Úplně první moje osobní zkušenost v životě s muslimy byla tato: Byl jsem mladej a blbej, bylo mi devatenáct, tehdy bylo krátce po revoluci, otevřely se hranice na Západ a my jsme si s přáteli řekli, že se někam podíváme. Vybrali jsme město Nice na francouzské riviéře. Jelo nás šestnáct, rozdělili jsme se do dvojic a stopovali jsme. Já vyfasoval jednu dívku, ale byli jsme kamarádi, nic mezi námi nebylo…

   Německo jsme projeli dobře, ale ve Francii nám nechtěl nikdo zastavit. Stáli jsme tu jak pitomci už pěkně dlouho, pak nám zastavili dva Arabové s dodávkou: Tady ale v kabině bylo místo jen pro tři. Oni nám řekli, že jeden může dopředu a druhý musí do nákladního prostoru. Jako už jsme tam stáli dlouho, museli jsme to přijmout, ale nastalo dilema: Když půjdu dopředu já, dívka bude v nepříjemné pozici v nákladovém prostoru. Když si tam vlezu sám a nechám jí sedět vpředu, co když jí začnou znásilňovat? Domlouvali jsme se a Arabové to pochopili, zasmáli se, jeden si sám lehl dozadu a nechali nás sedět oba vpředu. Takto nás vezli asi tři sta kilometrů a celou dobu kvůli nám jeden Arab ležel mezi nějakými mřížemi a natřásal se na tvrdé podlaze.

   Po tom, co jsme dojeli na riviéru, tady to bylo rozlehlé a my jsme nenašli ostatní z naší skupiny. V noci bylo krásně teplo, tak jsme spali rovnou na pláži u moře pod širákem. Ráno jsme se vzbudili a kolem nás leželo asi osm Arabů. Vyděsil jsem se, ale oni mi řekli, že nás tam viděli, a že je to tu nebezpečné, tak si lehli kolem nás, aby nás chránili svými těly. Pak nám přinesli snídani, já to odmítal, ale oni mě uklidňovali, že je to kuře podříznuté správným způsobem, takže ho můžeme jíst. Nikde tam tehdy nebyly mobilní ani jiné WC, a když jsem potřeboval na záchod, vzal mě jeden do města do baru a domluvil mi to, než jsem se vrátil, už jsem měl natočené pivo. Všechno nám platili. Pak nastal problém: Kamarádka opuchla ze slunce a nevešla se do svého oblečení, tak se svlékla do naha a přikryla se ručníkem. To je konec, pomyslel jsem si: Až se vrátí Arabové, tak se na ní vrhnou! Ti přišli, vyděsili se, a zaběhli jí koupit širší oblečení... Jeden den řekli, že jim končí týden volna a musí se vrátit do práce, ale že je vystřídají jejich bratranci, kteří zase nastupují volno a budou se tu o nás starat.

   Napřed jsem si myslel, že byli nějakou výjimkou, potom, co se začalo ještě více cestovat a mnozí turisté mi po návratu z různých zemí vyprávěli o muslimské pohostinnosti, ještě jsem tomu nevěřil.

    Ale pak jsem si začal všímat: Třeba jsem byl v kebabu a čekal ve frontě. Muslim viděl skrze výlohu, jak jdou kolem dva bezdomovci: Vyběhl ven, zatáhl je dovnitř a zabalil jim jídlo s sebou zadarmo. To nevím, jestli by udělal český majitel restaurace?

   Pak jsem začal dělat misijní akce na Balkáně a dostal jsem se mezi muslimy v několika zemích. Ti žijí jako menšiny v různých státech. Pravidlo: Čím více jich je, tím se chovají lépe. Ty menšiny nějak odolávají tlaku většiny, moc nevystrkují růžky a jsou ve svých čtvrtích…

   Nejlepší zážitky mám z Bosny: Třeba jsem v horách hledal parkování, ale vše bylo nakřivo, nahoru dolů, tak jsem vjel někomu na pozemek. Vylezl takový ten muslim s plnovousem, já mu řekl, že bych potřeboval s dcerou přespat na rovině a jediná, která tu je, tak u něj na zahradě. Řekl že v pohodě, a že můžeme spát u něj v domě. Když jsem odpověděl, že zůstaneme v autě, tak nás zval aspoň vysprchovat se a řekl, ať si dcerka pohraje u nich na zahradě na houpačkách atd. Odemkl dům a řekl, kdybychom si to rozmysleli, ať se k němu potom přestěhujeme.

   Jindy jsem řešil stejný problém v jiných horách, nakonec jsem najel před hotel. Vylezl majitel, já se ho zeptal, kolik chce za parkování, že se neplánuji ubytovat, ale chci spát na rovném parkovišti. Nechtěl žádné peníze, a ještě mě naložil k sobě do auta a udělal mi výlet po okolí, pozval mě do výletní vyhlídkové kavárny a druhý den před odjezdem mi dal na cestu litr slivovice. Nebyl to jediný hotel, kde jsem takto bezplatně parkoval.

   Jednou jsme s manželkou v obytné dodávce zastavili na benzínce. Za chvíli na nás klepal prodavač od kasy, otevřel jsem dveře a on mi dovnitř strčil dvě piva, prý ať nemáme žízeň. Ptal jsem se ho, jestli tam můžeme přespat, divil se, proč se ptáme (v Čechách to není samozřejmé, někde to nejde a někde se za to platí). Pak nám řekl, že oficiálně mají v noci zavřeno, ale jsou tam, kdyby někdo něco v noci potřeboval, takže dveře nebude zamykat, ať můžeme jít na záchod, když budeme potřebovat, a nemusíme ho budit. Takže měl důvěru, že tu nic neukradneme.

   S tou důvěrou, co se mi stalo v Praze: Oslovil jsem jednoho muslima ve směnárně. Tam bývá taková skleněná přepážka a jen malá skulinka, kterou se dají prostrčit peníze. Prostrčil jsem mu tímto otvorem Evangelium, zaradoval se, otevřel mi dveře a pozval mě dál. Chvíli si četl, podiskutoval se mnou o textech, které ho zajímaly a pak řekl, že mi pro porovnání daruje Korán (mám dodnes 8-), ale musí pro něj dojít domů, ať tu počkám. Nechal mě tu samotného asi půl hodiny (využil jsem na modlitbu 8-). Kolem stěn byly police plné dolarů a eurobankovek… Vůbec se nebál, že bych něco sebral a odešel…

   Tak opět Bosna: Jeli jsme s přáteli na misijní výjezd a potřebovali jsme do karavanu natočit vodu: V jedné ulici jsem si všiml ze zdi domu kohoutku, tak jsem zastavil a šel se dovnitř zeptat, jestli bych si mohl natočit. Vlezl jsem do dvora a viděl mě soused přes plot. Zeptal se, koho hledám. Odpověděl jsem, že majitele, abych se ho zeptal na vodu. Majitel prý není doma, ale ať tam vjedu a natočím si. Zacouval jsem do dvora ke kohoutku a vtom se vrátil majitel: Zavřel bránu a řekl mi: „Už nikam nejedeš!“ „Jak to?“ Zeptal jsem se. „No, ve městě by se Vám mohlo něco stát s autem, já Vám pohlídám auto a jděte se projít, pak se vrátíte a budete tu spát.“ Pak nám ukázal dveře na záchod, dal klíče od sprchy, zmizel do domu, vrátil se s tácem dortů a kafí, pak ještě přinesl láhev slivovice. Za chvíli přišel jeho syn, řekl: „To je dobře, že jste přijeli sem!“ Dal nám heslo na wifi, podíval na SPZ, řekl „Á Češi! Ti nemohou být bez piva!“ a hodil nám do auta celou basu. Pak přišel s tím, že druhý den jede do práce do Německa, tak že nám dá klíče od svého bytu a můžeme tam být dva roky. Takovýchto zážitků mám mnoho…

   Toto chování nebylo jen k turistům, viděl jsem např. v pekárně polici s nápisem: „Pro ty, co nemají“. Tedy kdo si koupil pečivo, tak ho koupil o trochu více a nějaké položil do té police. Kdo neměl na jídlo, mohl si tu vzít… V jiném městě jsem zase viděl strom, kam lidé na větve věšeli tašky s jídlem, chudí si je odtud mohli brát… Viděl jsem tu působnost mnoha muslimských charit atp.

   Na Balkáně jsme se také potkávali s uprchlíky z dalších islámských zemí. Jaké byly zkušenosti s nimi? Tak úplně poprvé jsme byli v Řecku na pobřeží moře, kde se vyloďovali Afghánci v jednom přístavu. Ti na tom byli hodně špatně: Vybírali koše za Lidlem a sbírali nějaké bobule ze stromů, které pochybuji, že byly jedlé… My jsme jim s týmem koupili nějaké jídlo a přinesli do křoví, kde přespávali. Prvně se nás báli, protože je naháněli místní náckové, museli jsme je „obklíčit“, aby neměli kam utéct a pak jsme je pozdravili pozdravem pokoje (salám). Až se uklidnili a trochu jsme se seznámili, chtěli jsme jim předat tašky s jídlem, ale nepřijali je ze cti: Pokud k nim někdo přijde na návštěvu a pozdraví je pozdravem pokoje, v jejich kodexu cti platí, že oni nás musí pohostit, ale neměli čím… Vzít si jídlo od hosta je nepřípustné. Museli jsme tam tašky „zapomenout“ a odejít, před námi by je nerozbalili.

   Druhý den jsme je navštívili, už potraviny zpracovali a něco uvařili. Okamžitě nás pozvali k ohni k jídlu a k čaji, už nás mohli pohostit a vše bylo v pořádku.

   Toto jsem zažil v mnoha uprchlických táborech, vždy jsme byli pozváni k jídlu, k čaji, k ohni… I když uprchlíci byli závislí na humanitární pomoci, kterou tu přijímali od nějakých organizací, vždy se o všechno rozdělili s příchozími. Dokonce jsem musel kouřit tabák: Když neměli vůbec nic, nabídli mi to jediné, co měli a já, kdybych odmítl, tak je urazím…

   Bohužel, toto vše kazily všelijaké evropské instituce, které sem vysílaly humanitární pracovníky, kteří učili tyto lidi nepracovat, ale postavit se do fronty na sociální dávky. Když jsem popisoval, jak bychom urazili Afghánce, kdybychom jim dali jídlo, tak za dva roky jsme přijeli na stejná místa a jakmile jsme zaparkovali, za autem se vytvořila fronta z uprchlíků. Ptali jsme se jich, co to znamená? A oni řekli, že tak je to tu zavedeno: Přijede bílá dodávka, otevřou se dveře a něco se rozdává… Už se to naučili 8-( EU šlo o to, aby si zvykli nebýt samostatní, ale aby se stali závislí na přijímání pomoci. Stejně tak to stanové městečko v Řecku, kde téměř všichni podnikali: Přijela komise EU, řekla, že je to černý obchod, všechno jim zavřeli, už se tu neprodávaly čerstvé saláty a falafel, ale chodilo se k výdejnímu okénku pro kolínka s kečupem… Poselství pro ně bylo: Nic nedělejte, všechno dostanete. Ve všem byl hlubší plán: Ať až přijdou do Evropy, nezabírají pracovní místa, ale jsou někde na podporách, na dávkách… Ať už si předem zvyknou na takový způsob života, který v jejich vlasti není myslitelný.

   Tak teď se přesuneme k tématu, které pálí mnoho lidí: Terorismus. V souvislosti s Islámem se často hovoří o terorismu, jak je to doopravdy? Tak teroristických skupin je ve světě hodně, nejen islámských, ale třeba jsou v Irsku (IRA), ve španělském Baskicku ETA, v Peru je to Světlá stezka, v Srbsku operovala v době Rakousko-Uherska Černá ruka. Tyto skupiny sledují své národní, politické, či ideologické zájmy a cíle. Stejně tak v muslimském světě ne všechny teroristické organizace či činy jsou motivované náboženstvím, ale často nějakým národním, nebo politickým zájmem.

   Terorismus v islámském světě vznikl až ve 20. století, takže je také blbost tvrzení, které často slýchám, že Islám a terorismus patří k sobě: Tak od sedmého století do dvacátého tu nebyl přítomen čtrnáct století, objevil se až v tom minulém, a pak někdo řekne: „Konečně odhalili pravou tvář Islámu!“ Takže od svého počátku to nebyl pravý Islám? No spíše tehdy to byl a dneska to není, tedy mám na mysli určité směry, ne jako celek.

   Během těch staletí vedli muslimové nějaké války (mnoho z nich bylo obranných), ale stejně tak války vedli křesťané, budhisté, pohané, ateisté, takže není ani přesné dávat do spojitosti Islám a válku.

   Někdy se dokonce spojily i muslimské i křesťanské armády kvůli nějakému cíli. Např. u nás v Čechách, kdy na přelomu 16. a 17. století tu probíhalo stavovské povstání, tak vůdci stavů se spojili s Osmany, také obrátili děla na císařský palác ve Vídni a ostřelovali jej. Známe ten příběh popravených 27 českých pánů na Staroměstském náměstí, ale neznáme jej úplně. Pročetl jsem si ty rozsudky a dost jsem se podivil... Během třicetileté války také protestanté uzavírali pakty s Turky proti katolíkům...

   Válka, tedy „Svatá válka“, džihád, zase špatně chápeme: Za prvé je to duchovní boj za vlastní čistotu, za osobní život s Bohem, tedy může to být čtení svatých Písem, návštěva modlitebního shromáždění, ale i soukromá modlitba, dobré skutky atp. Dále péče o duchovní stav vlastní rodiny, svých dětí, komunity, a také misijní činnost. Mudžahedín, tedy člověk, který zemře ve svaté válce, to může znamenat, že šel někdo do mešity, měl záměr se pomodlit a přejelo ho auto. Kdyby seděl doma, nic se mu nestalo, ale on šel za Bohem…

   Ten ozbrojený boj, to se chápe hlavně jako obrana proti útočníkům, ale když se někde něco zvrátilo, tak to šli řešit také do sousední země. Např. jsem výše psal o tom boji proti Persii, kde ve společnosti převládal zoroastrismus, jehož vyznavači prováděli lidské oběti, chytali a upalovali křesťany. Stejně tak vojenské pochody proti této zemi a z podobných důvodů organizoval již dávno Alexandr Makedonský, protože ti Peršané pronikali do Malé Asie a tady chytali Řeky a dělali s nimi tyto věci… Po Alexandru a před Mohammedem tyto pochody dělali byzantští císařové… Takže motivem ve všech těchto případech bylo pomoci nějakým lidem a také zabezpečit obchodní stezky (Hedvábná stezka), aby tady kupci nepadali do pastí.

   Válku teď ponechme, vraťme se k tomu terorismu: Arabský terorismus vznikl teprve jako reakce na izraelský terorismus, který byl tedy dříve.

   Ty teroristické činy, které se páchají skutečně ve jménu Islámu, a ne nějakých jiných zájmů, to je otázka, jak to s nimi ve skutečnosti je? Komu tyto činy nejvíce prospívají? Muslimům určitě ne, vždy po takovém nějakém činu následuje nějaká odvetná akce protistrany, kterou muslimové trpí, a zatím žádným teroristickým činem ničeho nedosáhli. Naopak výsledek těchto akcí a protiakcí často posloužil Britům, Američanům, Izraeli atp. Takže se uvažuje, že tyto tzv. islámské teroristické organizace spíše byly založeny MI6, CIA a Mosadem. Ti, kdo navenek vystupují jako vůdci těchto skupin, žádný Islám nezajímá, jen peníze, které přicházejí spolu s instrukcemi ze západních zpravodajských agentur. Také nevíme, kdo to jsou, ti lidé: Jsou celí zamaskovaní, mají kukly na hlavách a vydávají prohlášení prostřednictvím nějakého mluvčího. Asi sami neumí arabsky? 8-)

   Zajímavostí je, že málokterá „islámská“ teroristická akce je namířena proti křesťanům, spíše zase proti muslimům. Např. v nějakém roce jsme jeli s manželkou v prosinci do Bosny. Bylo před Silvestrem a Islámský stát (ISIS) vyhlásil, ve kterých evropských městech udělá bombové atentáty během silvestrovských oslav. Byly tam jmenovány evropské metropole, včetně Sarajeva. Tady radnice dostala dopis, kde nějaký fanatik sliboval vyhodit do povětří mešitu. Mešitu, a ne kostel.

   Někdo dělal reportáž o tomto tématu v arabských zemích, a dotazovaní obyčejní lidé odsuzovali teroristické činy. Řekli, že ti mladí, kteří se do toho zapletli, tak jsou prohlášeni za nemuslimy, protože neposlechli rodiče a neposlouchat rodiče znamená neposlouchat Boha.

   Jiná reportáž, tentokráte z Evropy, ukazovala seznam padesáti nejhledanějších islámských teroristů, po kterých pátrá Interpol. Na seznamu byli většinou samí Švédi, Francouzi, Britové atp. nebyli tu téměř žádní Arabové, a pokud, tak ti, co vyrostli ne v arabském světě, ale na Západě.

   K tomu terorismu jsem našel zajímavé verše v Bibli: Jóel 3:4; Jóel 4:15; Skutky Apoštolské 2:20. Tady se píše o tom, že Slunce ztratí svojí zář a Měsíc se zbarví krví. To by mohlo znamenat Slunce jako symbol křesťanství, které skutečně ztrácí svoji zář: Církev nehlásá Evangelium, hádá se o peníze, dělá svatby homosexuálům, je plná afér, mění teologii... Měsíc jako symbol Islámu, který se v posledních dnech zbarví krví... Pak se tu píše o hvězdách, které se zachmuří: Hvězda by mohl být symbol židovství?

   Pokud jsem mluvil s muslimy ze západní Evropy, a ne z tradičního islámského světa, tak ti mi třeba řekli, že nedávají zakát (náboženská daň na chudé) mešitám nebo charitám (v západní Evropě), protože právě ty vybírají na zbrojení a peníze zneužijí. Raději dají svůj příspěvek přímo do ruky chuďasovi.

   A to už jsme u Evropy: Nejen, že evropské státní-nestátní zpravodajské služby organizují terorismus na Blízkém Východě, ale i zde. Jim se velice hodí, když se tu něco semele a pak mohou poslat nějaké vojáky do země původu těchto aktérů, žádat vlády o více peněz na svůj rozpočet, začít více kontrolovat a odposlouchávat vlastní občany atd.

   Migranti jsou znevýhodněni na trhu práce, pak sedí doma, jsou frustrovaní, a náboráři do extremistických skupin snadno zverbují mladé bezprizorní lidi, kteří mají navíc problém se svojí identitou, kdo jsou? Tyto organizace je přesvědčí, že jejich identita je být muslimem. To jim je možné tvrdit fakt jenom v Evropě, kde je multikulturalita, žijí tady pohromadě příslušníci různých národností. Pokud by zůstali ve své zemi, tak tam je samozřejmost, že jsou muslimové a nemuseli by z toho dělat haló, stavět si na tom svoji identitu. Doma by věděli, kdo jsou: Syn toho, syna toho, člen rodu tadytoho a příslušník kmene támhletoho. V Evropě mají jen guláš v hlavě a hledají sami sebe.

   Tak proč sem lezou? No, oni si to sami nevybrali, normální člověk nechce odejít z vlasti, od rodiny, kde má dům, majetek, známé, přátele… Většinou k odchodu byli dotlačeni. Motor migrace funguje na bázi tlak/tah, tedy to, co vytláčí lidi z domovů a to, co je táhne do určité země. Určitě jste četli, že jejich motivem je šíření Islámu v Evropě. Na to zapomeňte: Jejich motivem je přežít, napít se vody, najíst se a mít kde spát. Jestli Vám NATO rozstřílí rozvodny vody, vybombarduje domy a silnice, po kterých se do měst vozily potraviny, tak asi dáte batoh na záda a jdete hledat jiné místo pro život. Paralelně k tomu v těch zemích působí agenti, kteří těmto lidem vykreslují, jak je to super na Západě, ať jdou sem, a rovnou jim nabízí zprostředkování převaděče. Ti, kdo na to skočí a vydají se na pochod, o ty se cestou starají neziskové organizace, zase placené ze Západu, aby jim pomohli překonat překážky a dostat se na místo určení. Pak nějací politici v EU předělají zákony, aby bylo možné je tu přijmout a rozdělit do zemí, kde ještě nejsou. Je to celé systémově řízené a rozhodně to nevzešlo z hlav islamistů, ale z hlav nějakých sociálních inženýrů na Západě, kteří chtějí přeměnit demografické složení Evropy, aby ji lépe ovládali. A kdo chce ovládat Evropu? Nejspíše USA a Izrael, takže začíná být jasné, kdo to vše vymýšlí, plánuje a sleduje své cíle.

   S tou bezprizorností a nevýhodným postavením migrantů v evropské společnosti: Však už jsem o tom psal výše, jak je neziskové organizace trénovaly na Balkáně, aby nepracovali a stali se závislí na sociálních dávkách. Např. jeden Afghánec o tom napsal knihu, kde popisoval, jak v Německu uprchlíci dostávali nějaké nejisté krátkodobé povolení k pobytu na pár měsíců, které nikdo nevěděl, jestli jim bude prodlouženo nebo ne. Takže všichni byli demotivováni učit se německy, když nevěděli, jak dlouho tu budou, a pak je nikdo nezaměstnal bez znalosti němčiny…

   Takže Evropa se řítí do problémů, to je jasné, ale ne kvůli Islámu nebo přítomnosti muslimů, ale kvůli vnější agresivní a vnitřní sociální politice. Jen dodám: Ze všech těch migrantů, o kterých čteme ve všech těch negativně znějících zprávách ze západní Evropy, může muslimů být tak polovina, jinak jsou tu příchozí z afrických křesťanských zemí, ze Sýrie přišla řada křesťanů a Jezídů, dost Kurdů se hlásí k zoroastrismu atd. atd. Např. jsem sledoval nějakou reportáž, jak rozzuření „muslimové“ rozbíjejí výlohy a kradou zboží někde v Belgii. Pozastavoval a zvětšoval jsem si ty záběry, a byli to většinou černoši, žádný na sobě neměl islámské symboly, nebyli vůbec oblečeni v muslimských oděvech: Dívky neměly šátky, neměly ani sukně, ale džíny, chlapci byli oblečení evropsky, trička, kraťasy, kšiltovky… Takže někdo sem přitáhl z Afriky „křesťany“, zorganizoval nějaké rabování, a do novin se napsalo, že to udělali muslimové. Že to bylo sehrané, bylo také jasné: Pachatelé se umívali, věděli, že se jim nic nestane, Policie stála opodál a jen monitorovala akci, nezasahovala, měli kamerové záznamy a proti nikomu později nebylo vzneseno obvinění, podniky, které mají problém prodat své zboží, protože Evropané chudnou, tak si nafotily rozbité výlohy a vyčíslily pojišťovnám škodu… Každý měl pohodu: 1.Rabující si nakradli 2. Policisté měli zaplacený přesčas, za to, že jen stáli někde v hloučku 3. Novináři měli o čem psát 4. Podniky zpeněžily své zboží 4. Pojišťovny dostaly nějakou dotaci na úhradu škod od státu, který jim vyplatil peníze, které si půjčil u Rotschilda, takže 5. Bankám potečou úroky z půjček 6. Firmy dostaly zakázky, protože mohly spravovat rozbité výlohy, zametat střepy a čistit posprejované fasády… 7. Tajné služby mohly žádat o navýšení rozpočtu a o rozšíření svých pravomocí…

   Evropané všechny ty škody zaplatí, zase o něco více zchudnou, zase si nebudou moci dovolit mít děti, zase se řekne, že potřebujeme pracovní sílu a povede to k dalšímu dovozu migrantů.

   Slýchám hodně obav, že islamisté v Evropě připravují svrhnutí demokracie a nastolení Bruselského kalifátu… Já osobně se toho vůbec nebojím: Prožil jsem v muslimském světě hodně času, v součtu to může být tak rok, a bylo mi tu nejen dobře, ale dokonce lépe než v zemích EU. Klidně bych se do nějaké takové země odstěhoval, a jestli se tady změní režim, a bude tady vyhlášen ten kalifát, tak co: Sníží se daně, zvedne se bezpečnost, policie zase bude zatýkat zloděje a ne někoho, kdo si dal na bundu písmeno „Z“, zmizí ty nahé ženské zadky z bilboardů u silnic, kalhotky a podprsenky z výloh obchodů, zavřou se na internetu ty pornostránky, které si dnes v klidu mohou otevřít i děti…

   Zajímavé je, že nejvíce, kdo se obává nástupu kalifátu, jsou křesťané, kteří nechtěli dělat misii: Když jsem říkal, že toto může nastat v Evropě, a že bychom měli misijně působit mezi migranty, tak na to nechtěly církve uvolnit služebníky, zaplatit tisk Evangelií, nechtěly se učit kulturní odlišnosti… Na co jsem upozorňoval, to shazovaly, bránily svým členům se mnou jezdit na misijní výjezdy… A teď, když to přijde, tak se budou divit… Ve skutečnosti tomu církve nebyly nakloněny proto, že jsou závislé na svém vedení (a financování projektů) z jiných církví v USA, které jsou prolezlé lidmi ze CIA, a právě ta si přeje, aby v Evropě nastal bo…l, proto vedení těch amerických církví nedalo těm evropským „povolení“ k misii mezi migranty, dodnes to dělám s pár lidmi „na koleni“.

   Navíc my se tady nemusíme ničeho bát, protože pokud ten kalifát v Bruselu bude vyhlášen, tak to zahrne jen bývalé kolonialistické země (a současné neokolonialistické, ony s těmi koloniemi přestaly jen na papíře), východní Evropa z toho asi vypadne?!

   Proč: Tak když budete studovat ty verše v Koránu o džihádu, tak tam jsou takové věty jako „bijte ty, kteří Vás bijí“ nebo „neustaňte v boji, pokud oni neustanou v boji“ atp. A kdo proti nim vedl (a ještě vede) boj? No my ne, my jsme nikoho nebombardovali, nevykrádali jsme ty země… Ale koloniální mocnosti, ty zotročovaly místní, diktovali jim svá pravidla, ovládaly jejich státní správu i veřejný život, ty si tady nakradly… A dodnes jejich vojenské jednotky řádí v těchto zemích. No, zamyslete se, kdo si vlastně začíná a vzpomeňte si, co řekl Ježíš: „Kdo seje vítr, sklízí bouři.“

   Ale i nás do toho Západ chtěl zatáhnout: Když se staly ty ozbrojené útoky v Paříži (pamatujete?), tak to bylo v pátek, zprávy o tom ihned obletěly svět a reportéři v Česku šli (asi dvě hodiny po útocích) za Zemanem a Stropnickým, tedy za prezidentem a ministrem obrany, co na to říkají? Oba shodně pronesli, že je vidět, že terorismus se dostává do Evropy a je třeba na to odpovědět a že pošlou kontingent českých vojáků do Sýrie (ti útočníci prohlašovali, že jednají jménem ISIS). No tak to je demokracie? Za nás rozhodují dva lidé?! Proč neřekli: „Podívejte se, je to čerstvé, je v tom hodně emocí, ale nemáme o tom informace, počkáme na nějakou analýzu zpravodajských služeb, sejde se vláda a bude o tom jednat, co podniknout, a pak se rozhodne“?!

   Je jasné, že to bylo předem naplánované, aby mohla česká vláda poslat ten kontingent, a po válce se hlásit o nějaké to procento zakázek na obnovu Sýrie, aby na tom vydělaly naše firmy. Jaká byla na jejich prohlášení reakce ISIS? Zařadili nás za tato tvrzení našich politiků na seznam zemí, kde budou dělat teroristické útoky (do té doby jsme na tomto seznamu nebyli). Na toto prohlášení zase vláda posílila policejní kontroly v metru, v Praze ve městě, na letišti, na Pražském hradě. Všude byli vidět policisté, ti museli mít přesčasy, zase jsme to my platili, jen díky tomu, že si Zeman a Stropnický otevřeli ústa.

   Jinak tu analýzu situace v Paříži, tu jsem si přečetl v srbských novinách: Krátce předtím Francie něco bombardovala v Sýrii (a myslím, že i v Libyi) a ta akce v Paříži byla reakcí na to: Krev za krev. Jinak je jasné, že francouzské zpravodajské služby věděly, co se chystá, protože těmto lidem odposlouchávají telefony, mají mezi nimi své lidi, vědí, kde se skladují zbraně a na kdy se co chystá: Takže to nechaly proběhnout, protože to zase potřebovali, aby zmanipulovali mínění veřejnosti.

   Bohužel, to s tím budoucím bruselským kalifátem bude zase podvod: Zase to povede Mosad a CIA, jen tam za nějaké „vůdce“ nasadí Araby, ti budou vydávat zákony a prohlášení do televize, ale budou to herci, kteří pojedou podle scénáře. Mnohem lepší by pro Evropany bylo, kdyby to vzali do rukou skuteční muslimové.

   Ještě se na chvíli vraťme k otázce, jestli Islám bylo ve své době nové náboženství, nebo tu byla kontinuita s předešlou biblickou tradicí: Tak nejen mnohé verše z Koránu jsou identické s těmi biblickými, ale je tu ještě pár zajímavostí: 

   Např. asi každý slyšel nebo viděl nějaké video o Mekkce, kde stojí posavátná kamenná stavba zvaná Kába. Já jsem dříve nevěděl, co to je, ale pak jsem to zjistil: Je to údajně stavba, kterou postavil Abraham se svým synem Ismaelem jako oltář Hospodinu. Že měl Abraham zvyk stavět tyto kamenné oltáře, čteme tady: 1.Mojžíšova 12:7-8 nebo tady: 1.Mojžíšova 13:2-4. Že tento zvyk dodržovali i děti Abrahama, čteme tady: 1.Mojžíšova 26:25 a tady: 1.Mojžíšova 35:13-14. Takže je to možné...

   Dále si muslimové čerpají vodu u posvátného pramene jménem Zamzam. Tu stáčejí i do lahví a rozváží ji do ostatního muslimského světa, já jsem si ji koupil v Makedonii a také jsem tu vodu pil s posvátnou úctou: Je to pramen v poušti, který otevřel Hospodin, když Abraham poslal Hagaru s Ismaelem od sebe pryč: 1.Mojžíšova 21:13-21 Na tomto místě se zjevil Hagaře Anděl a zvěstoval jí budoucnost jejího syna, že z něj Hospodin učiní veliký národ.

   Zajímavostí je, že v tomto verši se také píše, že poté, co k Hagaře promluvil Bůh a objevil se tu ten pramen a Hagara s Ismaelem se zachránili, tak Ismael se usadil v páranské stepi. Nepřipomíná Vám to něco? O tom Páranu už dnes byla řeč, že je to jedna ze tří hor, odkud přichází (zjevuje se) Bůh:  5.Mojžíšova 33:2-3. V době, kdy tuto větu pronesl Mojžíš, už ten Páran byl zabydlen Ismaelity.

   Jak jsem se všechny tyto věci, o kterých jsem dnes psal, dozvěděl? Tak jako mladého křesťana v začátcích, když jsem začal chodit do církve, tak tady nás učili: „Máš jen jednu pusu, ale dvě uši, víš co to znamená? Že máš dvakrát více poslouchat, než mluvit“. Když jsem začal dělat misii mezi muslimy, tak jsem si na to vzpomněl a fakt poslouchal, co oni říkají 8-) Také Ježíš říká, že co chceme, aby nám dělali ostatní, to máme dělat my jim. No tak chtěl jsem, aby si muslimové přečetli Evangelium, které jim dávám? No tak jsem si musel přečíst ty jejich brožury, které mi dávali oni 8-) Chtěl jsem, aby oni poslouchali, co jim říkám a přemýšleli o tom? No tak jsem musel poslouchat to, co říkají oni a přemýšlet o tom 8-)

   Blížíme se k závěru, zbývá poslední otázka: Asi jste pochopili, že se dívám na Islám pozitivně. Jo: Já jsem s ním kamarád 8-) Jak se to tedy slučuje s misií, kterou se zabývám? Má cenu hlásat Evangelium lidem, kteří mají svoji smlouvu s Bohem?

   Tak nejsem jehovista, abych každého nutil přijmout „pravou víru“. Nikoho netlačím, ale sloužím lidem, ke kterým mě posílá Bůh. Misie může mít několik efektů či rovin: Někdo se stane křesťanem, někdo ne.    

   My nejsme nějací přesvědčovači, ale svědci Ježíše Krista: Skutky Apoštolské 1:8.  Máme být světlem a solí světu, máme svědčit o Tom, Kterého jsme poznali, ostatní, ať si to přeberou...

   Samozřejmě znám hodně muslimů, kteří se obrátili, někteří i díky naší službě, ale jak to bylo: Buď jsem potkal takové, kterým se zjevil sám Kristus, často ve snu, a oni hledali Evangelium, tak jsem jim Jej dal a oni po Jeho četbě vše pochopili a dali se pokřtít. Zkrátka hledali křesťany, kteří jim to vysvětlí, a my jsme se postavili do této role.     

   Nebo jsem potkal Turky, kteří si dělali rodokmen a zjistili, že jejich předci byli křesťané, tak z úcty k předkům chtěli vrátit se ke křesťanství, jen potřebovali najít někoho, kdo jim v tom pomůže. My jsme v tom nebyli pasivní, ale šli jsme těmto lidem naproti.

   Další, z řad uprchlíků, mi řekli, že to, co dělá Talibán nebo ISIS, to už není Islám, který učí o pokoji, a jestli nevím o něčem lepším? Odpověděl jsem, že jasně, a představil jim učení Ježíše Krista. Také se obrátili.

   Oslovil jsem jednoho muslima v uprchlickém táboře, kterému jsem dal DVD s filmem Ježíš v perštině. Na příští schůzce mi citoval celé pasáže z tohoto filmu, ve kterém není žádná příměs, jsou tu pouze doslovné verše z Evangelia. Podivil jsem se, jak se to naučil a on mi řekl, že by mu film mohl někdo sebrat, tak se jej naučil zpaměti, aby ho měl v hlavě. Spřátelili jsme se, ale řekl jsem mu, že ho nebudu konvertovat, přesvědčovat, že i když se mu křesťanství zamlouvá, že jeho přijetí není podmínka našeho přátelství, jestli zůstane muslim, pořád bude můj přítel. On mi na to odpověděl, že hledá pravdu a jestli zjistí, že je obsažena v křesťanské víře, chce ji přijmout.

   Takže to byli lidé, kteří to sami chtěli, k ničemu jsem je netlačil, jen jsem jim pomohl. A vím, že v té mase muslimů jsou další, kteří hledají Krista, tak je chci najít a pomoci jim na jejich Cestě.

   Někdo to nechce, měnit víru, ale i tak má naše služba význam: Např. dojde uprchlík do Evropy, kde ho bude něajká organizace verbovat k teroristickým činům, ale on si pamatuje křesťany, které poznal cestou a kteří mu nějak pomohli, a nedá se na tuto cestu, bude žít v míru s ostatními...

   Někdo si přečte Evangelium a lépe pochopí křesťany a bude s nimi dobře vycházet...

   Také jsem zažil jednoho misionáře z jedné africké země, ten obrátil ke křesťanství hodně muslimů, ale říkal, že on je nabádá, aby dále byli muslimy: Ať si ponechají muslimská jména, tradiční oděvy, ať žijí zbožně a chodí do mešit, kde budou světlem pro ostatní. Také zajímavá metoda, proč ne? Prý se mu takto obrátilo několik Imámů, dále vedou mešity, ale káží zde z Evangelia...

   Zkrátka šířit Boží slovo má cenu, ať už výsledek je jakýkolv, to jen ty americké organizace se klepou, hlavně aby byly výkazy, statistiky, počet členů v církvích... Bůh se nedívá na čísla, ale na srdce lidí...

   Šířit Boží Slovo národům má význam, Bůh říká, že se nenavrátí Jeho Slovo s prázdnou: Izajáš 55:8-13, že něco způsobí. Ale co? To my nevíme. A tak, pokud nevidíme, že se plní naše očekávání, naše představy, jsme zklamaní a přestáváme pracovat... Lepší je nic neočekávat, nědělat si nějaké iluze, sny, nemít představy o tom, co se má stát: Nechme to na Bohu, co On udělá, raději plňme Jeho vůli, kterou nám řekl jasně: „Jděte ke všem národům...“

   Tak co říci na konec? Nebojte se muslimů, seznamte se s nimi, udělejte si mezi nimi přátele (pak budete konečně moct uplatnit ty rozumy z knihy „Zeptej se svého muslimského přítele“ 8-)

   A možná, když je mezi sebou dobře přijmeme, jednou nám to oplatí, až my budeme z Evropy utíkat před antikristem do jejich zemí...

   Úplně na konec jedno proroctví o muslimech, které nám kdysi říkal jeden misionář na nějaké konferenci: Je to rozbor Ježíšova podobenství z Evangelia, kde se mluví o tom, že hospodář ráno najal dělníky na vinici. Během dne najal další dělníky a hodinu před koncem sběru najal ještě jednu skupinu dělníků. Když skončil pracovní den, vyplatil každému dělníkovi dinár, a to od posledních do prvních. První reptali, proč ti, co pracovali jen jednu hodinu, dostali stejně, jako oni, kteří snášeli horko celý den.

   Tady je výklad: Ti první se všelijak ulévali, pracovali pomalu, protože šetřili síly atd. Ti poslední se na to vrhli a pracovali s vervou. Proto je hospodář takto odměnil. Podle tohoto misionáře je to obraz, že Kristus zval křesťany na Jeho vinici, tedy na misii, ale ti se všelijak vykrucovali, schovávali, odkládali tento úkol, „připravovali se“, zabývali se podružnými věcmi, a pořádně nedělali misii. Těsně před koncem světa se obrátí muslimové ke Kristu a v posledních časech udělají více misie, a lépe, než křesťané za celá staletí.

   Tento misonář mi mluvil z duše: Tehdy jsem byl zapletený do nějakých „misijních“ organizací a do sborů, kde mi vedoucí kladli hodně překážek... Pořád o něčem debatovali, hlasovali, diskutovali, pořádali schůze, tvrdili mi, že nejprve se musíme několik let modlit a pak teprve vyjít ... Důležité bylo sedět a psát vize a výkazy, ale ne skutečně pracovat a ze všech těch „misionářů“, kteří tady byli, tak minimum z nich dělalo skutečnou misii. Dost z nich tu mělo „teplou židli“. Jeden z těch misionářů se k nám jednou přihlásil na výjezd, a když viděl, co tu děláme, tak se vyděsil a řekl mi: „Vy jste moc akční! Já myslel, že něco nafotíme a pak bude psát nějaký projekt?“ 8-) Ve sborech se zase lidé pohybovali sem a tam, přesouvali se ze setkání na setkání, všelijaké posezení s buchtičkami a kávičkami, s písničkami, s povídáním... Dělali to tak, aby jim bylo dobře, ne aby něco vykonali. Takže to je obraz těch dělníků, kteří byli na Vinici Páně již od začátku, od samého rána, ale nakonec ti, kteří tam byli jen hodinu, tak byli Pánem více oceněni...

   No, je fakt, že ti obrácení muslimové, které znám, tak jsou hodně aktivní v šíření Božího Slova.

  Když jsem nad tím ještě přemýšlel, tak mě napadlo, že křesťany také moc drží doma majetek, postavení, domy, pohodlí atd. Ale takový Arab, který byl zvyklý jezdit na velbloudovi, stanovat, pohybovat se? Toho nedrží ten dům a pohodlíčko, jestli předtím jel někam kvůli trávě pro dobytek, nebo za obchodem, tak teď pojede na misii a nebude mu to zatěžko...